Dalším z trenérů, kteří se jednoznačně zapsali do skokanské historie, je Mika Kojonkoski. Padesátiletý Fin vedl národní týmy Rakouska, Finska a Norska. Největší úspěchy sklidil právě při svém dosud posledním trenérském angažmá s norským týmem. Nyní pracuje pro Finský lyžařský svaz.
Od matematiky k biologii a trénování
Mika Kojonkoski se narodil roku 1963 ve finském městě Rauma. Se svou manželkou Ulle má dvě dcery a jednoho syna. Zajímá se o poezii a psychologii, baví ho golf. Svůj volný čas tráví ve svém domě ve Španělsku. Zabývá se také politikou, je členem Národní koaliční strany v radě města Kuopio. Sportovní kariéru odstartoval jako skokan na lyžích, mnoha úspěchů však nedosáhl. Několikrát se objevil v soutěžích Světového poháru, v němž bylo jeho nejlepším umístěním 9. pozice v Chamonix v roce 1985. Jeho kariéra skončila poměrně brzy. Po odchodu ze skokanského kolotoče začal studovat matematiku na univerzitě v Jyväskylä. U matematiky však také nevydržel moc dlouho. Rozhodl se tato studia ukončit a přejít na obor biologie a sportovní psychologie, díky němuž se v budoucnosti mohl zaměřit na trénování.
Trenérské angažmá v Rakousku i rodném Finsku
První národní tým, kterému se Mika Kojonkoski na své trenérské dráze věnoval, byl ten rakouský. Zde svou pozici zastával v letech 1997-1999. Jeho práce přinesla velké zlepšení týmu. To dokázalo například první vítězství ve Světovém poháru v Englebergu, které vybojoval pod Mikovým vedením Andreas Widhözl. Rakušané byli často schopni obsadit až pět míst v TOP 10. V roce 1999 přestoupil Kojonkoski do Finska, kde spolupracoval s legendárním Janne Ahonenem. Ten v té době dosahoval výrazných výsledků. Pravidelně se umisťoval na nejvyšších příčkách ve Světovém poháru a vybojoval bronzovou medaili na Mistrovství světa v Lahti.
Norský zachránce
Od roku 2002 začal Kojonkoski trénovat norský tým. Když do Norska nastoupil, prožíval tým špatné období. Mikova práce však velice brzy přinesla „kýžené ovoce“. Norové se v celkem dobré formě představili již v sezoně 2002/2003 na místní soutěži v Trondheimu. Posun vpřed ukázalo také Mistrovství světa v italském Predazzu roku 2003, odkud si Tommy Ingebrigtsen odvezl stříbrnou medaili a tým vybojoval bronz. Následující sezonu skokani ze Skandinávie opět bodovali. V soutěži družstev tehdy porazili všechny ostatní týmy a zapsali se tak mezi světové jedničky. Ani v závodech jednotlivců se jim nedařilo zle. Roar Ljøkelsøy vybojoval druhé místo v celkovém pořadí Světového poháru a Bjørn Einar Romøren bral umístění hned za svým týmovým kolegou. Olympijské hry v Turíně 2006 přinesly Norům další vavříny. V týmové soutěži získali bronz a Lars Bystøl přidal zlatou medaili na středním můstku. Roar Ljøkelsøy se pod Mikovým vedením stal dvojnásobným mistrem světa v letech na lyžích.
Norsko se díky Kojonkoskimu opět stává skokanskou velmocí. Kojonkoski se rozhodne pro sezonu 2006/2007 omladit tým a zařadí k současným závodníkům Anderse Jacobsena a Toma Hildeho. Jacobsen začne okamžitě prokazovat své kvality a ujímá se vedení Světového poháru. Nakonec se spokojil se druhým místem. Dalším výrazným úspěchem bylo Jacobsenovo vítězství v 55. Turné čtyř můstků. V dalších letech se již Vikingům ze severu tolik nedaří, Kojonkoski zde jako trenér v roce 2011 končí. Po něm přebírá vedení Rakušan Alexander Stöckl. Mika Kojonkoski nachází své nové místo u Finského lyžařského svazu. A možnost pokračování trenérské kariéry nevyvrací.
Zdroj: wikipedia.org, fis-ski.com
Foto: Mika Kojonkoski (autor: Michaela Vondrášková)
