Kdo už v neděli večer u skoků poklimbával, dostal na ospalost lék účinnější než kýbl studené vody. Dvakrát 149m na můstku s HS 140! To by dovedlo k úžasu i mrtvého. V takřka exhibičním finálovém kole měl prsty hlavně svěží horský vítr, mohutně vanoucí údolím Kordiller. Protivítr zavál na snad nepřekonatelný rekord 149m nejprve Ville Larinta, v závodě třetího, a následně Gregora Schlierenzauera, který doskok výborně ustál a připsal si třetí výhru v SP v řadě. Většího šťastlivce než Thomase Morgensterna byste ale stejně hledali marně, obhájce Křišťálového glóbu poprvé po necelém roce dolétl pro 2. místo. Roman Koudelka přišel o TOP10, skončil šestnáctý.
Koudelkův útok na čelo zase nevyšel
Bláznivý, bláznivý závod to byl rok před zimní olympiádou. Jehož otěže dřímaly v rukou panovačného větru. Někomu daroval, někomu vzal. A zrovna českým závodníkům nefoukl na příznivou notu. Roman Koudelka se po svém prvním skoku dlouhém 127,5m netvářil právě rozjuchaně, ale lídři vzápětí padali ze hry ven a Roman se probyl až na průběžné 9. místo. Nejen nespolehlivé nervy, na které si lomnický skokan občas zanadává, ale taky ten vítr pak zamotaly hru ještě jednou – v Romanův propad výsledkovou listinou. Po plejádě veleskoků jako vystřižených z katalogu se Koudelka nachomítl do ne právě větrem obdařené skupiny a 126,5m vyústilo v 16. příčku. Roman si tak po opakovačce ze soboty drží i 16. místo v hodnocení SP.
Cestu za bodovým ohodnocením si pěkně prohrabal i 27. Martin Cikl. Po první půli 19. místo za výkon 123m, no neberte to. Ale přišlo ale. Martin vůbec neukočíroval druhý pokus a 109m s následným pádem na sebe nenechalo dlouho čekat. Podobně krátký skok si vyzkoušela už v prvním kole poslední šance českých barev Čestmír Kožíšek. 108m, v přepočtu 44. příčka. Česká reprezentace bude plachtit z whistlerského můstku ještě několik dní, v rámci plánovaného tréninku zůstane Koudelka a spol. v Kanadě až do středy.
Skokanská houpačka, část první
V mrazivém, jasném obědovém čase zamířil k elitním příčkám Takanobu Okabe. Všemi opěvovaný veterán získal průběžné vedení výkonem 131m a obrat se nechal až Adamem Malyszem (133m), sdílejícím po prvním kole fantastický polský výsledek – 4. místo, s Andersem Jacobsenem (133m). A ani Noriaki Kasai se svými 129,5m nevěřil, že má na umístění v průběžné desítce. S optimálním protivětrem se totiž začalo cosi dít. Naostro zažil tuto proměnu Fumihisa Yumoto. Boční vítr ho téměř převrátil na bok, Japonec střet sotva ustál. Adrenalin mu vyhoupl do výšin.
A do výšin v krvi stouplo něco i ostatním. Ale ne adrenalin, zato vztek. Poté, co Dimitrij Vassiliev zamířil na 130m, Ville Larinto doplachtil na značku 137m a Thomas Morgenstern (140,5m) uzmul vedení atakem hill size, pak vítr stočil směr a Martin Schmitt (120m), Wolfgang Loitzl (125m) i Simon Ammann (124m) se řítili do druhé desítky. Kůži si zachránil jen čerstvý lídr SP Gregor Schlierenzauer (137,5m), nezlomnou fazonu přetavil v aktuální 2. místo.
Skokanská houpačka, část druhá – „skoč si pro svůj megarekord“
Ve znamení velkých reparací pojali mnozí druhé kolo. Vítr navíc dostal grády, tak se na 131,5m prolétl hned Yuta Watase. A Martin Schmitt (135,5m). A Emmanuel Chedal s Martinem Kochem – opět 131,5m. Ti všichni poskočili o dobrých deset, dvanáct příček vzhůru. Co stačilo na desítku? Odpověď zazněla ze skoček Toma Hildeho. Nor napálil pokus na značku 136m a 9. místo bylo na světě. Ale tím zvraty rozhodně nekončily.
Za naprosté mistry zvratů by se mohli navzájem popasovat Simon Ammann s Wolfgangem Loitzlem. Ammann z 16. příčky doplachtil až na šestou za dorovnání Schlierenzauerova rekordu můstku – 142m. Zopakoval tak akci z prosincového Trondheimu, kdy Rakušanovi dorovnal den starý rekord a ještě mu sebral čerstvě oblečený trikot vedoucího muže. Do takové dokonalosti ale Ammann scénář nedohnal, napomohl mu třeba i pátý Loitzl, který záhy po něm převzal vedení za 140m opřenými o skvělý telemark.
Vytáhli se i ruští bohatýři Denis Kornilov (136m) a Dimitrij Vassiliev (135m), najednou se však mašina na metry pokazila. Krátil Koudelka (126,5m), Felix Schoft (121m), který si předtím zadělal na životní výsledek, krátký byl i Kasai (125m) a Okabe (125,5m). A pak si vítr znovu padl se skokanem do oka – Adam Malysz se s jeho oporou snesl na 135,5m a Poláci bouřlivě slaví. Orel z Wisly bere 4. místo a titul Man of the Day. A další zvrat. Vlajka k odmávnutí se Kojonkoskimu protočí na špatnou stranu a Jacobsen už ve vzduchu tuší „to bude krátké“. Bylo. 119,5m sesadilo Jacobsena na 19. místo.V součtu s diskvalifikací, na Kanadu vzpomínat v dobrém nebude.
Poslední trojice na věži a jury říká stop. Larinto čeká. Pár chvil a Walter Hofer rozdává příkazy do věrné vysílačky. Přitom mu za zády vítr posměšně vzdouvá zavěšenou plachtu. Do takových podmínek pouští Larinta, nedá se nic dělat, restart vylučují ze hry. A Larinto letí. Ne skáče, letí. Na neuvěřitelnou hranici 149m! Promnout si oči nestačí, štípnutí do ruky – je to vážně možné! Na můstku s HS 140 takový let. Larinto navíc téměř ustál, jen v záklonu pohladil prsty sníh. Chvíle vyčkávání a z nájezdu se rozjíždí Schlierenzauer. Jistota? To slovo snad Schlierenzauer nezná a vrhá se do stejných vod – 149m! A bez doteku, ustál to bravurně. Co se na tohle dá odpovědět? Thomas Morgenstern předává výhru kolegovi, 141m mu na 2. příčku stačí. Létání už bylo za jeden den dost.
Průběžné výsledky po prvním kole
Kompletní výsledky nedělního závodu
Foto: Gregor Schlierenzauer (zdroj: skijumping.pl)
