Vystrčte Jakuba Jandu z kola ven

Nevím o nikom kdo by lépe věděl o tom, co potřebuje zkušený Jakub Janda pro svoji zimní přípravu, než on sám. Vím ale o tom, že si to na celém SLČR (pominu velkoryse všechny fanoušky, ale to ke sportu patří všeobecně) nepřizná vůbec nikdo, s čestnou výjimkou Dukly Liberec a nejbližších spolupracovníků z Dukly Frenštát.

Receptura podle které se vaří v českých skocích je postavena na poslušnosti a zastrašování. Vlastní rozum se nepřipouští, jinak se jako při každém „vybočení“ v minulosti začnou používat výhrůžky likvidací, jak si to už minimálně tři reprezentační skokané vyslechli. Jakub Janda pro lepší utužení psychiky dokonce při ZOH… Veřejně známý a až severokorejsky propracovaný systém voleb do vedení skokanského úseku, který každým rokem utvrdí skokanské vedení ve svých funkcích minimálně na věky, je každým rokem podporován lidmi, kteří žijí v panické hrůze, že by si např. za peníze Svazu již nemohli hrát na trenéry a museli by začít život spojený s normální prací, v které by museli prokazovat své kvality a schopnosti. Nyní je jednou v roce jejich pojistkou dalšího pěkného živobytí ve správné chvíli, správně zvednutá ruka. Nikdo je neotravuje s výsledky, nikdo si nedovolí zpochybnit jejich vyžírkovský život, kterým pořádnými sousty ukusují z tenounkého finančního krajíce skoku.

Mezi všemi skokany SLČR je nyní pouze jeden skutečný profesionál a to je Jakub Janda. Sám se dokáže ukočírovat v normálu, sám si zajistí nemálo prostředků na přípravu, ale třeba i na cestování po závodech. Jeho mini team respektoval i David Jiroutek a v podobném stylu sportování se začali zhlížet i někteří další skokané, kteří to viděli jako jednu z možností, ze sportovního hlediska českého úseku skoku jako možnost jedinou, vystoupat na absolutní vršek. A to je asi ten největší problém. Stále více se ukazuje, že nefunkční vedení úseku a všechno to hraní na nominace a zasedání všech těch vrcholně zbytečných Rad, je jenom obyčejné divadelní představení, v kterém vystupuje ta nejhorší cimrmanovská šmíra. Lidé, kteří pro peníze zapřou nejen nos mezi očima, ale někteří zapírají bezesporu i dostatek sportovních znalostí, které mají za svůj plat přenášet na sportovce. Na místo toho se pouze obyčejně prodávají jak ty nejzoufalejší štětky v Perlovce. Této několik let praktikované politice nátlaku nyní bohužel podlehlo i přátelství Davida Jiroutka a Kuby Jandy. David trenérem je, ale zrovna tak ví, že inteligentní profík Jandys musí dostat zelenou na vše uskutečnitelné, o co si řekne. On je ta jistota a tahoun zbytku skokanů. Když se Davidovi podařilo před Velkou sezónou Kuby dostat Jandyse v létě na bedny LGP, byl ochoten pro svůj cíl jít i proti tehdejším nesmyslům bývalého vedení. Nyní se však již k Jandysovi otočil zády. Pokud Jandys chce jet LGP tak ji jet má, pokud by se cítil na odpočinek, tak má dostat volno. Ponechme stranou cestu jak se k nominaci došlo a jak se vyhlásily dodatečně kontrolky, ale nenechávejme stranou fakt, že Jandys je jakýsi samoživitel českého skoku. Pokud si hradí nemalou část nákladů sám, musí mít právo využívat svých vyskákaných bodů. Proč by měl vlastně i finančně zajišťovat výlety na kvalifikaci hrstce mladíků, kteří se poprvé setkají s kvalitnějším tréninkem až u reprezentace? Proč zůstávají v sezóně prázdné přihlášky na FIS Cup a další závody včetně CoC? S tím přece body Jandyse vůbec nesouvisí. Nejedná se ze strany vedení úseku o nic jiného, než o věčné dobývání se do Jandysových kapes, kterým si neschopný rádoby manažer Jozífek, chce zjednodušit svoji práci.

Po podobně „rozhněvaném“ článku mi občas přijdou dva tři majlíky z prostředí skoku. Pochválí a nebo spiklenecky dodají: Tys jim to nadal! Neposílejte maily ani mi nevolejte. Vy to prostředí spoluvytváříte, vy jste ti, kterým jsem to „nandal“. Nepochopili jste s během času, že sportovní profesionalismus není slepá poslušnost a respekt z vedení vybudovaný strachem, ale úplně něco jiného. Český skok je nyní již definitivně uložen v zemi. Probíhá už jen to vlastní zahrnování rakve. Každý zahrabává podle svých možností. Někdo slepou loajalitou s lidmi, kteří se neštítí podvádět sportovce a vnucovat jim své manželky jako masérky a další jen onou mlčenlivostí a celoživotní předposraností z toho co by bylo kdyby… Do stolu nebouchne nikdo, o to se nemusí vedení bát. Proč tedy vlastně tento „rozhněvaný“ spis vznikl? Teď když už nekonání MR je vcelku samozřejmost (proboha cítí ještě alespoň někdo na úseku tu absurditu onoho faktu?), kdy mládež trénuje jak trénuje a kdy už vybouchla i taková stálice jako byl David Jiroutek? Nedělám si iluze o nápravě, to opravdu ne. Na to je vše až příliš prorostlé žilkami podvodů, malých domů a celkově poznamenáno stavem celého SLČR. Jde mi už jen o jedno. Aby se i zbývající skokané jako je třeba Koudy nebo Hajčus (ale nejen oni) mohli stát opravdovými profíky, jakým je Kuba Janda. Nakročeno k tomu mají. Zkušenosti i z těch nepříjemných vybočení již mají také. Moc jim přeji aby to dokázali a i kdyby je nečekala ona Velká sezóna, aby zůstali minimálně takovými slušnými lidmi, jakými jsou doposud. Byť připouštím, že při cestě vzhůru může být právě slušnost na současném úseku skoku, velmi velkou překážkou.

Foto: Jakub Janda trénující (zdroj: jakub-janda.com)
Autor: Rudolf Flégr (rflegr@volny.cz)