Úvodní série deseti závodů světového poháru rozložila karty jasně. Při pohledu na obsazení stupňů vítězů najdete jinou vlajku než rakouskou, potažmo německou, jen zřídkakdy. Nebýt životní formy Gregora Deschwandena, případně solidní stability Kristoffera Eriksena Sundala, který si trpělivě vyčekal jedno pódium v Titisee-Neustadt, působil by stávající průměr světového poháru dost jednotvárně. Zdá se tedy být více než jisté, že na Turné bude prolomena jedna dlouhá série. Ale která?
Rakušané již čekat nechtějí
Nabízí se, že ta rakouská. Dlouhých deset let čekají naši jižní sousedé na vítěze Turné. Triumf Stefana Krafta završil unikátní dominanci linoucí se od roku 2009 po rok 2015. Od té doby však země, která i nadále produkuje mraky konkurenceschopných závodníků, na polodomácím podniku strádá. Čím to? Vždycky se zkrátka objeví někdo lepší. Takže jsme v posledních letech sledovali na Turné výhry norských, polských či japonských závodníků a jen malé výhry brali v dílčích závodech domácí. Kdy jindy by se to mělo změnit, než v sezoně, v níž ze třiceti pódiových umístění brali hned 26 Němci a Rakušani?
Foto: Stefan Kraft (autor: Jan Štěrba)
Rakušani navíc vysílají do boje několik es. O druhé místo se v dlouhodobém seriálu závodu perou již dozrálí Jan Hörl s Danielem Tschofenigem. Svou formu potvrdili vzájemným prvenstvím na posledních závodech v Engelbergu. Do toho nikdy nemůžete odepsat stabilního Stefana Krafta, který když přežije Ga-Pa, bude nepochybně ve hře. Jsou tu ale i další. Veterán Michael Hayböck či mladík Maximilian Ortner sice budou jen těžko pomýšlet na celkový triumf, ale dobrými výsledky mohou motivovat své kolegy.
Foto: Daniel Tschofenig (autor: Jan Štěrba)
Bude Paschke německým spasitelem?
A pak jsou tu Němci a jejich čekání, které se 6. ledna natáhne už na neuvěřitelně dlouhých 23 let. Sven Hannawald v sezoně 2001/2002 vyhrál všechny závody a suverénně opanoval celý seriál. Od té doby už historie napsala jen několik ojedinělých úspěchů, převážně na Schattenbergschanze v Oberstdorfu, jinak nic. Čas od času vyhráli úvodní závod ve formě skákající Severin Freund, Karl Geiger či Andreas Wellinger. V Ga-Pa, v tradičně nicneříkajícím Novoročním závodě, který zpravidla (výjimkou je Kraft) dělá v celkovém pořadí jen minimální rozdíly, pak ještě většinou drží kontakt, než je dobije rakouská část Turné.
Foto: Pius Paschke (autor: Jan Štěrba)
Letos výběr Stefana Horngachera tasí do boje vedoucího muže seriálu Piuse Paschkeho. Kdyby přišly Vánoční svátky hned po závodech v Titisee Neustadt, měli bychom o hlavním favoritovi Turné jasno. Jenže objevil se ještě Engelberg a odpověď na otázku, kdy dojde Paschkemu dech tentokrát, dostala první částečnou odpověď. Čtyřiatřicetiletý skokan je totiž svými snovými vstupy do sezony pověstný. V prvních závodech si dělá bodový polštář, z nějž následně po zbytek sezony žije. Letos navíc vyhrál hned pět závodů a minimálně v Oberstdorfu bude skákat ve žlutém. Ale jaká bude jeho forma? V Engelbergu, kde přitom loni v prosinci vyhrál svůj první závod v SP, skákal na své poměry podprůměrně. Skončil na míle daleko od stupňů vítězů. Zmobilizuje se ještě před domácím publikem? Nebo ho zastoupí nevyzpytatelný Andreas Wellinger? Nebo se německé čekání na sladkou výhru v rámci Turné natáhne už na 23 korálků?
Foto: Andreas Wellinger (autor: Jan Štěrba)
A co zbytek světa?
