Lety na lyžích jsou bezesporu královskou disciplínou skokanských soutěží. Přinášejí výzvy, adrenalin, napětí, pro mnohé skokany úžasný prožitek z dlouhého letu. Při jakémkoliv leteckém závodě se každý automaticky ptá: Kam se dnes dolétne nejdál? Bývalý skokan na lyžích Toni Inauer v rozhovoru pro rakouský deník Die Presse říká: 250 metrů se skočit dá.
Každý let je pokus proniknout někam výš, někam, kde ostatní nejsou. S každým odrazem na mamutím můstku provází skokana myšlenka na překonání světového rekordu, který v současné době drží Björn Einar Romören výkonem 239 metrů. „Lety na lyžích jsou extrémnější, trvají déle. Jsou prostě jedinečné,“ říká Innauer.
Velkou výzvu skýtá pro skokany především letecký můstek v Planici, který je svými proporcemi dlouhým letům bezmezně nakloněn. Už samotné jméno – Letalnica – napovídá, co jedině se v Planici dá dělat – létat tak daleko, jak jen to je možné. Také se organizátoři každoročně snaží udělat co možná nejvíc, aby umožnili divákům dívat se na dlouhé lety – tak dlouhé lety, se kterými jak Kulm, Vikersund, Oberstdorf tak ani Harrachov nemůže držet krok. Andreas Goldberger tu dlouho držel světový rekord na hranici 225 metrů, než ho Romören zvedl o plných čtrnáct metrů výš! A to ještě nebyl ten nejdelší let, jaký byl nejen v Planici, ale i na světě k vidění. Neoficiálně vede pomyslnou tabulku světových veleletů Janne Ahonen, který na hranici 240ti metrů neustál doskok a rekord mu nemohl být uznán.
„Chtěl příliš mnoho,“ říká Innauer o pokusu Janneho Ahonena. Hon na dlouhé lety sice také vyvolává otázky, kam až se dá v hazardu se zdravím zajít, přesto od Ahonenova letu stále žije skokanský sen – dvě stě padesátimetrový let.
Čtvrt kilometru je distance, kterou by skokani zvládli překonat. „300 metrů je už příliš daleko, to už je příliš utopické,“ říká Innauer, „250 metrů je ale „realistických“. Záleží na svahu. Fyzikálně a z hlediska materiálu je to možné. Pouze: Můžeme takovou odpovědnost připustit?“
Dosud se naměřené rychlosti při letech na lyžích pohybovaly kolem 130 km/h, ty by šly v případě delších letů samozřejmě nahoru. „Rychlost ve skluzné fázi by se stabilizovala někde kolem 145 km/h!“ uvažuje Innauer. S tím samozřejmě rostou rizika nemluvě o silách, které by na závodníka působily v letové fázi a při doskoku. „Kdo přistává na 240ti metrech, je to pro něj, jako by skočil z 3,5 metrového balkónu.“
Toni Innauer rozhodně není zastáncem prodlužování letů za přiměřené hranice. Podle něj je nebezpečí příliš vysoké. A to za prožitek ze zvýšené hladiny adrenalinu v krvi rozhodně nestojí.
zdroj: Die Presse
foto: Janne Ahonen (PaM)
