Již v červnu byla představena nová iniciativa s názvem VSCM (Vrcholové sportovní centrum mládeže) 2030 Ski Jump, které je dle oficiálního účtu zaměřeno na zaměřený na dlouhodobý rozvoj mladých skokanů a skokanek na lyžích v České republice. Jednou z hlavních tváří je juniorský trenér Radek Žídek, se kterým jsme si povídali nejen o tomto projektu, ale i jeho celkovém názoru na situaci a rozvoj skoku v České republice.
Představili jste projekt VSCM 2030, co je jeho hlavním cílem?
Hlavním cílem je propojit a sjednotit systém přípravy a rozvoje mladých závodníků. Chceme, aby přechod do SCM (Sportovních center mládeže) probíhal plynule a nemuseli jsme závodníky znovu učit základům. Důležité je také předat základní principy dlouhodobého rozvoje závodníků jednotlivým klubům. Chceme také postupně vytvořit společnou metodiku přípravy, která propojí technický, kondiční a všestranný rozvoj závodníků. Důležité je, abychom nesledovali pouze aktuální výsledky, ale především to, kam se sportovec posune za dva, čtyři nebo šest let.
V ČR už nějakou dobu fungují SCM. Jaký je tedy rozdíl mezi současnými SCM a tímto novým projektem?
Na Dukle se nám stává, že závodníci, kteří k nám přijdou, docela dobře skáčou a jsou motivovaní. Po nějaké době ale zjistíme, že jim chybějí důležité základy. Problém vidím především v příliš brzké specializaci. S trenéry jsme také konzultovali, proč závodníci tak brzy končí. Často se stává, že kluci mají po kariéře už ve dvaceti letech. Cílem je proto dlouhodobá práce, aby jejich kariéra byla delší a úspěšnější.
Aby nedošlo k mýlce – bude váš nový projekt fungovat na místo současných SCM, nebo paralelně k tomu a zastřešovat ty nejlepší a nejnadějnější závodníky?
Ne, projekt VSCM 2030 je zaměřený přímo na mládež ve věku od 13 do 16 let. Chceme spolupracovat se současnými kluby a SCM, ne je nahrazovat.
Když jsem viděl společné foto ze soustředění, tak tam byl takřka celý český skok, například i Štěpán Kysel z dospělé kategorie. Jaká je tedy pozice starších závodníků?
Chtěl jsem, aby mladí viděli v akci i starší závodníky, kteří s námi už nějakou dobu pracují. Aby viděli, jak se připravují před skokem a jak fungují na můstku i mimo něj. Pak si dokážou lépe představit, jak má celá příprava vypadat, včetně ubytování, stravy a denního režimu.
Na jaře jsme absolvovali zahraniční soustředění se všemi závodníky. Bylo finančně náročné, ale zároveň velmi prospěšné. Do budoucna bych však z finančních důvodů upřednostnil soustředění v domácím prostředí.
Absolvovali jsme také soustředění v Desné zaměřené čistě na mladé dívky ročníků 2011 až 2013. Věnovali jsme se všestrannému rozvoji, včetně lezení po skalách a jógy v posilovně u maminky Verči Jenčové. Celou tuto oblast koordinuje Jitka Zemanová. V příštím roce bychom chtěli organizovat více společných soustředění mladších závodníků přímo v České republice. Rádi bychom do nich zapojili také trenéry z jednotlivých klubů, abychom mohli společně konzultovat tréninkové postupy, předávat si zkušenosti a postupně sjednocovat základní principy přípravy.
Když vzniká nová platforma, je vždy otázkou, jestli se podaří personálně a materiálně zabezpečit. S čím do toho tedy jdete, podařilo se nalákat i někoho nového?
Zatím záleží na tom, jak dopadnou konzultace s trenéry. S některými jsem už mluvil a je to na dobré cestě. Hlavně nechci, aby to vypadalo, že někoho za každou cenu poučujeme. Nechceme ukazovat jedinou správnou cestu, ale společně sjednotit základní principy přípravy tak, aby celý systém fungoval komplexně, především u mládeže.
Kdo se tedy bude věnovat práci přímo v SCM?
Práci v SCM se budu dál věnovat já. Nejde o to, abych cestoval po republice a kontroloval ostatní trenéry. Spíš jim chci pomáhat, abychom děti už v deseti nebo jedenácti letech neučili jen vyhrávat závody. Důležité je z nich nejprve udělat sportovce a až potom závodníky. Na to pak můžeme navázat přípravou budoucích reprezentantů.
