Rekordních 16 týmů nastoupilo do závodu na můstku K-140. Nechyběli ani Češi, kteří ve složení Jan Matura, Ondřej Vaculík, Borek Sedlák a Jakub Janda doufali v postup do 2. kola, kam se podívala pouhá polovina z přihlášené šestnáctky.
První z české čtveřice se na startu objevil Jan Matura a z celého našeho kvarteta předvedl nejdelší skok 123,5 m. Český tým tak figuroval po první sérii skokanů na 4. místě. Našimi soupeři o postup do 2. kola měli být Rusové, Poláci, Slovinci a Švýcaři. Čína, USA, Kanada, Korea, Itálie a Kazachstán zůstali bez překvapení za hranicemi postupu. Náš Borek Sedlák předvedl skok dlouhý 117,5 m, bylo vidět, že zabojoval. Ondřej Vaculík skok doslova pokazil, jeho 109,5 m bylo opravdu nepovedených. Snad Jandův veleskok by mohl postup do elitní osmičky zachránit. Snad nekoncentrace, psychický tlak… Jakubův skok měl hodnotu pouhopouhých 122 m, což na českého velikána není opravdu nic světoborného. Češi skončili devátí.
Slovinci skončili až za námi. Velmi špatně jim zaskákal Robert Kranjec.
8. místo patřilo Rusům. Kvarteto Kornilov, Ipatov, Vassiliev a Fatchulin bojovalo do posledního skoku, ale postup mezi elitní osmičku je určitě úspěch.
7. příčku obsadili Švýcaři. Ve složení Moellinger, Ammann, Landert a Kuettel neskákali vůbec špatně, hlavně druhý skok Andrease Kuettela byl brilantní – 136 m. V týmu helvétského kříže se objevil nováček Guido Landert. Bývalý sdruženář přešel před sezonou ke skokanům. Tuto dvojici doplnili Simon Ammann a Michael Moellinger.
Na 6. místo se proskákali Japonci. Nejlépe z nich zaskákal pamětník her v Naganu a držitel zlaté týmové medaile Takanobu Okabe. Těžko říct, zda tým ve složení Daiki Ito, Tjuoyoshi Ichinohe, Noriaki Kasai a již zmiňovaný Okabe, mohli pomýšlet na medaili.
5., možná překvapivě, skončil polský tým ve složení Stefan Hula, Kamil Stoch, Robert Mateja a „batman“ Adam Malysz. Zaskákali velmi vyrovnaně. A však nad zbývající trio vyčníval právě Malysz se skoky dlouhými 128 a 129,5 m.
Obhájci zlata ze ZOH v Salt Lake City 2002 Němci tentokrát na medaili neměli. Ty tam je lesk a sláva Martin Schmidta a jeho velkého kamaráda Svena Hannawalda. Hannawald ukončil kariéru a Schmitt se her sice zúčastnil, ale o starých dobrých časech si může nechat jen zdát. Martin Milka je v Německu stále velmi populární. Hysterie fanynek však už nedosahuje takové mohutnosti. Schmitt byl do týmu nominován, možná maličko nespravedlivě, na úkor Alexandra Herra. Tomu se nelíbilo, jakým stylem ho kouč Peter Rohwein „vyšachoval“ ze hry o olympijské vavříny v soutěži jednotlivců na K-140, a prohlásil, že soutěž týmů ho nezajímá a odjel domů do Německa. Martin Schmitt nezaskákal slavně /118 a 125,5 m/. Druhý skok Georga Spaetha byl brilantní – 134 m, bohužel na medaili nestačil. Tým ve složení Michael Neumayer, Martin Schmitt, Miki Uhrmann a Georg Spaeth tak muselo vzít za vděk bramborovou medailí.
Boj o medaile měl dle odborníků „zuřit“ mezi triem Rakousko, Norsko a Finsko. Před ZOH byli mírnými favority Norové, nicméně po závodě na velkém můstku se vše změnilo a rázem se nejvážnějšími aspiranty na titul stali Rakušané.
Na Nory zbyla bronzová medaile. Nejslabším článkem se stal bezpochyby Tommy Ingebrigtsen. Náladový skokan, který má rád letecké můstky a do týmu byl nominován na úkor Sigurda Pettersena, skočil dvakrát 116,5 m. Ve 2. kole pokořil Roar Ljoekelsoey rekord můstku, když přistál půl metru za jeho hranicí, tedy na 141 metrech. Norové /Bystoel, Romoeren, Ingebrigtsen, Ljoekelsoey/ měli 950,1 bodu.
Finové si pohlídali alespoň stříbrnou medaili. Čtveřice Tami Kiuru, Janne Ahonen, Janne Happonen a Matti Hautamaeki získala 976,6 bodu. Nejzdařilejší skok předvedl Matti Hautamaeki, a to 138 m.
Závod patřil Rakušanům. Po zisku zlaté a stříbrné medaile na velkém můstku se Rakušani úplně klepali na další medailové žně, vždyť kdo měl větší šanci než tým, který měl ve svém středu Thomase Morgernsterna a Andrease Koflera??? Zdatně jim sekundovali Andreas Widhoelzel a Martin Koch, který měl být dle Toniho Innauera nejslabším článkem mužstva. Všichni čtyři skokani zaskákali skvěle a Morgernstern to na závěr ozdobil skokem dlouhým 140,5 m. Snad jen Thomasův pád by mohl připravit Rakušany o zlatou olympijskou medaili!!! Po hubených týmových letech tak Rakušané opět dosáhli na absolutní vrchol.
1. Rakousko /Widhoelzel, Kofler, Koch, Morgernstern/ 984 b
2. Finsko /Kiuru, Happonen, Ahonen, Hautamaeki/ 976,6 b
3. Norsko /Bystoel, Romoeren, Ingebrigtsen, Ljoekelsoey/ 950,1 b
4. Německo /Neumayer, Schmitt, Uhrmann, Spaeth/ 922,6 b
5. Polsko /Hula, Stoch, Mateja, Malysz/
6. Japonsko /Ito, Ichinohe, Kasai, Okabe/
7. Švýcarsji /Moellinger, Ammann, Landert, Kuettel/
8. Rusko /Kornilov, Ipatov, Vassiliev, Fatchullin/
9. Česká republika /Matura, Vaculík, Sedlák, Janda/
10. Slovinsko /Benkovic, Kranjec, Peterka, Daman/
11. Itálie /Morassi, Colloredo, Bolognani, Bresadola/
12. Kazachstán /Karpenko, Zhaparov, Korolev, Karaulov/
13. Korea /Yonk-Jig, Heung-Hul, Hyun-Ki, Chil-Ku/
14. USA /Schwall, Johnson, Jones, Alborn/
15. Kanada /Barter, Read, Gorham, Nell/
16. Čína /Jang, Guang, JianXun, Zhandoug/