Tento sympatický trenér z Finska se zapsal do paměti fanoušků hlavně jako muž patřící k Adamu Małyszovi. Pod jeho vedením však můžeme zaznamenat i další významná jména jako Matti Nykänen, Roberto Cecon, Andreas Widhölzl nebo Janne Ahonen. Hannu Lepistö společně s Adamem pověsil kariéru na hřebík. Krátce na to se dostavily zdravotní problémy se srdcem, proto naše redakce, dříve než se pustíme do výčtu úspěchů této výrazné postavy skoků, přeje především brzké uzdravení!
Kariéra
Hannu měl za svou bohatou kariéru v týmech nejednoho medailistu z velkých akcí, jako jsou Olympijské hry nebo Mistrovství světa a jeho svěřenci dosáhli také velkých úspěchů ve Světovém poháru. Je prakticky jediným koučem, který má co dočinění s vedením národních týmů již od samého počátku Světového poháru.
Ze zimy do tepla a zpět
Jeho práce odstartovala v roce 1980 ve Finsku. V letech 1980 – 1985 se staral o finský A –tým. Těchto pět let přineslo jeho svěřencům dvakrát vítězství v celkovém pořadí SP (Matti Nykänen), zlatou a stříbrnou olympijskou medaili (Matti Nykänen) a dvojitý triumf v Poháru národů. V letech 1985 – 1992 začal působit v Itálii. Pod jeho vedením zde zaznamenal největší úspěch Roberto Cecon za třetí místo na Mistrovství světa v letech na lyžích v roce 1992.
Po dvouleté pauze přišel návrat do Finska k A – týmu a trénink Janneho Ahonena. Janne si za tuto dobu připsal dvakrát třetí místo v celkovém pořadí SP a v roce 1997 také mistrovský titul. Finští skokané si opět dokázali „vyskákat“ dvakrát vítězství v Poháru národů a také medaile z týmových závodů Mistrovství světa. V roce 1998 získal Jani Soininen zlatou a stříbrnou medaili na Olympijských hrách. Po olympijské sezóně se Hannu opět vrátil do Itálie, tam se ale příliš „neohřál“ a po roce rezignoval a stal se komentátorem na televizní stanici Eurosport.
Nové tváře Rakouska
Rok 2002 přinesl návrat k trenérské práci – tentokrát v Rakousku. Lepistö přivedl do reprezentace Rakouska nové tváře jako například Thomase Morgensterna, Floriana Liegla, Andrease Koflera a Christiana Nagillera. Tito závodníci začali dosahovat velkých úspěchů ve Světovém poháru. Rakousko v sezóně 2002/03 zvítězilo v Poháru národů a Andreas Widhölzl získal třetí místo v celkovém pořadí SP. Následující ročník ale nepřinesl výrazné výsledky a proto Lepistö rezignoval na svou funkci.
Nepodařená příprava italských borců pro Olympijské hry v Turíně
Za dva roky Hannu opět přijal nabídku vést reprezentaci Itálie a jeho asistentem se stal Roberto Cecon. Cílem této spolupráce bylo sestavit silný tým pro Olympiádu v Turíně. Plán se začal vyvíjet slibně, když při závodech SP v Pragelato bodoval první Ital od dob Cecona – Stefano Chiapolino. Stefano měl tento závod krásně rozjetý šestým místem po prvním kole, nakonec však propadl, ale bral slušné dvacáté místo. Na řadu pak přišel nový objev Sebastian Colloredo. V Harrachově Colloredo „vystřelil“ na desáté místo. Dodnes pak patří k nejlepším italským závodníkům, stejně jako Andrea Morassi. Hlavní cíl – Olympiáda na domácí půdě však byla propadák. Individuálně se žádný Ital nedostal do třicítky. Týmový výkon byl jedenácté místo po zranění dvou závodníků a s pomocí „kombiňáka“ Davida Bresadoli. Po sezóně 2005/06 Hannu Itálii definitivně opustil a to mimo jiné také z finančních důvodu – nedostávalo se mu odměny.
Znovuobjevení formy Małysze
V dubnu roku 2006 přišlo osudové shledání a nejvýraznější spolupráce – Hannu přijal nabídku Polského lyžařského svazu, aby vedl polský tým. Ročník 2006/07 Světového poháru opět povznesl formu Adama Małysze a bylo naprosto zjevné, že Hannu a Adam si padli do oka. Małysz dosáhl na své čtvrté zlato z Mistrovství světa a čtvrtý Křišťálový glóbus. Pak ale přišel zvrat. 11. března 2008 lyžařský svaz trenérovi vypověděl smlouvu s okamžitou platností. Oficiálním důvodem byla podle svazu nutnost změny trenéra před Olympijskými hrami. Hannu byl rozhodnutím šokován. Poslední závody v Planici tak dostal na starost jeho asistent a nynější trenér polského „áčka“ Łukasz Kruczek. Hannu se vrátil k práci komentátora na Eurosportu, ale ne na dlouho. Adam se nehodlal s odchodem vynikajícího kouče smířit. V průběhu sezóny 2008/09 si u svazu vyprosil Fina jako svého osobního trenéra. A tak mohla krásná spolupráce dále fungovat a to až do 3. března, kdy oba společně ohlásili konec svých kariér.
Foto: Lepistö a Małysz (zdroj: fakt.pl)
V soukromí málomluvný sympaťák
Hannu se narodil 17. května 1946. Žije s manželkou v Lahti a jeho syn Kalle je tak trochu po vzoru otce komentátorem finské verze Eurosportu. Jeho velkou vášní jsou koně a dostihy. Vlastní pět koní, kteří se účastní nejen dostihů, ale také honů. Přátelé a známí ho popisují jako málomluvného, ale neskutečně sympatického člověka. V roce 2010 ho Polsko ocenilo „Krzyżem Kawalerskim Orderu Odrodzenia Polski“, což je u východních sousedů druhé nejvyšší ocenění udělované civilním osobám za výrazné zásluhy na poli osvěty, nauky, sportu, kultury a mnoha dalších odvětví.
Hannu Lepistö za necelých třicet let své kariéry našel nejeden talent skoků a pracoval s těmi největšími jmény tohoto sportu. Jeho svěřenci získali nespočet ať už olympijských nebo mistrovských medailí, Křišťálové glóby a jiná ocenění. Svou aktivní trenérskou kariéru může zakončit spokojen a s pocitem zadostiučinění a může se naplno věnovat svým čtyřnohým svěřencům.
Zdroj: pl.wikipedia.org, skijumping.pl
Hlavní foto: Hannu Lepistö (zdroj: skijumping.pl)
