Ženská reprezentace skokanek na lyžích měla v úvodním podniku Grand Prix ve Wisłe na startu nakonec pouze Natálii Nejedlovou. Zatímco Kláru Ulrichovou vyřadily problémy s kombinézou, loňská jednička Anežka Indráčková do Polska vůbec neodcestovala. Důvody však nejsou primárně zdravotní, ale spíš procedurální. V našem rozhovoru jsme řešili rovněž její rozpoložení na startu léta či možnosti spolupráce s jinými státy.
Další ročník skokanské Grand Prix odstartoval, ale tebe jsme na můstku ve Wisłe neviděli. Co bylo příčinou tvé absence?
Příčinou je to, že nemám zdravotní prohlídku od určitého lékaře, kterou po mně chce svaz a hlavně Saky (Jaroslav Sakala, reprezentační trenér žen).
Ty jsi s kolenem lavírovala už na konci sezony, zmiňovala jsi i fyzioterapie u pana Koláře. Tohle se podařilo vyřešit?
Koleno už je relativně v pořádku, jsem schopná trénovat, cítím se skvěle a jsem „ready“ na všechno. Všechno se teď točí kolem jednoho papíru.
Jestli tomu tedy rozumím, tak je to věc formální, nikoliv zdravotní?
Ano, já to tak cítím.
Jaké budou tvé další kroky k návratu na můstky?
Už se moc těším. Na můstku jsem měla jen jeden trénink, na který mě ale Saky taky původně nechtěl pustit. Nakonec jsme se dohodli, že půjdu, udělala jsem prvních pět skoků od vítězného skoku na mistrovství světa juniorů v Lillehammeru (MSJ), a od té doby zase nic. Dokud podle něj nenaberu kondici a nebude mít ten papír, tak nemůžu skákat, jestli jsem to dobře pochopila.
Co tedy budeš podnikat dál?
Mám od Sakyho napsané tréninky, které jsou většinově s vlastní vahou. Na techniku, takže žádné činky. Takový mám každý den jeden, a jinak spíš přežívám a odpočítávám dny, kdy zas budu na můstku.
Je nějaký odhad, kdy by ses mohla vrátit?
Ten papír bych měla dostat asi za měsíc, celkově k tomu byla potřeba čtyři vyšetření, a na to poslední byl volný termín až na přelomu srpna a září. Bojím se, že do té doby budu muset jen čekat. Nelíbí se mi to, nejednou jsem to obrečela. Ostatní ale chápu, mají o mě starost, a kdyby se mi něco stalo, tak za mě mají zodpovědnost.
Nevím, jak dlouho mi bude trvat se vrátit do formy, abych se fakt cítila „ready“ na závody, zároveň jsem člověk, který se na závodech cítí jako doma a posouvá se na nich dál. Mám pocit, že kdybych do zimy náhodou neabsolvovala žádný závod, tak nevím, jak na tom budu. Taky myslím, že po minulé sezoně je na mě velké očekávání.
Anežka Indráčková si ve Wisłe zazávodila loni v zimě (autor: Jan Štěrba)
Několikrát jsi zmiňovala jméno reprezentačního trenéra Jaroslava Sakaly. V jeho týmu skončila Veronika Jenčová, nahradila ji Natálie Nejedlová. Jak ti vyhovují tyhle pozměněné kulisy a s kým se primárně připravuješ?
Trénuju s nimi (Sakalou, asistentem Šimkem a Klárou Ulrichovou s Natálií Nejedlovou), respektive společných jsme zatím měli asi pět tréninků. Myslím, že jsem absolutně jiný člověk než oni, takže je pro mě někdy náročné tam být. Ale uvědomuju si, že všechno není vždy ideální a kompenzuju si to mimo tréninky. Zároveň vím, že Saky je dobrý trenér, i když se v něčem rozcházíme. Když mu budu důvěřovat, tak si myslím, že to bude fajn. Teď každopádně trénuju primárně individuálně v Praze.
Poslední dobou se docela roztrhl pytel s různými spolupracemi, čerstvým příkladem je kooperace Josephine Pagnier s norským závodnicemi. Nenapadlo tě se taky vydat touto cestou, když jsi během studia ve Stamsu poznala i jinou skokanskou kulturu?
Napadlo a obepisovala jsem. Mám stále možnost se vrátit na pár dní do Stamsu, kde mi rádi pomůžou. Po konci sezony mi psal klubový trenér Ingvild Midtskogen (stříbrné závodnice z posledního MSJ), že by mě klidně individuálně trénoval. Žít a trénovat v Norsku je ale samozřejmě hodně náročné, šla bych tam, ale do té doby musím najít sponzora, který by to celé utáhnul. Samozřejmě mě to láká ještě víc, když jsem viděla skoky Josephine Pagnier ve Wisłe (Francouzka se loňskou sezonou protrápila a na úvod GP dolétla až na stupně vítězů). Myslím, že tohle ještě v sobě budu řešit, jestli se příští roky touhle cestou nevydat.
Ať končíme veseleji – nedávno jsi oslavila dvacáté narozeniny, byla příležitost se sejít s rodinou a pořádně je oslavit?
U nás je docela těžké se sejít, abychom byli všichni. Takže žádnou velkou sešlost jsme neměli, bylo to takové poklidné. Slavila jsem hlavně s kamarády, ale nic speciálního neproběhlo.
Náhledové foto: Anežka Indráčková na MČR v Harrachově (autor: Jan Štěrba)
