Po fraškovitém závodě v Kuusamu, kdy se největší borci nedostali ani do nejlepší padesátky, se ozývají první hlasy žádající zásah do pravidel skoku na lyžích tak, aby se přizpůsobila stávajícímu trendu teplého počasí. Hlavními iniciátory jsou trenéři národních týmů.
Právě trenéři očekávali od prvních závodů především jakýsi obrázek o tom, jak na tom jejich svěřenci jsou. Zároveň se těšili, že „okouknou“ konkurenci a srovnají si v hlavě, na co se dál zaměřit. Po několika málo skocích na sněhu, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, však museli skokané do ostrého závodu. Z obavy před poškozením nájezdové stopy odpadával jeden trénink za druhým, nakonec v Kuusamu skokani zvládli jedno tréninkové kolo. Hlavní změna, kterou trenéři požadují, spočívá právě v počtu tréninkových dnů.
„V Kuusamu jsme si po závodě sedli s Walterem Hoferem, abychom prohovořili to, co se v Kuusamu dělo,“ vyvsvětlil postupy trenérů Peter Rohwein v rozhovoru pro německý deník Südkurier, „hovořili jsme o tom, co se musí stát, jestliže v příštím roce zůstanou skoky na lyžích dál v Kuusamu. S ohledem na stále těžší sněhové podmínky v Evropě požadujeme před prvním závodem Světového poháru tři oficiální tréninkové dny místo jednoho.“
Mnoho skokanů si stěžovalo na chování organizátorů, že neumožnili více skoků na sněhu. Posléze se v nerovném závodě museli popasovat s nekvalitní nájezdovou stopou a se špatnými povětrnostními podmínkami. Ahonen na tiskovce po závodě uvedl, že „byl rád, že byl dole“, Michael Uhrmann stejně jako někteří další uvedl, že bude muset v Lillehammeru „nalézt svoje sebevědomí“. V Lillehammeru se budou muset oba závodníci společně s celou nejlepší desítkou z loňského pořadí Světového poháru protlouct kvalifikací.
