Loňský březen se nesl v duchu velkých odchodů. Ve stínu sbohem, znějících z finských či rakouských táborů zaznělo „dovidenia“ také od tatranských štítů. Zasloužilý slovenský skokan Martin Mesík a na jeho místo nastoupil tehdy teprve osmnáctiletý Tomáš Zmoray. Skokan z Bánské Bystrice, jen o 17 dní mladší než Roman Koudelka, převzal břímě tahouna slovenského skoku. A úloha to není vůbec jednoduchá. Zatímco ostatní skokané objíždějí Poháry minimálně ve dvou, Tomáš Zmoray se probíjí „skokanskou vřavou“ sám.
Slovenský skok, který se postupně utápí v podprůměrnosti, vyčkává na nového mesiáše. Bude jím „svätý Tomáš“? Start kariéry začal pozvolna, prvního pořádného úspěchu dosáhl až v devatenácti, když zvítězil v nedávném jednokolovém mači Kontinentálního poháru v Zakopanem. S trenérem Milanem Filipkem se snaží pronikat do závodů Světového poháru, ale úspěchy se počítají jinak – tím prvním je vůbec postup do závodu v italském Pragelatu, kde skončil na 47. místě. Další zářez a ne nijak zanedbatelný vytvořil v Liberci, postup do hlavního závodu mezi padesátku nejúspěšnějších skokanů světa, to dokáže povzbudit.
Povzbuzení hledá Tomáš obtížně. Výsledky se ani po tvrdé dřině často nedostaví tak bleskově a navíc ještě nenajde rozptýlení v týmových parťácích. V kolotoči skokanského světa je jen sám za sebe, samostatnou jednotkou. „Je vážně náročné, být celou sezonu sám,“ připouští sám Tomáš. Že by se mu rýsoval nový parťák na cesty si ale zatím nemyslí. Slovenská základna je ještě menší než česká a druhý do party, schopný vybojovat kvótu, se hledá stejně těžko jako palma v tatranském parku.
Jak tedy tráví osamocené večery, když jde většina týmů někam posedět nebo se zabavit v kolektivu? „Většina Světových pohárů je naštěstí zavečer, takže když přijdu po závodech na hotel, už ani nemám chuť něco dalšího dělat,“ usmívá se trpce Tomáš. Aby hořkosti nebylo dost – ačkoliv se Zmoray úspěšně kvalifikoval do mistrovského závodu na velkém můstku, bude muset bojovat ještě jednou…
Foto: Tomáš Zmoray (autor: MiV)
