Svou leteckou premiéru má za sebou také Jan Vytrval, který v ní předvedl první český více než dvousetmetrový skok od roku 2020, kdy na stejném můstku letěl Roman Koudelka do vzdálenosti 222 metrů. V rozsáhlém rozhovoru jsme s ním probrali nejen jeho dojmy z mamuta, ale také z olympijských her či průběhu jeho dosavadní kariéry.
Jak probíhala tvá příprava na letecký závod? S jakými pocity jsi vůbec do Kulmu přijížděl? Měl jsi před mamutem respekt, nebo ses od začátku cítil uvolněně a užíval sis to?
Já původně nevěděl, jestli na lety vůbec jet. Nikdy jsem neměl nutkání skočit si na mamutu. Často mívám problémy v letu, něco je špatně, ale necítím, co. Proto se pak nemůžu soustředit na kvalitu odrazu a dalších důležitých věcí a pouze řeším, abych ten skok úplně nepokazil v letu. Takže když jsem slyšel, že budeme mít závod na mamuťáku, říkal jsem si, že to nechám plynout a uvidím, jak na tom zrovna v danou chvíli budu. Vždycky jsem letce spíše obdivoval, než že bych si to vyloženě chtěl vyzkoušet taky.
Ještě na olympiádě jsem skákal špatně a říkal jsem si, že nemá cenu do Rakouska jezdit. Trenéři mi ale, stejně jako celou sezonu, říkali, že tam rozhodně pojedu. Bylo vidět, že věří, že to zvládnu a nakonec, jak se víkend blížil, těšil jsem se víc a víc. S trenérem jsem ale byl domluvený, že pokud si po prvním skoku nebudu věřit, tak budu po zbytek víkendu fandit.
Nakonec jsi nevynechal ani jeden skok a jako první Čech po šesti letech jsi přeletěl dvousetmetrovou hranici. Začínal sis postupně věřit, že by právě na tebe mohlo padnout prolomení té hranice?
No, pořád platí, že jsem to tam jel jen zkusit. Když už jsem byl nahoře na můstku, tak jsem měl velký respekt. Podvědomě jsem věděl, že když udělám normálně to, co umím, tak to bude dobrý. Ale i tak jsem se bál a žádné konkrétní cíle jako třeba dvoustovku jsem neměl.
View this post on Instagram
Jak jsi prožíval jednotlivé skoky? Přišlo ti to úplně jiné než na menších můstcích, nebo ani ne?
Byl to úplně jiný závod, pro mě přinášel každý skok obrovský adrenalin a velkou euforii. Za hranou jsem necítil nějaký zásadní rozdíl, ale když jsem přiletěl nad stráň, tak jsem cítil velký tlak do lyží a letěl jsem v podstatě podél ní. Takový pocit jsem nikde jinde nezažil.
Zmiňoval jsi taky olympiádu. Tam přijížděl náš tým s cílem závodit kolem dvacítky a přivézt aspoň jedno umístění v TOP 15, což nakonec bohužel neklaplo. Jak zpětně hodnotíš olympiádu, i s ohledem na zdravotní komplikace, které tě během her přibrzdily?
Olympiáda byla pro mě trápení, chtěl jsem uspět, ale bohužel snad nic nešlo podle plánu. Dva dny na mě lezla nějaká nemoc a stálo mě to hodně sil, cítil jsem se slabý. To se projevilo i na můstku, kde bývá silný odraz obvykle mojí silnou stránkou. Tady jsem ale měl pomalou nohu a nemohl jsem načasovat odraz. A i když jsem ho trefil, tak stejně neměl ten správný efekt.
Pokud by ses ohlédl za svou dosavadní kariérou, považuješ se za lepšího skokana, nebo běžce? Mění se to u tebe často, nebo je stav stálý?
Vždycky jsem býval lepší běžec, i když jsem měl období, kdy jsem dokázal skákat dobře a měl jsem obě disciplíny vyrovnané. Tuto sezónu jsem ale lepší ve skokanském žebříčku, což je pro mě s ohledem na moji sportovní minulost překvapivé. Ale to se povedlo díky kvalitní práci trenérů Martina Zemana a Tomáše Vančury. Oni mi dali pocit, že vlastně skákat umím, jen jsem musel najít svoji cestu, jak to ukázat.
Foto: Jan Vytrval (autor: Jiří Korbel)
Na závěr se zeptám ještě na tvůj odhad budoucnosti severské kombinace pod pěti kruhy, jelikož vaše disciplína aktuálně bojuje o přežití. Jak to vnímáš?
Tohle téma se řeší, Mezinárodní olympijský výbor (MOV) říká, že naše ženy nemají kvalitu hodnou olympiády, což je nesmysl. Ženská severská kombinace je stále mladá, před pár lety začaly ženy, co jsou nyní ve světové špičce, objíždět COC a SP jako náctileté. Nyní už ale ukazují krásné výkony. Například tři sdruženářky se nominovaly na olympiádu ve skoku, a to jen tak, že objely pár závodů skokanek specialistek společně se svojí hlavní sezónou mezi kombiňačkama. Dvě z nich pak byly v TOP 30 na velkém můstku, kde v kombinaci měly první závod teprve vloni v Oslu. Za mě je nesmysl, aby MOV nepustil ženskou severskou kombinaci na ZOH. Ženský sport je obecně jiný než mužský, ale to neznamená, že nemá kvalitu.
Janu Vytrvalovi děkujeme za jeho čas, který si udělal na tento rozsáhlý rozhovor a přejeme hodně štěstí do závěrečných závodů letošního ročníku Světového poháru!
Hlavní foto: Jan Vytrval (autor: Jiří Korbel)
