Po přechodu mezi skokanské specialisty šla jeho výkonnost strmě nahoru. Při své premiérové sezoně mezi širší špičkou se dočkal účasti na seniorském Mistrovství světa a na juniorském vybojoval nejlepší český výsledek od triumfu Romana Koudelky z roku 2007. Řeč je o Viktoru Poláškovi, který věnoval pár chvil rozhovoru pro skoky.net.
Viktore, než jsi prožil své první velké úspěchy na mezinárodní skokanské scéně, věnoval ses severské kombinaci, je to tak? Kdo a v kolika letech Tě k tomuto sportu přivedl?
Ano je to tak, začal jsem ve 4 letech. Tehdy se mě kamarád zeptal, jestli bych s ním nechtěl jít na trénink. Je to docela náhoda, ale tím kamarádem byl Miloš Kadlec.
Miloš je o pár let starší, odkud jste se znali? Jeho čekala premiéra ve Světovém poháru paradoxně jen o pár dnů později, než tebe.
Oba dva bydlíme v jednom z paneláků v Novém Městě, takže jsme se potkávali často. Navíc se znali i rodiče. Je to tak, debutoval na letech ve Vikersundu.
Kde jsi začínal? Musel jsi někdy řešit problémy s cestováním na tréninky jako třeba Thomas Diethart, který to měl zpočátku hodně těžké?
Začínal jsem právě v Novém Městě na Moravě, kde sídlí můj domovský klub. Z tohoto hlediska jsem tedy měl oproti dalším klukům drobnou výhodu a dopravu nikdy nemusel řešit. Nevím, jak přesně to bylo s Diethartem, ale jak říkáš, asi to měl těžké. (smích)
Ten prý jezdil na tréninky přes celé Rakousko… Teď trošku odbočím, co vlastně studuješ? Jak zvládáš skloubit školu a skoky?
Studuji na Sportovním gymnáziu tady v Novém Městě. První dva ročníky jsem měl individuální studijní plán (možnost odložení testů, konzultace s vyučujícími,…). Jelikož jsem byl kombiňák a nebyl jsem na takové úrovni jako teď ve skoku, tak jsem tu školu stíhal v pohodě. Teď ve třeťáku už mám rozložený ročník do 2 let. Než jsem odletěl na COC a SP do Japonska, jsem to docela zvládal. Poté se to ale semlelo tak rychle, že jsem nebyl skoro 2 měsíce ve škole a byl jsem najednou hrozně pozadu. Poté přišlo MSJ, další COC a MS a opravdu jsem nestíhal. Tím pádem jsem musel učinit rozhodnutí rozložit ročník.
Foto: Český juniorský tým, zleva trenér Jiroutek, Polášek, Štursa Holík
Věnuješ se rád ještě nějakému jinému sportu?
Byl jsem hodně velký nadšenec zámořské NBA. Basketbal mám rád pochopitelně i nadále, ale už ho poté, co jsem si při něm zlomil ruku, tolik nehraji. Trenér mě druhý den viděl v nemocnici a málem mě „přizabil“ (smích)… Jinak fotbal a florbal s kamarády.
… Tak nakonec Thomas Morgenstern ukázal, že i s dlahou to jde.
Také jsem skákal s dlahou, nic moc to nebylo. (smích)
Kdo ti nosil lyže?
Bylo to v Harrachově na K-70, kde se v té době lyže nemuseli ani sundávat, kolik tam bylo sněhu… (smích). Horší bylo nasoukat se do kombinézy.
A teď zpět ke skokům. Kdo, nebo co Tě vedlo k rozhodnutí věnovat se právě pouze této disciplíně?
Už jsme tak s trenérem tušili, že ten skok bude do budoucna lepší než kombinace. Po příchodu Kuby Jiroutka se to ještě zlepšilo. Ten mě pak vzal s ním na soustředění a po hodně nepovedeném kombiňáckém MČR jsme se rozhodli pro přechod ke skoku.
Vnímáš to, že ses dřív věnoval severské kombinaci teď jako přínos?
