František Holík: „Je to ostuda“

Poměrně nečekaně se ve finále letní Grand Prix objevil závodník, kterému se na podzim tradičně příliš nedaří. Je jím František Holík, jenž se i přes asbenci výraznějších mezinárodních úspěchů stále nevzdává. Po finále mezinárodní letní sezony nám poskytnul rozhovor.

Pochmurné počasí v Klingenthalu se snad sladilo s tvými skoky…

No, počasí bohužel nebylo nic moc, ale aspoň nefoukalo. V Klingenthalu moc často sluníčko a bezvětří nebývá (smích). Ale bohužel moje skoky i na Kontinentálním, i na Světovém poháru jsou prostě na špatné úrovni. Pořádně ani nevím, co udělat…

Loni jsi byl po změně realizačního týmu hodně pozitivně naladěný, jak to vnímáš s odstupem roku?

Loni v létě jsem to viděl trošku jinak. Myslím že všichni jsme to viděli trochu jinak. Byli jsme plní optimismu a energie, mysleli jsme, že už to půjde správným směrem. Pak se ale něco pokazilo a dolehlo to na celý tým. Výsledky byly hodně špatné. Letos tak trošku pokračujeme v tom, co bylo loni. Je to takové hledání z obou stran.

Jde tedy o hlubší systémovou chybu, na které se systematicky pracuje, nebo spíš hledání?

Já myslím, že je to celkové hledání. Něco je asi opravdu špatně a není to bohužel jen při závodech. To bychom aspoň věděli, že to je o psychice. Když jsme ale byli na soustředění v Planici, tak tam s námi skákalo rakouské a norské áčko a viděli jsme, že svět je někde jinde.

Za rok se tedy udál spíš regres?

Těžko říct, u každého je to trošku jiné. U mě to v létě vypadalo, že by to mohlo jít, ale v zimě to bylo strašné. Něco se pak trošku povedlo, ale teď ty poslední týdny je to zase hrůza a já už nevím, co bych změnil. V Klingenthalu jsem jezdil o pomalu dva kilometry pomaleji než je průměrná rychlost.

Chyba tedy začíná už odpíchnutím od lavičky?

Určitě. Už tam musí ta chyba být, ale bohužel jsem zkoušel už snad všechno a nepřišel jsem na to. Říkal jsem si, i že bych zkusil jiné lyže, ale na materiál to zase házet nechci. Teď už ale opravdu nevím, co jiného udělat.

Na podzim ale vždycky přichází problémy…

Je to tak. Přes léto to většinou nějak funguje, ale teď už jsem se cítil unavený. I trenérům jsem říkal, jestli bych nemohl mít trochu volna. Už toho mám docela dost a přijde mi, že se pak chyby o to víc kupí. Ale bohužel se mi to vyjednat nepovedlo a byl jsem tam. Věřil jsem, že se ještě stane nějaký zázrak, ale na nic jsem nepřišel. Abych se vrátil k otázce – letos mám radost, že moje letová pozice se zlepšila. Po odrazu už mě nekroutí a takových těch špatných skoků bych za celé léto nenapočítal ani pět.

V A týmu jsi původně nebyl, ale na soustředění jezdíš pravidelně, jaký je tedy tvůj reprezentační status?

Já sám pořádně nevím (smích). Ze začátku jsem měl být v týmu, pak zase, že v týmu nejsem a potom, že s týmem budu jezdit. Takže s týmem můžu normálně trénovat, jezdit na soustředění a výkony se nominovat na závody. Jsem rád za to, že podporu mám. Tím, že jsem v Liberci a nebyl jsem úplně proti systému, tak můžu pokračovat. Jinak by to bylo hodně složité.

Už snad předloni jsi uvažoval o konci kariéry, ale výsledky se od té doby příliš nezlepšily, jak je těžké hledat motivaci?

No, upřímně je to ostuda. Strašně mě štve, že ty výkony jsou takové, jaké jsou. Zatím ale pořád je touha se s tím rvát a snažit se to zlepšit. Vždycky mě namotivuje pár skoků, které vyjdou, ale pak se většinou na pozdzim něco pokazí a celou zimu se z toho hrabu.

Jaké jsou tvé plány před zimou?

Tak to opravdu nevím (smích). Neměl jsem být ani tady, nakonec se v pondělí rozhodlo, že jedu, ač jsem se na to úplně necítil. Jsem ale rád, že jsem si mohl zaskákat s holkama mixy, je to vlastně můj druhý skok v závodě Světového poháru. Ale nejde jen o mě, jsem rád, že tam mohl být i Benedikt Holub, pro kterého je to úplná premiéra. Určitě nás čekají mistrovství České republiky 22. října, takže se asi budeme připravovat v Liberci a jak to bude dál, to uvidíme.

Za poskytnutý rozhovor děkujeme a přejeme mnoho sil pro zimní sezonu!

Foto: František Holík (autor: Jan Štěrba)