Spolupracuje s vámi také Benedikt Holub. Jakým způsobem je on zapojen do projektu?
Ještě do loňska jsme spolupracovali s Fandou Vaculíkem, takže jsme byli jen dva trenéři. V létě se to ještě zvládnout dá, ale v zimě se rozjedou FIS Cupy, Alpen Cupy a Kontinentální poháry a trenérské zabezpečení nám chybělo. Proto jsem vedení úseku požádal, jestli by bylo možné zapojit další trenéry.
Je škoda, že Fanda skončil, protože by nás bylo o jednoho víc. Podařilo se ale zapojit Benedikta Holuba a také bývalého sdruženáře Lukáše Daňka. Nově se k nám připojil také Sebastian Kellermann, který má velmi dobré znalosti v oblasti kondiční přípravy, především rozvoji výbušnosti, rychlosti a síly. Velkým přínosem jsou i jeho znalosti v oblasti sportovní výživy, která hraje v našem sportu důležitou roli. Benedikt Holub se bude více zaměřovat na samotný trénink na můstku a realizaci technických úkolů. Já bych se chtěl věnovat metodice, technice skoku a dlouhodobému plánování. Myslím, že takové rozdělení práce může být pro celý systém velkým přínosem.
Je pro vás výhodou, že máte ve štábu trenéra, který ještě letos sám závodil?
Samozřejmě. Je výhodou, když závodník po skončení kariéry plynule naváže na to, co sám dělal. Máme s námi i Lukáše Daňka, což je skvělé. Kluci jsou mladí, motivovaní a se závodníky opravdu dobře pracují. I samotní závodníci si je pochvalují.
Není tenhle nový projekt tak trochu přiznání, že systém doteď nefungoval ideálně?
Systém je také otázkou financí. Když nejsou peníze, chybějí trenéři, infrastruktura i možnosti pro závodníky. Všechno spolu souvisí. Projekt má pomoci oslovit nové partnery a přivést ke skokům další děti. S infrastrukturou to stále není ideální. Je to dlouhodobá záležitost, ale budeme se snažit, aby se vše postupně rozvíjelo správným směrem.
Musíme se také naučit efektivněji využívat prostředky, které máme k dispozici. Ne každý závodník potřebuje v danou chvíli absolvovat zahraniční soustředění nebo co nejvíce závodů. Někdy mu daleko více pomůže kvalitní domácí příprava. Chceme se rozhodovat podle individuálních potřeb a dlouhodobého potenciálu každého sportovce.
Co v loňské sezoně fungovalo, byla vaše spolupráce s Anežkou Indráčkovou. Bude k ní letos prostor, nebo se budete věnovat čistě mladším závodníkům?
Už loni jsem toho měl opravdu hodně. Jezdil jsem prakticky se všemi kategoriemi, k tomu mistrovství světa juniorů i olympiádu. Anežka už letos navíc není juniorka, takže si myslím, že by měla spolupracovat s Jardou Sakalou (hlavním trenérem žen). Já se chci soustředit především na mládež.
V názvu vaší platformy je rok 2030, což se pokrývá s koncem dalšího olympijského cyklu. Jaká je tedy vaše vize směrem k tomuto roku?
Hlavní vizí není olympiáda. Jde spíš o to, abychom každého závodníka, který k nám přijde, pomohli dostat na jeho osobní maximum. Pro někoho to může být olympiáda, pro jiného Světový nebo Kontinentální pohár. Naším úkolem je udělat pro každého maximum, aby svůj potenciál dokázal naplnit.
Když se podíváme na český skok, tak je v něm řekněme zhruba čtyřicet sportovců schopných skákat na můstku alespoň K-70. Jaké je podle vás zdravé číslo, na kterém by se daly budovat další věci?
Podle některých studií se ze sta mladých sportovců dostane na úroveň Světového nebo Kontinentálního poháru přibližně deset procent. Při našich počtech by to znamenalo zhruba dva závodníky a dvě závodnice. Samozřejmě jich může být i více, pokud bude systém dobře fungovat. Velkou roli hraje také přirozený talent.
Náhledové foto: Radek Žídek (autor: Jan Štěrba)
