Na rozdíl od minulých dnů i závodu na středním můstku z her v Pchjongčchangu probíhalo dnešní klání nečekaně poklidně. Pravda, vítr měl stále k průběhu závodu co říct, zejména druhé kolo však patřilo mezi ta spravedlivější. Zvlášť v porovnání se sněhovou ruletou ze Seefeldu 2019, která měla s dnešním závodem jedno společné – jméno lídra po prvním kole. A zatímco v Rakousku neměl Rjoju Kobajaši v padajících vločkách i nájezdových rychlostech žádnou šanci, dnes si poradil i s horšími podmínkami v obou kolech a po zásluze vyhrál. Českého fanouška určitě příjemně překvapil postup obou našich reprezentantů do druhého kola, přičemž nakonec 18. Roman Koudelka se po dosavadním průběhu sezony za svůj výkon rozhodně stydět nemusí.
Kobajaši se stává legendou, druhé místo Fettnera a neúspěch jiných favoritů
Po poklidném průběhu tréninkových kol, kvalifikace i zkušebního kola nám závod nabídl o poznání jinou tvář. Zatímco Američané mezi hlavní aktéry na můstku nepatřili, jeden z nich přesto průběh závodu výrazně ovlinil. Technický delegát Zuehlke Reed totiž spolu s jury nastavil až nečekaně vysoké nájezdové okno 14, což byl vyšší nájezd, než ze kterého včera startovaly ženy (!). Evidentně se počítalo se zadním větrem, ten však bohužel pro všechny přišel až příliš pozdě. To s sebou neslo nevyhnutelné snížení nájezdu o dva stupínky a znevýhodnění všech, kteří startovali před Rusem Klimovem – tj. zhruba první polovinu startovního pole. Působilo až komicky, že dosud buben testující Ukrajinec Marušjak najednou doskočil do velmi podobné vzdálenosti, jako širší světová špička…
Zatímco někteří si nedokázali poradit ani se slábnoucím protivětrem, Rjoju Kobajaši zvládl mistrovsky první kolo i v zaďáku. Ze svého nájezdového okna předvedl nejdelší skok (104,5 m) a vedl o více než šest bodů před druhým Peterem Prevcem (103 m) a o takřka devět ped třetím Stochem (101,5 m). Ve druhém kole sice v ještě silnejším větru do zad ubral (99,5 m), nakonec však i tak triumfoval a stal se tím třetím japonským skokanským zlatým medailistou po Kasajovi z roku 1972 (Sapporo) a Funakiho z her 1998 (Nagano). Zajímavostí je, že na rozdíl od svých předchůdců dokázal triumfovat mimo Japonsko a mohl by svým úspěchem načít velký skokanský boom ve své domovině.
Ostatní „provizorní“ medailisté svou roli ve finále nezvládli – Prevc (99,5 m) se propadl na čtvrté, Stoch (97,5 m) až na šesté místo. Pro druhé místo si skokem druhého kola doskočil mnohdy podceňovaný Manuel Fettner (102,5 a 104 m). Rakouský matador již po vyřazení z reprezentace před loňskou sezonou uvažoval i o konci kariéry, nakonec však na rozdíl od například Schlierenzauera vytrval a dočkal se. Však takový Schlierenzauer nikdy na individuální olympijské stříbro nedosáhl… Třetí místo nakonec i tak putovalo do Polska a šlo o pořádné překvapení. Zatímco se čekaly ataky Zyly nebo Stocha, nedělní čínský večer patřil bronzovému Dawidu Kubackimu (104 a 103 m), jehož po větrné smůle v Pchjongčchangu dnes naopak provázelo štěstí. Jedním ze spolufavoritů byl dnes Rus Klimov (104 a 100 m), jemuž i přes výborné skoky k medaili něco málo chybělo. Právem naštvaný může být po dnešku jeho krajan Danil Sadrejev, jenž v prvním kole sice vylepšil rekord můstku (107,5 m), vzhledem k vysoké lavičce, odpočtu za vítr a špatnému stylu by však potřeboval 114 metrů, aby porazil Kobajašiho! Ve druhém kole ke svému veleletu přidal 98 metrů a skončil nakonec osmý. Těsně před něj doskočil Marius Lindvik (96,5 a 102,5 m), který sice zaznamenal třetí nejlepší pokus finále, ze sedmnáctého místa se však už jen přetěžko útočilo.
Dvojí český postup a norsko-německý krach
Kromě již zmíněných závodníků byli za spolufavority považováni zástupci týmů Německa a Norska. Olympijský závod však dost možná ukázal, že je mnohdy lepší soustředit se na formu svého vlastního celku, než protestovat proti vybavení všech okolo… Řeč je pochopitelně o německém kouči Horngacherovi, jenž přes kontrolora Mikku Jukkaru ve Willingenu diskvalifikoval hned čtyři závodníky po podání celkem tří protestů. Nejlepším z Němců byl překvapivě Constantin Schmid, přičemž ani on se do elitní desítky nevešel a skončil jedenáctý. Od začátku se na středním můstku nevedlo Karlu Geigerovi, pro kterého je 15. místo hořká pilulka. Ještě hůře dopadl Markus Eisenbichlerem, jenž svým pokusem pustil do druhého kola Čestmíra Kožíška. Kromě Lindvika chyběli v elitní desítce také Norové – Johansson skončil až dvacátý, Granerud byl po zpackaném závodě ještě diskvalifikován kvůli kombinéze. Aspoň malou severskou radost přichystal dvanáctým místem Fin Antti Aalto – o to větší škoda, že jeho krajana Kytösaha nepustil na start pozitivní kovidový nález. Za zmínku stojí rovněž 16. místo Kanaďana Boyda-Clowese a 23. pozice Romana Trofimova, který se z pozice podceňovaného skokana bez talentu dostal až na solidní světovou úroveň.
Tu letos prezentuje také Turek Ipcioglu, jenž se po skoku 99 m dlouhém divoce radoval, nakonec to však na finále z 36. příčky nestačilo. Vše naopak správně vypočítal Čestmír Kožíšek. Lomnický skokan se letos poprvé dostal do finále mezi elitou, a to především díky prvnímu skoku (100 m). Ve finále patnáct metrů ubral, tudíž se nakonec musel spokojit s 29. pozicí, vzhledem k předešlým výsledkům však jde, zvlášť na méně oblíbeném středním můstku, o sympatický výkon. Ještě lépe se v prvním kole vedlo Romanu Koudelkovi (102 m). Česká jednička předvedla jednoznačně závodní skok sezony a po prvním kole se držela na skvostném jedenáctém místě. Ve druhém kole si Koudelka sice po problémech po odrazu pohoršil (97,5 m), i tak však 18. příčkou udržel aspoň elitní dvacítku. Jde tudíž o nejlepší český výsledek na OH od závodu na středním můstku v Soči 2014, kde se právě Koudelka probojoval na šestnáctou pozici. Pro srovnání, na velkém můstku byl 19., o příčku za tehdy nejlepším z našich, Janem Maturou.
Program her v Pekingu pokračuje již zítra, kdy se za účasti celkem desítky smíšených týmů odehraje olympijská premiéra tohoto druhu závodu. Češi by v ní měli patřit mezi favority na postup do finále, který by měl jistojistě vést přes domácí Čínu, k poražení jsou rovněž Kanaďané a Poláci. Hlavními favority budou bezesporu Slovinci, kterým by měli nejvíce zatopit týmy Norska a Japonska. Závod odstartuje ve 12:45, přímý přenos opět nabídnou Eurosport 1 a ČT Sport.
Foto: Rjoju Kobajaši (autor: Sabine Link)