Hledat favority jinde než v německém či rakouském táboře je letos těžké. Skvěle skáče Švýcar Gregor Deschwanden. Byl u třikrát na stupních vítězů, ostřeluje premiérovou výhru ve světovém poháru a je stabilní. To jsou fajn atributy pro úspěch na Turné. Je ale složité věřit tomu, že to na co nikdy ve své kariéře nedosáhl Simon Ammann, by se mělo povést jeho méně úspěšnému krajanovi. Poskládat dohromady osm skvělých skoků pod obrovským tlakem a při obřím zájmu skokanské i laické veřejnosti, je úkolem velmi složitým.
Foto: Gregor Deschwanden (autor: Jan Štěrba)
Obhájce Rjoju Kobajaši neskáče špatně, ale ani dobře. Pro mistra svého řemesla je nula v kolonce počtu umístění v nejlepší desítce prostě a jednoduše zklamáním. Norové zkouší prorazit s Kristofferem Eriksenem Sundalem a Halvorem Egnerem Granerudem. Čas od času zazáří Johann Andre Forfang nebo si dávnou slávu připomene Marius Lindvik. Ale ani to nejsou výkony, které by měly budit dojem ohrožení německých či rakouských reprezentantů.
Foto: Johann André Forfang (autor: Jan Štěrba)
Slovinci po odchodu Petera Prevce podle očekávání spolehají na dvojici Anže Lanišek – Timi Zajc. I tady lze jejich sezonu zatím hodnotit pouze jen jako „ne úplně špatnou“. Lanišek velké závody umí, ale výhra na Turné vyžaduje top formu. U Zajce je, při jeho obrovské nevyrovnanosti jednotlivých skoků a schopnosti totálně některé pokusy zbabrat, prakticky nemožné pomýšlet na celkový úspěch.
Foto: Anže Lanišek (autor: Jan Štěrba)
U Poláků, jejichž vlaječka se v poslední době často objevovala u jména vítěze Turné, probíhá generační obměna. Velmi solidně skáče Pawel Wasek, daří se i Aleksanderu Zniszczolovi, pomalu do ústranní se naopak stahují slavná jména minulosti – Kamil Stoch, Piotr Žyla a Dawid Kubacki. Poláci proto ještě mohou vystřelit v týmovém závodě, ale výhra na Turné se i v jejich podání jeví jako málo pravděpodobná.
Foto: Paweł Wąsek (autor: Jan Štěrba)
Český prapor ponese na Turné čtyř můstků Roman Koudelka. Do seriálu vstupuje téměř v identické pozici jako loni. Bez bodu v předchozích závodech světového poháru. Reálně se jim zatím přiblížil jen jednou, kdy po dobré kvalifikaci v posledním závodě v Engelbergu obsadil v následném závodě 31. místo. Zatím se to zkrátka nesešlo, ale Romanovi se na Turné zpravidla daří a nezbývá než věřit, že tomu tak bude i v příštích dnech.
Foto: Roman Koudelka (autor: Jan Štěrba)
Suma sumárum, jeden z největších sportovních svátků zimy má tentokrát blízko k domácí radosti. Pro nás nezávislé pozorovatele by bylo fajn, kdyby se do rakousko-německé dominance vklínily i jiné národnosti, ale vzhledem k tentokrát velmi krátké pauze (jen pět dnů volna od posledního závodu v Engelbergu a kvalifikaci v Oberstdorfu) se nějaké výkyvy formy očekávat nedají. Grandslamový počin Hannawalda, Stocha či Kobajašiho téměř jistě zůstane neohrožený, ale portfolio favoritů je alespoň mezi rakouskými a německými závodníky poměrně široké. Vstupujeme do Turné, které tentokrát hlavního favorita nemá a až víkendové skoky určí, jak kdo na tom vlastně je. Tak příjemnou zábavu.
Někde udělali soudruzi chybu. V tabulce vítězů za sezónu 2005-2006 neuvedli, že vítězové byli dva Jakub Janda a Janne Ahonen.
Jak podle vás vypadá „čekané“ překvapení? 😀 😀 😀 😀 😀 😀