Severská kombinace má za sebou historicky první závod na mamutím můstku, kterého se zúčastnil i talentovaný český reprezentant, Jiří Konvalinka. Ten tak v krátkém časovém úseku prožil jak olympijskou, tak také leteckou premiéru. A nedařilo se mu vůbec špatně – z Itálie si přivezl dvacáté místo ze středního můstku a na tom mamutím stanovil své osobní maximum na značce 197,5 metru. V rozsáhlém rozhovoru níže jsme se zaměřili nejen na hodnocení vrcholů letošní sezóny, ale také na sportovní cestu jednadvacetiletého rodáka z Harrachova.
S jakými pocity jsi přijížděl do Kulmu? Měl jsi z mamuta respekt, nebo ses na něj těšil a šel jsi do toho uvolněný?
„Měl jsem z toho velký respekt. Řekl bych, že jsem měl dokonce i obavy, ale přesto jsem věděl, že to je něco, co opravdu chci a je to mým snem.“
Ještě relativně nedávno se v severské kombinaci závodilo převážně na středních můstcích, teď jste přesedlali na mamuta. Jaký byl pocit létat o tolik metrů dál než obvykle?
„Je to něco neskutečného. Zbožňuji ten pocit v letu a pocit z překonání strachu. Je to čistý adrenalin a radost ze sportu. Řekl bych, že mi velké můstky sedí více než ty střední. Je tam zároveň více prostoru pro zlepšení, ale i zhoršení, takže to není tak vyrovnané, jako na malém můstku.“
Jak bys hodnotil aktuální formu na můstku? Zdá se, že ses v posledních sezónách zaměřil prioritně na běžeckou část, přesto jsi v první polovině letošní zimy skákal pravidelně kolem 15. místa. Jak ti sedl olympijský můstek a jak ten mamutí?
„Bohužel na můstku jsem formu nenašel, respektive jsem nedokázal ani jednou správně trefit hranu. Na lety jsem se připravoval pečlivě a hned po olympiádě jsem začal fungovat spíše jako skokan-specialista než sdruženář. Trochu jsem i zhubnul, což je u mé postavy trochu riskantní, ale já to chtěl podstoupit. Chtěl jsem tam předvést lepší výkon na můstku než v celkové kombinaci. Věřil jsem si na dlouhé lety, ale osud mi opět ukázal, že je třeba trpělivost.“
V juniorských kategoriích jsi patřil mezi největší české skokanské talenty, ve sbírce máš několik medailí z národních šampionátů čistě mezi skokany specialisty. Zvažoval jsi v té době, že bys severskou kombinaci opustil? Probíhaly na toto téma nějaké diskuse?
„Ano, určitě nějaké diskuze probíhaly, ale to spíše o mně než se mnou. Já se před lety jasně rozhodl pro severskou kombinaci a za svým rozhodnutím si zatím stojím.“
Na olympiádě se poměrně hlasitě diskutovalo o české neúčasti ve skokanských týmových kláních, což zapříčinila absence druhého skokana specialisty. Čína na tom byla stejně a využila přítomnosti sdruženáře Jiawena Zhaa. Jak jsi tu situaci kolem týmového závodu vnímal z pozice závodníka? Byla nějaká varianta, že by český tým přece jen startoval a ty sis zazávodil v obou disciplínách?
