Sapporo, rok 2007 – Harri Olli byl na dosah mistrovského zlata pouhé dvě desetiny bodu. Liberec, rok 2009 – Harri Olli se zklamal podruhé, po senzačním vedení propásl druhou šanci. Začíná už se z mistrovských závodů stávat Olliho noční můra, nebo jen Fina dostihne vždy táž smůlovitá smůla? Nač ale dělat monstrózní závěry, když je řešení nasnadě. V Japonsku se na světovém pódiu zjevil jako svatá panenka, aniž to kdokoliv čekal, a ani v sobotním závodě na libereckém HS 100 nešlo nemluvit o prvním kole jako o schopnosti „být na správném místě ve správnou dobu“.
Harri Olli sice před týdnem poprvé zvítězil v závodě Světového poháru a jeho sebevědomí dosahovalo do nebes, nutno ale dodat, že onen triumf, umocněn ještě senzací v týmovém závodě, vybojoval na mamutím můstku. A jak správně po libereckém závodě podotknul Jakub Janda, střední můstek narozdíl od větších nepromíjí jakoukoliv chybu. Těch se už v průběhu libereckých tréninků dopouštěl požehnaně, takže málokdy vystřelil na první příčky. Svou „zálibu“ ve středních můstcích Olli předvedl i v kvalifikaci hodinu před závodem, jakmile zavál nepříznivý vítr, bez jakékoliv snahy skok zabalil. Na vyjádření popuzení.
Těžká pozice v rozmlsaném Finsku
Zlobivý finský chlapec ale dostal náležitou satisfakci, v prvním kole využil výborných podmínek, dolétl až na maximum závodu. Ale kde štěstí dalo, tam pak štěstí vzalo. Z aktuálního lídra závodu a v ten moment nejžhavějšího kandidáta na zlatou medaili udělal do zad vanoucí vítr muže až z 13. pozice. Tutéž blamáž, jen v jiných výsledných cifrách prožil i Anders Jacobsen.
Bublina se však začala řádně nafukovat až zásahem médií, jak komicky zněl třeba finský reportér na tiskové konferenci, agresivně zpovídající čerstvě ustanoveného mistra světa.
Reportér: „Co si myslíte o propadu Harriho Olliho“
Loitzl: „Ve druhém kole měli poslední skokané těžké podmínky, sám můstek je těžký.“ (Sám Loitzl skákal mezi Jacobsenem a Ollim).
Reportér: „A co říkáte na to, že spadl z 1. až na 13. místo?“
Loitzl: „Je to smůla. Ale myslím si, že už se teď Harri těší na další závod a na dnešní rychle zapomene.“
Nastala chvíle ticha, ale finský reportér trval na svém a chtěl slyšet víc.
Reportér: „A co si myslíte vy, Gregore?“
Schlierenzauer: „To samé, co Wolfgang. Harri je podobně jako já letec. V prvním kole měl štěstí, musím říct (tím si reportéra s výrazným finským akcentem popudil), ale ve druhém měl zase na vítr smůlu.“
Popuzený žurnalista s výrazných R ve jméně HaRRi, které tahalo za uši, se poté utišil. A bylo vidět, jak moc si rakouští medailisté oddechli.
Příhoda z tiskové konference tedy jen jasně potvrzuje, jak moc je Harri Olli ve své zemi propíraný a po odchodu Janne Ahonena z aktivní kariéry vyžaduje finské publikum dalšího „sběrače úspěchů“. Když se ale nezadaří, nikdo by si nepřál být v Olliho kůži. Dalo by se s nadsázkou říct, že je to takový Janda pofinsku. Jen s rozdílem, že Janda se „neléčí“ bouřlivým životním stylem, namočeným v alkoholovém opojení.
Foto: Harri Olli (autor: Michaela Vondrášková)
