Na rozdíl od své mladší se sestry se Karolína Indráčková na neoblíbeném můstku neprosadila na body ani v neděli. Na důvody opětovné nuly u svého jména, či její názor na tamní můstek a jeho místo ve Světovém poháru jsme se dlouhodobé české jedničky po závodě zeptali.
Na úvod kvízová otázka – kolikrát v kariéře jsi v Hinzenbachu bodovala?
Já si myslím, že možná jenom jednou…
Máš pravdu, v čem je podle tebe prokletí zdejšího můstku?
Jedna věc je, že je to prostě až moc malý můstek. Často tu taky mám problémy s nájezdovou stopou, na kterou tu hodně svítí a pak nemá skluz. Pro mě je to pak velký boj. Na druhou stranu o tom vím a včera mi přišlo, že pocitově jsem se s tím nějak srovnala. Hinzenbach ale fakt nemám ráda, stejně jako Ljubno. Na druhou stranu ale vím, že kdybych měla formu a předvedla dobrý skoky, tak jsem i na tomhle můstku schopna bodovat.
Po posledních závodech na těchto menších můstcích se rozproudila debata, hlavně v norském táboře, že tyto můstky do Světového pohárů vůbec nepatří. Jaký je tvůj názor?
Když to vezmu tak, že přece jen nemáme takovou úroveň jako kluci, tak si myslím, že občas mít závod na takovém můstku je fajn. Tyto můstky jako K-85 jsou fakt malé, ale na druhou stranu, třeba v Ljubnu je super atmosféra, je tam spousta lidí a na nás jich tolik zase nechodí. Takže i z pohledu divácké kulisy jsou tyto můstky dobré.
Foto: Karolína Indráčková během kvalifikace (autor: Jan Štěrba)
V dnešní kvalifikaci jste předvedly dobrý výkon, v podstatě všechny tři na bodech. Jaktože to tak dobře vyšlo?
Pro mě osobně to bylo dost zkreslující. Nevím už, kolikátá jsem byla přesně v kvalifikaci, ale ten skok nebyl dobrý a nebyl dobrý ani teď v závodu.
Takže oba skoky byly dnes podobné?
Určitě byly podobné. Sice jsem se to v závodu snažila trochu změnit, přišlo mi, že jsem si jinak sedla do nájezdu, což jsem sice chtěla, ale pak z té hrany to vůbec nevyšlo. Pak je to jen jedná velká křeč, vůbec to neletí. Nemůžu se v letu uvolnit, protože když je to z hrany špatné, tak mi nezbude nic jiného než to na sílu přetlačovat. A pak to právě musí být tak trochu na křeč.
Pamatuji si na tvoje skoky z léta, tvoje přechody do letu vypadaly výborně, agresivně, kam se to ztratilo?
Tak to je dobrá otázka, to by mě také zajímalo. Na to bohužel nemám odpověď.
Nebude to i psychikou, nechybí tam sebedůvěra se do toho pořádně položit?
Opravdu nevím, ráda bych na to odpověděla. Bylo to jako nebe a dudy, nechápu, jak jsem to v létě dělala. Pořád na ta videa z léta koukám, ta první fáze tam byla dobrá a teď prostě není.
Budete mít nabitý program, odlet do Norska, tam ještě budou čtyři oficiální tréninky. Není to takové světýlko na konci tunelu, že bude brzo další šance potrénovat, spravit si náladu?
Já doufám, že to bude lepší, protože zatím je to trápení. Na druhou stranu vím, že když se mi podaří normální skok, tak mám na to být ve třicítce. Sice by to nebyl žádný zázrak, ale přece jen je to aspoň ta třicítka. Stačil by opravdu jen nějaký normální skok.
SPOLUAUTOR ČLÁNKU: Miloslav Svoboda
Náhledové foto: Karolína Indráčková (autor: Jan Štěrba)
