Domácí můstek může hrát ve výkonu skokana obrovskou roli. Na tom se shodne jistě řada expertů. V momentě, kdy skokan přesně ví, v jakém bodě je potřeba začít vykonávat odraz, ve vzduchu více zatlačit na lyže, či naopak v letu zůstat pasivnější, může mít oproti konkurenci obrovskou výhodu. Tuto výhodu obvykle mívají ti skokani, kteří na daném můstku například stráví velkou část své přípravy. Z tohoto hlediska to jsou ve většině případů právě můstky ve vlastní domovině.
Můstky v Planici (střední HS 102 a velký HS 138) jsou ale trochu jiným případem. Kromě domácích Slovinců na něm podstatnou část přípravy tráví i reprezentace Turecka, donedávna zde měli základnu USA a Kanada, a v průběhu zimy zde občas trénují i například Japonci. Pravděpodobně ale vůbec nejvíce času zde v letošní sezóně a v přípravě na ní trávila mimo slovinské reprezentace právě ta česká. A projevila se na výsledcích nějak znalost těchto „domácích“ můstků? Nebo spíše – mohla se vůbec nějak projevit?
Roman Koudelka v rozhovoru pro svazový web czech-ski.com před začátkem MS uvedl: „Znám výborně jen malý můstek, na velkém úplně tolik skoků nemám. Jestli to bude výhoda, nebo ne, ukáže až samotný závod.“ Závod na můstku HS 102 však spíše než znalost či neznalost můstku poukázal na jiný faktor. Tou může být nesystematická a nekvalitní příprava, kterou čeští skokané (nejen) před touto sezónou absolvovali. Je těžké totiž uvěřit, že by na „domácích“ můstcích v Planici, které velmi dobře znají, předvedli prakticky ještě horší výkony, než v předchozích závodech SP. Roman Koudelka ani Radek Rýdl se za celé MS nedokázali v závodních kolech umístit lépe než v páté desítce celkového pořadí. To je vzhledem k absenci některých kvalitních skokanů z velké „šestky“, kterým start na MS samozřejmě neumožnila omezená kvóta čtyř závodníků na jednu zemi, velmi špatný výsledek. Být to klasické závody SP, je totiž možné, že by se čeští reprezentanti neprobojovali ani do hlavních závodů a uvízli v sítech kvalifikací. U Radka Rýdla je to téměř jistota – 47. a 49. místo v kvalifikacích, a patrně i Roman Koudelka by měl plné ruce práce – v kvalifikacích 41. a 42. místo.
Otázkou tedy zůstává, jak moc špatná musí být forma českých skokanů, aby ani na svém „domácím“ můstku nedokázali vystoupit ze svého stínu a předvést lepší skoky? Přestože je tato sezóna velmi špatná, našly by se určitě závody, ve kterých čeští kluci předváděli kvalitnější pokusy.
Ke konkrétním aspektům tréninku skoku na lyžích a tréninkových metod se zde vyjadřovat nebudu. To mi z mé pozice rozhodně nepřísluší. Avšak bývalý slovinský skokan Jernej Damjan tomu nepochybně rozumí více a například velmi často komentuje přechod do letové fáze Radka Rýdla jako „too slow“ – tedy „příliš pomalé“. Je tedy naprosto očividné, že právě v této fázi skoku nepochybně nějaké ty metry ztrácí. Hádám, že to ale nebude jediná fáze skoku.
Razantní změny budou na konci sezóny jisto jistě zásadním tématem k řešení. Změny nejen ve vedení skoku a jeho celkového směřování, ale i v tréninkových metodách, které nejvíce ovlivňují aktuální výkon skokana. Jednou věcí může být, že neexistuje žádný systém výchovy dětí, mládeže, ani systematického tréninku reprezentace, kvůli čemuž máme velmi slabou skokanskou základnu i reprezentaci. Co je ale z krátkodobého hlediska naprosto nepřípustné je to, aby se česká dlouholetá jednička Roman Koudelka na můstcích takto trápila. O to více, když se jedná o „domácí“ můstky.
Roman Koudelka je bezpochyby výborným skokanem a perfekcionistou, a netroufám si tvrdit, že by jakkoliv svůj trénink zanedbával. Proto by primární chyba měla být někde jinde. Vše směřuje ke kvalitě onoho tréninku a samotných tréninkových metod – a to už je pak vina především trenérů. Jinak si tyto výkony odůvodnit nedokážu. Nikdo z fanoušků nečekal na MS zázraky, ale většina z nich nepochybně očekávala, když už ne zlepšení samotné formy, tak alespoň projevení znalosti právě těchto „domácích“ můstků.
To se však v případě české reprezentace ukázalo jen jako pouhý mýtus.
Foto: Roman Koudelka (autor: Jan Štěrba)
