Po nevydařených olympijských hrách čekala Romana Koudelku závodní pauza, po které se zapojil do svých dvou závěrečných víkendů Světového poháru v letošní sezoně. Páteční jednokolové klání v Lahti zakončil na 42. pozici, se kterou spokojen nebyl, jak ale sám říkal, skoky na lyžích se už na sklonku sezony nechce stresovat.
Po skoku dnes převažovaly úsměvy, i když spokojenost s ním asi nepanuje?
Vím, že to není ono, ale chci si skoky užívat. Byli jsme teď čtyři dny na soustředění, kde jsme se snažili to změnit. Oproti olympiádě tam určitý posun je, ale prostě to pořád není ono a já se už na konci zimy nechci stresovat. Určitě chci bojovat o každé umístění, ale nechci být ten, kdo tady bude dole naštvaný.
Takže úsměv spíš vystihuje momentální rozpoložení…
Je to tak. Na jednu stranu mě to mrzí, protože nejsem typ, který jede na závody jen tak odskákat. Každý závod bojuju, co to dá, ale někdy je potřeba uznat, že forma není.
Několikrát jsi zmiňoval, že bojuješ s moderními můstky, kde není takový rádius. Tohle je přece jen starší typ můstku, je to pro tebe teď lepší?
Jo, to bez debat. Ale jak říkám, když to nejde, tak to nejde ani na můstcích, kde by to jít mělo. Ale takový je náš sport, zítra se můžeme bavit jinak. Dneska to ale prostě nevyšlo.
Roman Koudelka po prvním kole (autor: Przemysław Wardęga)
Loni jsi tu skákal kolem stovky a říkal, že skoky nejsou špatné, ale nevíš, proč to neletí. Jaké máš pocity letos?
Letos to bylo dvakrát 107, takže zlepšení tam je (smích). Těžko říct, musíme na to s Lukášem (Hlavou) důkladně kouknout, ale nechci to nějakým stylem komplikovat. Chci ze současné formy vytěžit maximum, a jestli to bude 40., 50., nebo 20. místo se uvidí, to už pak neovlivním.
Díky Janu Vytrvalovi a jeho 204,5 metrech na Kulmu poprvé od tvé éry a Kulmu 2020 pad český 200metrový let, nesvrběly tě trochu nohy?
Ani trochu (smích). Strašně jsem mu to přál, protože si to zasloužil. Jen mě trošku mrzelo, že to tam nedal i Kony (Jiří Konvalinka). Počasí jim vyšlo, bylo to krásný a myslím si, že tohle je i pro kombinaci cesta do budoucna, jak to trošku zatraktivnit.
Ty jsi svou leteckou kariéru aspoň prozatím ukončil pádem, bereš to jako definitivní konec, nebo máš myšlenku, se na lety ještě podívat?
Nějaká myšlenka je vždycky, ale už opravdu spíš mizivá. Problém je v tom, že na letech nemám vůbec žádnou motivaci. Je blbý to takhle říct, ale nemám ambice skočit český rekord. Vím, že Světový pohár už celkově nikdy nevyhraju, ale zároveň mám velkou motivaci, protože vím, jak jsou skoky zrádné. Co mě žene dopředu je to, že vím, že může přijít závod, kdy mi to opravdu sedne a bude krásné umístění. To je to, proč ten sport dělám a miluju.
Za svou kariéru jsi zažil hodně, ale předem plánovaný jednokolový závod ještě ne. Měnilo se tím pro tebe něco?
Vůbec nic. Naopak si myslím, že pro mě v současné formě to mohla být trošku výhoda, protože mohl vyjít zrovna ten jeden skok. Myslím si, že úplně špatný nebyl, ale na body to ještě není.
Před sezonou jsme se bavili, že změna pravidel by mohla sedět zkušeným skokanům, ale místo toho vyrostl velmi silný juniorský ročník. Myslíš, že to je shoda okolností, nebo se mladí dokázali lépe adaptovat?
To těžko říct, ale určitě je adaptace u mladých rychlejší. Pro nás starší je každá změna zásadní, junioři to ale asi tak nevnímají a jdou do toho, jak to zrovna přijde. Co jsem koukal, tak na mistrovství světa juniorů bylo v první desítce devět národů – to je úplně úžasný a skoky na lyžích díky tomu mají do budoucna velký potenciál.
Náhledové foto: Roman Koudelka po jednokolovém závodě (autor: Jan Štěrba)