„Ano, ta možnost tam byla, nicméně jsme o ní s trenéry poprvé zaslechli až týden před zahájením olympijských her. Naše rozhodnutí by se ale za žádných okolností nezměnilo, protože veškeré týmové závody se konaly v noci před začátkem závodu v severské kombinaci. Každý, kdo se vžije do mé situace, pochopí moje rozhodnutí, proč jsem do závodu nenastoupil.“
„Čínský sdruženář sice do závodu nastoupil, ale ne zcela dobrovolně. Další den jsem s ním mluvil a gratuloval mu k pěkným skokům a postupu do druhého kola. Závody v kombinaci mu ale vůbec nevyšly. Neříkám, že to bylo čistě kvůli pozdním závodům ve skoku a brzkému vstávání na naše závody, nedostatečné regeneraci nebo velkému stresu. Pro mě to jsou ale proměnné, na které dobrovolně nepřistoupím, pokud to má být na úkor nejdůležitějších závodů mé kariéry. Navíc bych se cítil nefér i vůči Davidu Ryglovi, který měl nejvyšší právo na tyto závody jet. Nedalo mu to o nějaký bodík, ale kolik bodů jsem nasbíral já? Jestli nemohl závodit on, tak v tom případě já už vůbec ne. David maká tvrdě a dost tomu obětuje, fandil jsem mu, aby se na olympiádu nominoval.“
Foto: Jiří Konvalinka (zdroj: nocogirls)
Jak bys zpětně hodnotil své olympijské a letecké počínání? A jaké by bylo hodnocení celé končící sezóny?
„Olympijské hry i lety jsem si velmi užil, byla tam spousta emocí, ale hlavně těch pozitivních. Šlo především o návaly vděčnosti a radosti, že dělám něco, co mám rád a mí blízcí mě v tom bezpodmínečně podporují. Bylo skvělé na olympiádě vidět tolik příbuzných a kamarádů, moc to pro mě znamená. Pomáhá mi to vidět sportovní život z jiného hlediska. Nedívat se a neulpívat jen na výsledcích a vážit si toho, co mám. Vážím si každého, kdo mi během her psal a posílal podporu, kdo mi natáčel skok v televizi a psal, jak fandí. Dostal jsem spoustu fotografií od rodičů, jak jejich děti fandí a závody sledují. Bývalé učitelky ze základní a střední školy také pouštěly během hodin naše závody a pak psaly gratulace, ze kterých mě hřála hrdost. Spolužáci na vysoké škole sledovali vše, co se dalo, volali, psali. Dokonce i na jednom večírku studentů z různých oborů a tříd všichni skandovali moji přezdívku a vybízeli, abych uspěl. Když mi to spolužák poslal, hrkly mi slzy do očí a uvědomil jsem si, že to, co dělám, má opravdu smysl. Sice v té sezóně byly nějaké zádrhely a asi vše nevyšlo podle představ, ale to mě neodradí. Spíše mě to motivuje se neustále zlepšovat.“
Severská kombinace se ocitla v ohrožení v otázce setrvání pod pěti kruhy. Jak moc toto téma mezi závodníky rezonuje?
„Je to tak, severská kombinace je v kritickém stavu, ale po závodech na OH se to snad zlepšilo. Řekl bych, že sport jako takový měl úspěch. Mezinárodní lyžařská federace (FIS) dělá vše pro to, aby sport zachránila a podle mého to dělá dobře. Vymýšlí nové formáty a metody, jak zvýšit sledovanost. Hlavně do toho zapojují i sportovce, takže nás to uceluje ve vztazích, což je také velmi důležité pro sport a pro budoucnost naší disciplíny.“
Na závěr se ještě doptám k těm novým formátům závodů. Nepřijde ti, že už dlouhodobě hraje většina závodů výrazně do karet běžcům? S výjimkou klání s hromadným startem mají minimálně opticky pokaždé výraznou výhodu silnější běžci.
„Bohužel mám taky dojem, že současná kombinace je spíše nakloněna sportovcům s lepší běžeckou částí. Je to upřímně hlavně kvůli Jarlu Magnusi Riiberovi. Ten už sice nezávodí, ale tento formát zůstal. Je to škoda, myslím si, že já osobně bych měl větší úspěchy právě na dřívější pětikilometrové trati. Ale to je život, určitě se na to nebudu nějak vymlouvat.“
Jiřímu Konvalinkovi děkujeme za jeho čas, který si udělal na tento rozsáhlý rozhovor a přejeme hodně štěstí do závěrečných závodů letošního ročníku Světového poháru!
Hlavní foto: Jiří Konvalinka (zdroj: nocogirls)
Moc pěkný rozhovor!