Gregor Schlierenzauer absolutní legendou, Maturova kouzla, vzpoura týmů proti do letoška vládnoucím Rakušanům a nová jména na stupních vítězů. To jsou nejzajímavější momenty a zjištění právě končící skokanské sezony. Ta nabídla opravdu nápaditý nášup, ke kterému přispěla i nová pravidla o kombinézách. Pokud to mělo přinést vyrovnání sportu a vlajkovou rozmanitost na prvních místech, pak se to povedlo.
Uplynulý ročník byl opravdu hodně nabitý, vyjma pár dnů před Turné prakticky neexistoval odpočinek a jelo se v nevídaném tempu. Sem tam někdo vyskočil z vlaku, ale obecně se dá říci, že pro velkou část to byla ta nejnáročnější sezona. Ti nejvytrvalejší objeli kompletní ročník světového poháru a odskákali obrovský počet soutěžních skoků. Robert Kranjec, jeho týmový kolega Peter Prevc nebo nenápadný Wolfgang Loitzl. To jsou největší vytrvalci. Kromě 27 individuálů se konal také nespočet týmových závodů a ke každému individuálu připočtěme i kvalifikaci, náročné cestování či pro dost skokanů i dva velké šampionáty, seniorský i juniorský. Není divu, že některým došel dech, ale jak pro Wellingera či Hvalu to byly velké testy, ve kterých uspěli. Pokud jsme se obávali, že skok bude hledat nové hvězdy delší dobu, pak musíme přiznat omyl. Stoch, Prevc nebo i takový Żyła budou plnit tribuny a radovat se z velkých věcí.
Horké léto bude u Rakušanů a to ještě stratéga Pointnera potěšil týmový výkon v soutěži družstev. Nebýt tohoto okamžiku, mohla by být sezona skokanské velmoci navzdory triumfu „Schlieriho“ hodnocena neúspěšně. Propadák Koflera, letecká sterilita Kocha či nevýrazné výkony dalších trochu vylepšuje zapracování mladíka Krafta. Nicméně doba, kdy Rakousko bylo o dva parníky před ostatními, je pryč. Pro fanouška skoku příjemné zjištění. Nic proti našim sousedům, ale monotónní pohled na výsledky snad už nikoho ani nebavil. Trošku krize dopadla i na velkého mága Schlierenzauera, což ovšem muselo potkat při letošní vytíženosti všechny. Škoda jen, že ho to potkalo kolem MS. Ale suverénní triumf ve „svěťáku“ má velkou cenu.
Norům vyšel předsezónní plán. Úkolem bylo zabudovat další skokany a přiblížit se Bardalovi. Potěšil comeback Jacobsena. U Slovinců může panovat spokojenost podobná té norské. Goran Janus je jasně nejlepším trenérem roku a jeho dojatý pohled plný radosti byl vidět často. Juniorské výsledky i zabudování hvězd napovídají, že se rodí nová skokanská velmoc. Týmovou kvalitu ukázali i Poláci. Kamil Stoch byl správným tahounem, titul mistra světa má hodnotu také proto, že Polsko nemělo dobrý začátek sezony a tam se ukázalo, že kouč Kruczek patří mezi největší trenérská esa. To, jak nastartoval „družinu“, stojí za obdiv a navíc, když skočil Polák, věděli jste, že to bude na míle daleko, protože to bylo jakoby z jedné dílny. Stoch může napodobit svého slavného předchůdce.
Kromě mladých pušek potěšily i výkony pardálů Kasaie či Neumayera, ale hlavně Jana Matury. Klobouk dolů za to, jak vytrval a jak počkal třeba na změnu pravidel, která mu pomohla. Najednou byla vidět uvolněnost a kouzlo skoků. Jakmile máte jiskru a vše vám vychází, jde to samo. Letošní českou hvězdu osobně příliš neznám, ale působil vždy jako velký sympaťák a zasloužil si prožít takový ročník.
Sezona stála za to, i pravidla se už stabilizovala, a snad lidé prominou všechny přepočty. Za sebe vidím pozitivně možnost změny lavičky od trenéra směrem dolů. Ukazuje to sílu, připravenost, sebedůvěru a také to při gradování závodu může ještě zvýraznit boj o výhru. Pravda je ale ta, že dnes jsou skoky skvělým televizním sportem, horší je to asi pod můstkem v pozici diváka, který nemusí zpracovat všechna data.
Na závěr ještě jedno číslo. Peter Prevc jen v individuálech ve světovém poháru nalétal 7328 metrů, což byl největší počet mezi všemi skokany. I z toho pohledu musí být brán jako hvězda budoucnosti.
Pěkné skokanské prázdniny přeje všem čtenářům Honza Homolka. A za pár měsíců startuje letní Grand Prix.
Foto: Nejlepší trojice SP 2012/2013 (autor: Olga Maciejewska)