Určitě. Fyzička z běhání mi zůstává dodnes. A co si budeme povídat… Jan Matura byl také sdruženář, dokonce i na OH. Roman Koudelka se také myslím do 16 let věnoval kombinaci. Určitě to nebylo na škodu a bylo to velmi prospěšné.
Několikrát jsem se po životní sezoně Jana Matury zamýšlel, jak by to vypadalo, kdyby obul běžky a zkusil tu kombinaci teď. Jaký náskok by si podle tebe pro běžeckou část mohl vytvořit špičkový skokan z TOP10?
Těžko říct, momentálně jsou v kombinaci i závodníci kteří by se neztratili ani ve skoku. Vůbec se teď neorientuji jak to v kombinaci je se ztrátou po skoku, ale troufnu si říct, že ten náskok by nebyl zanedbatelný.
Pokud se vrátíme k Tobě, bez jakékoliv nadsázky se dá Tvá letošní sezona označit za raketovou. Po třech závodech ve FIS Cupu následovala klání CoC a pak najednou dvojnásobná účast v závodě Světového poháru, úspěch na MS juniorů a účast na seniorském Mistrovství světa. Jak to sám vnímáš, když jsi tento výčet v hlavě přemítneš? Co z toho, jaký výsledek, je pro Tebe tím největším, kterého si nejvíc ceníš?
Vnímám to jako něco, co se nestává každý rok a neskutečně si toho cením. Už jen té příležitosti, kterou mi trenér Jiroutek dal. Je to opravdu super a neztrácím motivaci dál. Jako pro juniora pro mě byl vrchol juniorský šampionát, 8. místo, super… Na druhou stranu, první sezona u skoků, junior a hned MS… To bylo ještě něco lepšího.
Co se týče juniorského šampionátu, v prvním kole jsi atakoval rekord můstku, ale velký větrný odečet tě odsunul na konec první desítky. Už v průběhu závodu se ale strhla diskuse, jestli body za vítr nenabíraly příliš vysokých hodnot, vzhledem k tomu, na jak malém můstku se skákalo. Nepřemýšlel jsi nad tím taky?
Vůbec jsem to nevnímal. Jen mi dole Radek Žídek řekl, že mi to fakt spíš ubralo, než aby mi to pomohlo. Ale mně to bylo v tu chvíli úplně jedno a soustředil jsem se jen na sebe a na to co mám udělat. Potom po závodě jsme to rozebrali ale nějak extra jsme to neřešili…
Byl jsi v závodech mistrovství světa nervóznější než obvykle, nebo nemíváš s nervozitou při závodech problém?
Na juniorském jsem byl trošku nervózní, alespoň tedy v prvním kole. Přece jen, takový ten pocit – tohle je ten skok, na který jsem celý rok trénoval a tak… (smích). Ve Falunu jsem si to měl co nejvíce užít a snažit se skákat, jak nejlépe umím, nepřipouštět si tu tíhu okamžiku. Určitě tam nějaká malá nervozita byla, ale že by mě to ovlivnilo, to se říct nedá.
Tak to pak velký obdiv a palec nahoru. Čekal jsi před MS, že by jsi se mohl dostat mezi čtveřici vyvolených pro některý ze závodů?
Já jsem tam jel s tím, že se porvu o každý závod. Jsem nesmírně rád za příležitosti, které jsem od Richieho dostal.
Jaké bylo závodit po boku takových legend, jakými jsou Noriaki Kasai nebo Janne Ahonen?
Úžasné. Vtipné bylo i to, že v závodu mix týmů jsem jel já a hned za mnou o 25 let starší Kasai.
Foto: Viktor Polášek s Noriakim Kasaiem (autor: Kryštof Kuba)
Lukáš Hlava přiznal, že mu vloni na Turné pomohlo skákat po hvězdných skokanech a „odkoukat“ trošku jejich techniku. Díval jsi se taky okolo sebe? A dá se vůbec takto něco odchytit?
Někdy jsem kouknul na jejich rozcvičku, ale každý má něco, co mu vyhovuje, tak jsem nic okoukaného nezkoušel a dělal si to svoje.
