Na rozdíl od loňského ročníku tentokrát české bodové konto nezachraňují ani ženy. Zatímco loni bodovaly na úvod sezony hned tři, letos zůstalo kompletní české kvarteto před branami prvního kola. Dvojí nepostup z kvalifikace byl velkým zklamáním i pro nového trenéra Dominika Ďurča, se kterým jsme po norské anabázi pořídili rozhovor.
Loni to byl start sezóny se třemi bodujícími závodnicemi, letos ani jedna nebyla v závodě. S tím určitě spokojenost panovat nemůže…
Určitě spokojenost panovat nemůže a ani nepanuje. Start sezóny jsme si samozřejmě představovali úplně jinak. Bohužel je to sport a tohle se někdy děje, takže se s tím budeme muset vyrovnat a věřím, že do dalších závodů to bude vypadat zase veseleji.
Trošku varovné byly už výkony v říjnovém Klingenthalu, kde byly holky poměrně daleko od bodů a do začátku sezóny se to nezlepšilo, ne-li zhoršilo. Byly tam nějaké chyby v přípravě, nebo v čem vidíte hlavní příčinu?
O chybách v přípravě se bude dát diskutovat později, nastanou-li obdobné výsledky znova. Spíš si myslím, že už v průběhu podzimu se nám povedlo holky zase vrátit zpátky na tu pozitivní vlnu, akorát přechod na první sníh se úplně nepovedl a myslím si, že to docela holky rozhodilo.
Přitom můstek v Lillehammeru mají všechny naskákaný, můstek znají, co tedy nefungovalo?
Táhlo se to hned od prvního skoku. Možná jsme se ne úplně stoprocentně dokázali nastavit na skákání na sněhu hned na velkém můstku. Holky sice můstek znaly, ale není pro ně zvykem naskočit na sněhu hned na takhle velký můstek. Museli jsme se s tím ale nějak snažit poprat, což se nám evidentně úplně stoprocentně nepovedlo. Myslím, že pomůže i to, že jsme tu pak zůstali a holky si můžou zvyknout na to, že velký můstek v zimě je taky něco, na čem se dá pracovat a skákat bez problémů.
Nejvíc znervózňující byly asi výkony Karolíny jindráčkové, která platila za jistotu z českého skoku a navíc v Lillehammeru vždycky skákala dobře. Podle těch úvodních výkonů vypadá na můstku úplně ztraceně. Čím si teď prochází?
Je to tak, přitom tomu nenasvědčovalo vůbec nic. Řekl bych, že tam není nic úplně konkrétního. Na posledním soustředění skákala velice slušně. Očekávali jsme od ní, že se vrátí zase na tu svoji vlnu a bude pravidelně bodovat. To bohužel nenastalo. Pořád řešíme, co konkrétně se děje a snažíme se na tom pracovat.
Je tam nějaká systémová chyba, nebo spíš každou závodnici trápí něco jiného?
Spíš asi každou trápí něco jiného. O systémovosti bych zatím nechtěl mluvit. Samozřejmě máme ale v pozadí v myšlenkách i tuhle možnost a snažíme se zjišťovat, jestli tam je i nějaký problém v systému, abychom ho napravili.
Po loňské sezoně skončil výrobce lyží Flüge, což se týkalo i vašich svěřenkyň. Jak jste se s tím popasovali?
Čekali jsme relativně dlouho. Měli jsme informace o tom, že sice pod jinou značkou, ale že by tahle spolupráce bývalé Germiny měla pokračovat dál. S tím jsme tedy nejprve počítali, ale když jsme se finálně dozvěděli, že už to reálné nebude, tak jsme hned začali zkoušet možnosti. Nejlepší podmínky nám nabídl Fischer, pro který jsme se tedy rozhodli.
Může tato změna souviset i s horší výkonností?
To si myslím, že ne. Od holek mám spíš pozitivní ohlasy.
Cestou Peltonenů jako například Roman Koudelka jste se tedy vydat nechtěli?
Tahle cesta nám ani skrze výrobce nebyla nabídnuta, takže tam to není úplně asi o tom, že se k tomu člověk jenom tak dostane.
Vy jste tedy po prvním víkendu zůstali v Norsku, teď jste i závodili ve Vikersundu v závodech Norges Cup. Jaké jsou vaše dojmy z těchto závodů a je tam i nějaký posun k lepšímu?
Byl to zase jiný můstek a holky neměly možnost na něm předtím trénovat. Speciálně pro Verču Jenčovou to je velice speciální můstek v tom, že se tam v minulosti zranila. Ale dokázala se s tím velice slušně poprat. Myslím si, že v rámci možností jsme zase udělali nějaký krok k tomu, že závodění bude vypadat líp. Neodskákali jsme toho ale až tolik, jelikož počasí v Norsku taky není stoprocentní a nepřeje skokům a zimním sportům už vůbec. Posun tam každopádně určitě je.
Vás teď čeká pobyt v Číně, kde by můstek měl být připravený perfektně. S čím do Číny poletíte a co vás vedlo k rozhodnutí vynechat Interkontinentální pohár a přiletět až na Světový?
Počítali jsme s tím, že si trošku víc zaskáčeme v Norsku a pak se připravíme zase nějakou krátkou kondiční vsuvkou do celé sezóny. Podmínky jsou sice jiné a věci se mění, ale musíme se vyrovnat s tím, jaká je situace. Poletíme do Číny pouze na Světový pohár, protože se nám zdálo, že to je pro nás nejrozumnější varianta. Poletíme ve středu 11. prosince a čeká nás tam v zásadě jen víkendový program.
Do té doby vás ještě nějaké tréninky na můstku čekají?
Ne, do té doby skákat nebudeme.
Jaké budou vaše cíle pro tyto závody?
Rozhodně napravit si chuť. Je to menší můstek, takže věřím, že holky do toho naskočí s plnou důvěrou a zvládnou se porvat o umístění do třicítky.
Start českého skoku do sezony určitě není úplně optimistický. Co byste tedy na závěr našel pozitivního?
Ono se to docela těžko hledá, když jsou výsledky špatné. Člověk se v tom trošku plácá, co udělal špatně a co by mohl zlepšit. Každopádně musíme zůstat s hlavou vzhůru, věřit tomu, co děláme a věřit tomu, že to děláme správně. Věřím, že výsledky se dostaví časem a všichni do toho dáváme všechno. Věřím, že se nám to vrátí.
Foto: Dominik Ďurčo (autor: Jiří Korbel)
