Dlouhá, nabitá, vyrovnaná, taková byla sezona skokanů na lyžích. Opět potvrdila, že rozhodují maličkosti a vyhrát může kdokoli z elitní desítky. Přinesla polskou radost, senzační vítěze, pro někoho i zklamání.
Králem zimy nástupce Adama
Pokud bychom měli vybrat šampióna, tak jedničkou byl bezesporu polský sympaťák Kamil Stoch. Zvládl načasovat formu, což ještě vylepšil dlouhodobými výsledky bez výpadků. Vyhrát v olympijské sezoně obě individuální zlata i celkový světový pohár, to je pořádný kumšt. Navíc bychom spočítali minimum skoků, které mu nevyšly. Jestli někdo v Polsku nevěřil po konci kariéry Malysze, že „bíločervená“ bude silná, tak ho Stoch parádně vyvedl z omylu. Už teď má tři nejdůležitější trofeje a příští rok půjde po Turné.
Senzace na Turné a rakouská obměna
Thomas Diethart. Mnoho z nás jen vědělo, že existuje a že se pere se sobě rovnými v kontinentálním poháru. A nebýt pádu Morgensterna, s velkou pravděpodobností by to tak zůstalo. Jenže Diethart všechny zaskočil a otupil i snahu Simona Ammanna o vítězství. Přitom Švýcar načasoval formu skoro dokonale. Jenže tady byl příběh o růžovém prasátku a v Diethartovi bouchly saze. Navíc to potvrzoval i dál v průběhu sezony. Schlierenzauer vyhrál naposledy v prosinci, takový rok nepamatuje a coby rodilého vítěze ho to muselo užírat. Kofler se vzchopil v závěru, Loitzl a Koch vyklidili pozice, Morgi dvakrát spadl. Byla to zvláštní rakouská sezona. Ale ukázala, že Rakousko není jen A tým, za hvězdami vyrostli další. Kraft či Hayboeck ukázali, že se rakouský skok bát nemusí, byť továrna na vítězství byla mnohokrát oloupena.
Vyrovnaná špička
Za Stochem se to hodně pralo, závody vyhrávali i skokani, od kterých se to nečekalo.Tradiční rivalové se drželi statečně. Bardal zlomil svoje domácí prokletí, Prevc je absolutní světová špička, Kasai nesmrtelný a Freund na konci předvedl, že německý triumf na Turné by nemusel být jen pohádkou o Hannawaldovi. Blíží se. Skoky na lyžích nebyly v téhle sezoně nudné, pokud někdo namítá opak, mýlí se. Dá se předpokládat, že podobný scénář poběží dál, jen se širší špička bude ještě rozšiřovat. O další Poláky, Slovince, Rakušany. Je poznat, kde se maká a kde se mládeži věnují.
Český průměr
Letos to nebylo ono. Najdeme pár záblesků a dobrých závodů, škoda letů na lyžích a větru. Ale ve „svěťáku“ žádný převratný moment nepřišel. Pozitiva hledejme u Jakuba Jandy, který odskákal vyrovnanou sezonu a ta ho ještě přemluvila k pokračování v kariéře. Byla by škoda, kdyby skokan, který dokáže skákat pravidelně na body, skončil. Snad jen kdyby byla náhrada, jenže ona není. Od Romana Koudelky příští rok čekejme útok. Spadlo to z něj, užíval si po zranění každý skok, nestresoval se a proto chytil lauf. Na skoky se prý dívá jinak, je to jen a jen dobře. Pokud bych měl tipovat, zda bude příští rok někde na stupních vítězů, řeknu ano. Další Češi tolik nezářili. Matura měl pomalejší start, několikrát ukázal, že umí. Ale vyrovnanost chyběla, to samé se dá říci o Hájkovi. Lukáš Hlava asi nasbíral méně bodů, než čekal, a další paběrkovali. Může být lépe. Může být ale hůře. A když se podíváme, jak jedou Slovinci, Poláci a další týmy, myslím, že až skončí tahle generace, budeme s hrdostí vzpomínat na to, jak Janda byl kdysi nejlepší na světě…
Foto: Kamil Stoch (autor: Olga Maciejewska)
