Byl mladý, perspektivní. A bezesporu po dědečkovi podědil skokanské geny. Přesto musel Jan Mazoch, vnuk slavného Jiřího Rašky, ukončit kariéru předčasně. Tedy musel, vlastně chtěl. Hlavně se chtěl zbavit nepříjemného pocitu z plachtění a strachu, který jej začal na můstcích provázet. Je to škoda, protože nebýt loňského nešťastného pádu, důvod ke strachu by nebyl a Mazda by se s kariérou loučil třeba až za dalších deset let. Namísto toho se velké loučení odehrává už teď a nám nezbývá než rekapitulovat.
Nadějný start juniora se skokanskou krví.
Jan Mazoch se narodil 5. září 1985 do skokanské rodiny. Se skoky měl co dočinění dědeček a strýc, nebylo tedy divu, že se na skokanskou dráhu pustil také malý Honzík. Nastoupil do klubu v domovském Frenštátu pod Radhoštěm a vyrostl z něj úspěšný junior. V šestnácti letech poprvé nastoupil do závodu Kontinentálního poháru a na středním můstku ve Svatém Mořici obsadil senzační 12. příčku. Pro nadějného skokana to byl tehdy dodatečný vánoční dárek, psal se totiž 26. prosinec 2001.
Raketový start, tak by se dala označit započatá sezona 2001/02. Po několikanásobných bodech v CoC se totiž Honza dostal na Zimní olympijské hry v Salt Lake City, kde doplnil slabší českou reprezentaci. Ale rozhodně se jen nedíval na překvapivé výhry Simona Ammanna, sám udivil nejlepšími českými výsledky – 35. na středním a 36. místem na velkém můstku. O necelý měsíc později se naučil také létat, v Harrachově na MSL 2002 ukořistil 26 příčku. A úspěšnou sezonu teenager zakončil premiérovým startem v závodě Světového poháru, ve švédském Falunu. Na body si však ještě počkal, skončil jedenačtyřicátý.
Účast v Kontinentálním poháru se stala rutinou, okusil také sladkou příchuť umístění v TOP10 závodu (3.3.2002 – Schönwald – 7.místo). Bylo tedy načase dobýt další metu – body ve Svěťáku. 11.1.2003. České publikum, můstek v Liberci a 27. pozice a body byly na světě (podobného scénáře se o pět let později přidržel také Honzův o pět let mladší bratr Jiří). Za další měsíc se radoval také ve švédské Solleftea. Na krku se mu houpala bronzová medaile z juniorského MS03. Konkurenci nenašel v témže roce na republikové scéně, vítězství na MČR vybojoval v roce 2003 na středním i velkém můstku.
Životní houpačka – útlum, úspěch i pád.
Ročník 2003/04 se nesl ve znamení účastí ve Světovém poháru, mezi elitními skokany se však Mazdův postup zastavil a body dobýval jen velmi obtížně. Rok 2005, pomalu nastávala nadvláda Jakuba Jandy. Ale Honza se po boku úspěšného „souseda“ z Frenštátu ukazoval v SP jen střídavě a polovinu startů zase dělal CoC, kde se mu podařilo vyhrát jeden závod, 12.3. 2005 v Zakopanem. Dvacetiny sice dodatečně oslavil 9. místem v letní GP v Hakubě, ale s blížící se Olympiádou v italském Turíně se trápil s kily navíc a ty jej znatelně srážely dolů.
V létě 2006 naposledy oslavoval vítězství, v letní části CoC triumfoval ve Velenje. Zimu pak strávil v „Kontíku“, třikrát se dostal mezi nejlepší desítku závodu. Konečně se zase objevil na startu závodu Světového poháru a velmi se radoval z postupu do druhého kola a z průběžného 15. místa, z kterého se stalo životní umístění v SP. Ovšem za jakou cenu…
Psal se totiž 20. leden a okolo velkého zakopanského můstku se točil nevyzpytatelný vítr. Co se stalo ve finálovém kole ví nejen všichni skokanští fanoušci. Netřeba popisovat hrůzné chvíle. Ale Honza se uzdravil a rozhodl se ve skákání pokračovat. Nejspíš ani na chvíli nezaváhal, že se na můstky nevrátí. Půl roku se pečlivě připravoval, trénoval a přitom oslavil narození dcery Viktorie. A pak přišel očekávaný návrat.
