Jsem skrz naskrz vídeňačka. Sara Pokorny o českých kořenech, Anežce Indráčkové i svých snech

Zatímco mužský rakouský skok šlape jako hodinky a generuje jednoho kvalitního reprezentanta za druhým, u žen je situace poněkud složitější. Lisa Eder po konci sezony oznámila šokující konec kariéry, jen aby se na sklonku léta po svatbě s Manuelem Fettnerem opět vrátila. Veteránku Evu Pinkelnig trápí další z vážnějších zranění, a tak se kromě Eder na bodované příčky pravidelně prosazovala pouze Julia Mühlbacher, což je skokanka převážně do druhé desítky.

Proto je potřeba hledat nastupující generaci, které kromě olympioničky Meghann Wadsak zastupuje zejména Sara Pokorny. S juniorkou s podezřele česky znějícím příjmením jsme po závěrečných letních závodech v Hinterzartenu pořídili rozhovor nejen o jejím původu, ale také o pohledu na rakouský ženský skok i jejích největších cílech.

Jak již bylo řečeno, její příjmení u českého diváka právem vzbuzuje otázku, zda s naší domovinou nemá společného i něco více. Realita je však prostá: „Nejste první, kdo se ptá (smích). Jeden z mých prarodičů je od hranic s Českou republikou, takže to nejspíš pochází odtamtud. Ale já s Českem nic společného nemám, jsem skrz naskrz vídeňačka,“ odtajnila stále teprve 18letá závodnice.

S Českem ji však pojí Anežka Indráčková, což je její bývalá spolužačka z prestižního lyžařského gymnázia ve Stamsu. „Mám ji opravdu ráda, jsme docela dobré kamarádky. Byla jsem smutná, když se musela vrátit do Česka, ale pořád jsme v kontaktu, píšeme si. Moc se těším, až ji opět uvidím na můstku, snad to bude brzy. Moc mi chybí,“ přiblížila rakousko-české přátelství Pokorny.

Sara Pokorny v Hinterzartenu (autor: Jan Štěrba)

Loňská sezona pro ni byla náročná. Při čtyřech premiérových kvalifikačních pokusech ve Světovém poháru ztroskotala a také v nižších soutěžích sbírala převážně umístění ve třetí desítce. Na březnovém juniorském šampionátu ale pookřála a vedle 12. místa v individuálním závodě posbírala také dvě stříbra z týmových klání.

„V létě jsem si poranila záda a nemohla jsem pořádně trénovat ani závodit. O to těžší to pak pro mě bylo v zimě, snažila jsem se svoje skoky stabilizovat a skákat co nejvíc, i když mě záda bolela. Ale od mistrovství světa juniorů se to hodně zlepšilo a v létě už jsem žádnou bolest necítila, takže jsem mohla pracovat na celkové stabilizaci těla, což hodně pomohlo i mým skokům,“ říká závodnice vídeňského klubu Stadtadler, jež v osmi letních startech neopustila elitní desítku, a to ani v rámci rasnovské Grand Prix, kde byla 10. a 9.

„(Z výsledků v Rasnově) jsem byla nadšená. Určitě jsem to nečekala, protože jsem tam nikdy neskákala. S výsledky ze závěru léta ale spokojena nejsem, v Hinterzartenu jsem si s můstkem nedokázala poradit. Pokaždé jsem byla pozdě na odraze, a taky jsem v minulých závodech měla víc štěstí,“ okomentovala nespokojenost s osmým a desátým místem Sara Pokorny. Pro zimu jsou její cíle jasné: „Určitě bych chtěla závodit na Turné čtyř můstků a důležité je samozřejmě mistrovství světa juniorů, kde bych ráda získala medaili v týmech a byla mezi top šestkou individuálně.“

Sara Pokorny v Hinterzartenu (autor: Jan Štěrba)

Cesta na Turné však bude náročná, jelikož se na něj kvalifikuje pouhá čtyřicítka závodnic. Startovní kvóty byly zpřísněny i ve Světovém poháru, na což Pokorny nemá jasný názor. „Myslím si, že pro nás ženy je to pořád celkem brzy. Měli jsme velké změny v oblasti kombinéz a dost to našemu sportu pomohlo. Proto si myslím, že kvóty jsou krok, který přichází příliš brzy, ale uvidíme. Určitě budu bojovat a snažit se do týmu dostat, pak uvidíme, co přinese zima.“

Na závěr jsme se dotkli situace v rakouském ženském týmu, která je poněkud turbulentnější než u mužů. Z důvodu neshod skončila Sophie Sorschag, na čas se odmlčela i zmíněná Lisa Fettner. „Myslím, že jde hlavně různé osobnosti, které se v týmu sešly. Jak jsem říkala předtím, úroveň žen byla o dost nižší než mužů, u kterých bylo vždy úspěchem se jen do národního týmu dostat. Pro nás to bylo jednodušší, protože nás bylo méně, pak se někdo zranil, někdo se zkrátka posunul dál, a proto tam pak bylo navenek více chaosu. Ale s časem se to určitě zlepší, budeme mít více lidí a s tím i více stability. Těším se, až se vrátí Eva (Pinkelnig), protože je skvělé sledovat, jak se vždy dokáže vrátit a být tak skvělou sportovkyní,“ uzavřela 11. žena letní části Interkontinentálního poháru.

Náhledové foto: Sara Pokorny (autor: Jan Štěrba)