Zatímco loni na můstcích zářil Pius Paschke, letos se zraky německých fanoušků upírají na Philippa Raimunda. 25letý závodník z Oberstdorfu v probíhající zimní sezoně již čtyřikrát vystoupil na stupně vítězů a jen dvakrát vypadl z elitní desítky. Není tedy divu, že němečtí diváci i kvůli krizi Andrease Wellingera či Karla Geigera začali spoléhat právě na něj. V povíkendovém rozhovoru jsme si povídali nejen o úvodu sezony, ale také o nové roli tahouna týmu či kýženém místu pro první kariérní triumf.
Jedním z tvých cílů na tento víkend bylo získat první vítězství v SP na domácí půdě. Bylo tu (v Klingenthalu) vůbec reálné Domena porazit?
Určitě ano. Domen sice kouzlil, ale myslím, že je stále porazitelný. V páteční kvalifikaci jsem ho porazil, takže vím, jak na to (smích). Celkově jsem ale opravdu spokojený, že to v Klingenthalu šlo tak dobře. Obvykle tu mám problémy s nájezdovým postavením, ale letos se mi tu povedlo předvést kvalitní skoky. V sobotu to bylo trochu těžší s větrem a mlhou, která skoky znepříjemňovala, ale odjedu odsud s dobrým pocitem.
Říkal jsi, že s každým skokem ve Wisłe jsi byl spokojen, platilo to i v Klingenthalu?
Řekl bych, že ano. Nevím o skoku, kde bych udělal hodně chyb. Pravidelně tu bojuji s hodně brzkým odrazem, ale i s tímhle timingem se mi ale v sobotu povedlo být na pódiu. V neděli jsem se ve druhém skoku taky asi odrazil moc brzy, celkově jsem ale spokojen a už se těším do Engelbergu.
Jsou brzké odrazy to, co ti zabránilo zopakovat kvalifikační výhru?
Ne, to si nemyslím (smích). Myslím, že v sobotu to byl i v tom zadním větru opravdu Domenův den. V neděli jsem ve druhém kole cítil méně tlaku pod lyžemi než v sobotním „zaďáku“, ale neřekl bych, že to bylo o timingu. S dobrým timingem bych ale byl určitě blíž.
Poprvé zažíváš, že jsi hlavním hrdinou tisícovek Němců na můstku. Pociťuješ větší tlak?
Ne tak docela. Daří se mi z nich vstřebávat veškerou energii. Je pro mě pořád trochu divné, že všichni se dívají na mě a chtějí po mně podpisy, fotky a vše okolo. Doteď jsem byl zvyklý, že tohle dělali Karl (Geiger), Andreas (Wellinger) nebo Pius (Paschke) a já byl spíš v pozadí. Teď jsem vepředu a je opravdu těžké uspokojit všechny, ale snažím se, co můžu. Někdy ale není dost času, a to mě mrzí.
Foto: Philipp Raimund letící klingenthalskou mlhou (autor: Jan Štěrba)
Stále vyhlížíš své první vítězství, kde bys ho nejradši získal?
Samozřejmě je tu Turné čtyř můstků, ale taky mám moc rád Engelberg, protože mi vyhovuje zadní vítr. Je těžké vybrat mezi olympiádou, Turné a mistrovství světa v letech, ale kdybych si musel vybrat jedno, tak by to byly olympijské hry, protože jsou jen jednou za čtyři roky.
Jak si zatím užíváš sezonu?
Skvěle! Spolu s létem jsem byl na pódiu víckrát, než dokážu napočítat, moje úroveň je opravdu vysoká a jsem rád, že jsem dokázal převést kvalitu z léta také do zimy.
Vypadá to, že v Německu teď dochází ke generační obměně, vnímáš to také?
Tak bych tomu neříkal, myslím si, že ostatní kluci jsou pořád neuvěřitelní, dokázali toho o mnoho víc než já. Letos jsem prostě dokázal využít svojí šance. Měl jsem štěstí se změnami pravidel, v nových kombinézách jsem necítil větší rozdíl a hned jsem si zvykl. Proto můžu pokračovat v tom, co jsem dělal loni a bylo pro mě jednodušší zůstat v klidu a soustředit se na základy.
Jaký pro tebe byl zatím nejlepší moment sezony – překonal jsi rekord můstku ve Falunu, vyhrál jsi kvalifikaci doma a získal jsi mnoho pódií, je tedy z čeho vybírat…
Těžko vybrat jeden. Samozřejmě všechno, co jsi zmínil, tak bylo skvělé. Pro mě je ale nejlepší, že se mi pořád daří plnit svoje úkoly a skákat konstantně tak, jak bych si představoval.
Vypadá to, že Turné je z německého pohledu prokleté. Plánuješ tuto kletbu zlomit?
Popravdě je mi to fuk. Není to něco, co bych vnímal. Soustředím se na své skoky a pokračování toho, co dělám.
Náhledové foto: Philipp Raimund (autor: Jan Štěrba)