Nadšený návrat s krátkým trváním.
První dva závody ve Villachu překonaly očekávání, nejprve vybojoval 7.místo, o den později skončil třináctý. Zdálo se, že bez obtíží nastoupil zpět do kolotoče jménem Kontinentální pohár. Občas bodoval, občas se cesta uzavřela už v prvním kole, ale na tom tolik nezáleželo. Důležité bylo dostat se zpět do pohody, vždyť skákal teprve pár měsíců po pádu! Nezalekl se ani letní návštěvy Zakopaného a na tamní můstku zabojoval v rámci zimního CoC, rok od osudného okamžiku.
Vše nasvědčovalo tomu, že se jméno Jan Mazoch bude opět pravidelně objevovat ve výsledcích, ale přitom se v jeho hlavě začal zabydlovat strach. Bál se zhoršených podmínek, během letu se necítil dobře, skákal jen z povinnosti a na padesát procent. Nepomohla ani spolupráce s psychologem, jak je mezi sportovci nyní moderní. V červenci 2008 se tedy poprvé objevila možnost ukončení kariéry a ačkoliv tomu fandové nechtěli příliš uvěřit, Honza to nakonec udělal. A v neděli 17.srpna 2008 se na domovském můstku ve Frenštátu pod Radhoštěm proletěl naposledy.
Honzo, přejeme ti hodně štěstí nejen v osobním životě!
Všechny starty Jana Mazocha v závodech pořádaných FIS
Osobní stránky Jana Mazocha
________________________________________________________________
Leden 2003 – První body ve Světovém poháru. Zimní sezona 2002/03 by se mohla považovat za jeden z přelomů Mazochovy kariéry. Stejně jako bratr Jiří si premiérové body tehdy připsal na můstku v Liberci, bylo to za 27. místo. A na únorovém, juniorském MS 2003 ve švédském Solleftea vybojoval bronz. Fotografie je pak z jiného šampionátu, za dva týdny skákal také na seniorském mistrovství ve Val di Fiemme.
MS 2005 v Oberstdorfu. Na středním můstku vybojoval Honza 28. příčku.
Olympiáda podruhé a naposledy. Turín 2006 byl druhou Honzovou zkušeností na Zimních olympijských hrách. Po Salt Lake City 2002 zopakoval také v Itálii umístění okolo 35. příčky.
Leden 2007. Zakopane. Radoval se z průběžné 15. příčky v závodě SP. Ale podmínky druhého kola změnily radost z životního umístění v nejhorší životní zkušenost. Snímky Honzova pádu obletěly celý svět, na populární stránce youtube.com figurují desítky videí. Naštěstí tehdy jedenadvacetiletý skokan vyvázl bez trvalých následků, psychiku však pád ovlivnil nakolik, že se nakonec stal rok a půl poté záminkou pro ukončení kariéry.
Zpět na osudné půdě. V létě 2007 se Jan opět podíval do Zakopaneho a navštívil také krakovskou nemocnici, kde se v prvních dnech po pádu zotavoval. S můstkem se „udobřil“ a v únoru 2008 si na něm naposledy zaskákal. Zaznamenal tam také poslední body v zimním CoC, tehdy se umístil na 17. místě.
Únor 2008 – Sbohem, světová scéno! Do Světového poháru se vrátil v Liberci, na můstku se potkal i s mladším bratrem Jiřím. Ovšem pouze v kvalifikaci, do závodu nepostoupil. A po půl roce se ukázalo, že právě liberecký závod SP byl poslední soutěží na světové úrovni v Honzově kariéře. Uprostřed nejstarší ze sourozenců, sestra Veronika.
Červen 2008 – Rodina nadevše. Svatební zvony na frenštátské radnici vyzvání pro Jana a Barboru. Novomanželé navíc oslavovali první narozeniny dcerky Viktorie. A zdá se, že jedním z důvod konce kariéry byla právě rodina.
Zdroj: wikipedia.com, fis-ski.com
Zdroj fotografií: janmazoch.cz
