Každý se těší do Zakopaneho. Když se zeptáte kteréhokoliv skokana, zmíní jako svůj oblíbený můstek ten domovský a pak ještě prohodí: A Zakopane, tam je skvělé publikum. Jak je to se Zakopanym a Čechy? Už v Courchevelu Roman Koudelka prohlašoval: „Těším se na závody v Zakopanem.“ Jakub Janda zas na můstku Wielka Krokiew často trénuje. Ale dobrou pověst Zakopanem haní jeden velký černý puntík. A to nejen českým skokanům a fandům. Pád Jana Mazocha před dvěmi a půl lety otřásl tehdy celým skokanským světem.
Přestože Zakopane přerušilo a nakonec i zničilo kariéru jednoho frenštátského skokana, jinému zase dílem pomohla. Jakub Janda to má od domu autem blíž než do Liberce, odskákal tu během života pěknou řádku pokusů. „Já znám Zakopane velice dobře, mám to domů vážně kousek,“ říká Janda. „Trávil jsem tady hodně času, mám tu spoustu známých a kamarádů. Tahle atmosféra je pro mě dá se říct domácká, cítím se jako doma,“ popisoval přímo pod můstkem.
Ondřej Vaculík to už takový kousek jako Janda do Zakopaneho nemá, přesto směle prohlašuje: „Skáče se mi tu dobře.“ Pod polské Tatry navíc Vaculík přijeli s Lukášem Hlavou a koučem Davidem Jiroutek s předstihem, ve středu stihli každý předvést asi sedm skoků. „Máme teď ten můstek trošku zajetý,“ říká. A nezapomíná připomenout tak, jako každý další skokan: „Tady je vždycky dobrá atmosféra.“ Přitaká i Lukáš Hlava a dodá: „A nejlepší je to v Zakopanem v létě.“ I když se to řekne, když v pátek prosvítí kvalifikaci hřejiví sluníčko. Zkušební kolo se zatím utápí v dešťových kapkách.
Foto: Zakopane (autor: Michaela Vondrášková)