Upřímně, měl jsi před začátkem této sezony vytyčený nějaký cíl?
Chtěl jsem se dostat na MSJ. Ale také jsem chtěl skákat dobře, a mít z toho radost.
A to se ti rozhodně povedlo! Jaké významné změny pro Tebe nastaly, když jsi přešel pod vedení Jakuba Jiroutka?
Především to, že nás trenéři měli často na očích. Tréninky se trošku změnily, samozřejmě k lepšímu. A potom asi největší a podle mě nejlepší změna, kterou zavedl Michal Doležal. Ten nám sebral na Fis Cupu na Štrbském plese nejdřív notebooky. Pak to pokračovalo, že nám bral i telefony… Mně to upřímně moc nevadilo a myslím si, že nám to prospělo.
Už jsme se bavili o té škole a vůbec sloučení skoků s osobním životem – musel ses kvůli tréninku nebo častějšímu cestování na závody něčeho vzdát?
V podstatě mě to jen obralo o několik hodin sezení ve škole, ale to mi ani moc nevadilo… (smích).
Asi 14 dní (ne-li více) jsi strávil v již zmiňovaném japonském Sapporu. Byly to Tvé první závody mimo Evropu? Pociťoval jsi tam na sobě na můstku únavu z cestování a časového posunu?
Jojo, první závod mimo Evropu, zároveň první let letadlem. Bylo toho hodně co jsem zažil poprvé. Únava mě ale ani moc netrápila. Vyrovnal jsem se s tím dobře. Co si pamatuji, tak třeba Anže Lanišek vypadal na hotelu strašně unaveně.
Bál jsi se před letem?
Vojta Štursa si ze mě dělal srandu, že jsem se bál, ale jakmile jsme vzlétli, bylo to v pohodě.
Ty jsi v Sapporu taky nepříjemně spadl, poznamenalo Tě to nějak?
Měl jsem lehký otřes mozku. Ale potom na můstku jsem neměl ani obavy, že bych mohl spadnout znovu. Dosud jsem si ani nenatloukl natolik, aby to později vyústilo do vážnějších zdravotních komplikací. Zároveň jsem věděl, že jsem za ten pád moc nemohl, takže jsem do toho šel naplno od prvního skoku a bylo to v pořádku.
Přestože už u násk skoky nejsou tak populární, jako třeba v dobách Jiřího Rašky, cítíš větší zájem veřejnosti o Tvou osobu?
Rozdhodně o mě lidé vědí víc než předtím. A to je pro mě rozhodně pozitivní.
Tvůj kolega Filip Sakala se nikdy netajil jeho vysokými cíly. Jaký je tvůj sen, který by sis chtěl na můstku splnit?
Tak do budoucna mám určitě cíle nejvyšší možné. Vítězství na Mistrovství světa a Olympijských hrách jsou snem snad každého sportovce.
Nezbývá, než držet pěsti. I pro nás, fanoušky, by to byla velká paráda. Mimochodem, dostáváš pokyny a rady i od Richarda Schallerta, nebo výlučně od klubového trenéra a od Jakuba Jiroutka?
Samozřejmě. Richie mi pomohl především v Japonsku a na MS v tom, že mě udržel v klidu. Říkal mi, že nemám co ztratit, a skákat si to svoje.
Jak bys jednou větou opsal a zhodnotil uplynulou sezonu?
Šlo by to snad i jedním slovem. Super! (smích)
Může být. Myslím si, že je to výstižné. Na závěr pro tebe mám dvojotázku: V čem vidíš svou největší slabinu, na které budeš nyní pracovat? + Co je Tvým cílem pro letní sezonu?
Trošku mi vadila nevyrovnanost některých skoků. A cíl do léta? Samozřejmě se zlepšit na můstku, ale i v jiných dovednostech. Troška koordinace mi prospěje.
Viktorovi děkujeme za rozhovor, přejeme mnoho štěstí do nadcházejících sezon, a aby své skokanské sny jednou proměnil v realitu.
Hlavní foto: Viktor Polášek (autor: Vendula Bittnerová)
