Kolikrát si už Gregor Schlierenzauer stěžoval na neuvážená rozhodnutí jury, která nastavila lavičku do nebezpečné výšky. Po posledním soptění ve Vikersundu se ale poprvé začala konstruktivní diskuze na téma „nájezdové okno a skokané“ více rozvíjet. Tedy konstruktivní – cosi se dít začalo, ale pokud by teorie přišla do praxe, výsledek by nemusel být zrovna uspokojivý.
Nejvyšší skokanské orgány v čele s novátorem Walterem Hoferem a norskými zástupci místního svazu dospěli k názoru, že by se mělo v budoucnu vyvarovat podobným diskuzím, jaké vyvolaly dva Schlierenzauerovy pády v týmovém závodě, a společně obnovili revoluční vizi, která se v obměněné podobě zaváděla a zase rušila už v minulém století. O výšce nájezdu by v podstatě rozhodovali sami skokané podle aktuálního stavu povětrnostních podmínek a jejich volba nájezdu by se promítla podle přepočtových tabulek do celkového bodového zisku.
Systém má odpůrce už i v samotných skokanech
Zavření úst nespokojeným skokanům by ale stálo nemilou daň. Závodníci by sice sami řekli, jaké okno chtějí a tím by se spoléhali pouze na sebe, ne na „krvelačnou“ s „zlatokopeckou“ jury. Na druhé straně se tato idea vymkla logickému myšlení. V kvalifikaci okolo sedmdesáti, v závodě dvakrát po padesáti závodnících, ti všichni by si museli říct, jaké okno chtějí, poté by každý skokan předvedl určitou délku z určitého okna a na řadu by přišly kalkulačky. Už teď se spekuluje při sčítání délky a stylového hodnocení. K tomu by přibyla tabulková hodnota, započítávající do výsledku výšku nájezdu. A co specifický můstek, to specifická tabulka…
Takový nápad by výrazně proměnil celou tvář skoků na lyžích a jednotlivých závodů. Není divu, že z něj nemají radost ani ti, kvůli kterým by se novinka zavedla – skokané. „Jsem nakloněný každé novince, každé změně, ale zrovna tato změna by se těžko realizovala,“ přiznal svůj postoj norský skokan Johan Remen Evensen. „Systém závodů by se tím výrazně zkomplikoval,“ myslí si také švýcarský závodník Simon Ammann.
V případě přijetí nových pravidel by se vítězem závodu mohl stát třeba závodník, který skočil v součtu například o deset metrů méně než druhý nejlepší skokan. A to jen proto, že skákal prostě jen z nižšího nájezdu. Pokud se bude skokanský úsek FIS nad touto myšlenkou přesto vážněji zajímat, v praxi by ji mohla vyzkoušet už při letošní letní Grand Prix. Otázka je, s jakým úspěchem.
Zdroj: skijumping.pl
Foto: Walter Hofer (zdroj: skijumping.pl)
