Mezi fanoušky oblíbené a zároveň respektované trenéry se řadí jméno rakouského kouče Alexandera Stöckla. Tento stratég, jehož na sociálních sítích sledují tisíce lidí, však největší slávu nezískal ve své domovině, ale na severu Evropy. V Norsku totiž i přes počáteční kritiku dosáhl pronikavých úspěchů.
15. pozice maximem ve skokanské kariéře
Světlo světa spatřil poprvé rodák ze Sv. Johanna v Tyrolsku 11. prosince 1973. V desíti letech už začal malý Alexander svou kariéru skokana na lyžích. Na mezinárodní pole se vydal jako dvacetiletý v sezoně 1992/93, kdy posbíral v Kontinentálním poháru dvaadvacet bodů. Odměnou mu pak byla vstupenka do Světového poháru. Debutoval na domácím můstku v Bischofshofenu, kde obsadil sedmatřicátou příčku. O pár dní později přišel jeho životní závod. Na mamutu v Kulmu orámoval elitní patnáctku. Pak už do elitního seriálu nakoukl pouze jednou a to v německém Oberstdorfu, kde skončil mezi posledními. Skokanská kariéra Rakušana skončila v témže roce.
Zkušenosti z rakouského áčka a léta úspěšné práce u juniorů
Už od roku 1994 se Alexander Stöckl věnoval souběžně se závodní kariérou i té trenérské. Doma v Tyrolsku však Stöckl trénoval pouze krátce, poněvadž si ho vyhlédli lidé z rakouské reprezentace. Tam v letech 1996 až 1999 vykonával funkci asistenta reprezentačního trenéra. Pod mistrem světa Andreasem Felderem a pak pod legendárním Finem Mikou Kojonkoskim získal mnoho cenných zkušeností. Ty pak rozdával deset let mladým skokanům na Lyžařském gymnáziu ve Stamsu a především v rakouské juniorské reprezentaci. Tam mu pod rukama prošla jména jako Gregor Schlierenzauer, Thomas Morgenstern, Manuel Fettner, Florian Liegl, Lukas Müller nebo Michael Hayböck. Medailových úspěchů na juniorských šampionátech bylo mnoho.
Úspěšné norské působení pozlacené Bardalem
Cesty Miky Kojonkoskiho a Alexandera Stöckla se zkřížily ještě jednou. Fin se v březnu roku 2011 rozhodl neprodloužit smlouvu u Norů a navrhl na své místo starého známého z působení v Rakousku. Jeho návrh i přes nevoli některých lidí prošel. Stöcklovo angažmá měl zkritizovat i Anders Bardal, který prosazoval do funkce bývalého asistenta trenéra Geira Oleho Berdahla. Shodou okolností to však byl právě Bardal, který dokázal to, že angažování Rakušana bylo trefou do černého. Hned v první sezoně pod Stöcklovým vedením totiž triumfoval v celkovém hodnocení Světového poháru a rázem se z Alexandera Stöckla stala norská modla. Ke stříbrné medaili na Mistrovství světa v letech ve Vikersundu dokráčel Rune Velta.
Druhou sezonu pozlatil Stöckl vítězstvím svého družstva v Poháru národů, když na druhou příčku odsunul svou rodnou zemi. Tím největším úspěchem byl ale zisk zlaté medaile Anderse Bardala na světovém šampionátu ve Val di Fiemme. Bardal bral navíc i druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru. Další třešničkou byl mistrovský bronz Anderse Jacobsena.
V té příští sezoně může rakouský mág rozšířit svou sbírku trenérských úspěchů u norského týmu na olympijských hrách.
Zdroj: wikipedia.org
Foto: Alexander Stöckl (autor: Sabina Línová)
