Z tria českých zástupců, kteří zasáhli do pátečních prologů, se do závodu podařilo proklouznout pouze Kláře Ulrichové. Po sobotním závodě jsme si se závodnicí s Frenštátu popovídali.
Po výsledkově lepším pátku přišlo zhoršení, jak hodnotíš první dva norské dny?
Vzhledem k tomu, že jsem tu úplně poprvé, tak jsem v tréninku úplně nevěděla, do čeho jdu. Bylo to víc uvolněné a přece jen, závodních zkušeností z letošní sezony moc nemám. Takže i nervozita v tom asi sehrála roli.
Dá se říct, že jsi o tom do závodu začala více přemýšlet a z toho pak pramenily chyby?
Ne úplně přemýšlet, ale nedokážu přesně říct, v čem je chyba..
Před sezonou jsi říkala, že velké můstky nemusíš, ale nejlepší výsledek jsi zaznamenala na velkém můstku v Planici a i tady je to solidní, začíná se to obracet k lepšímu?
Dá se říct, že se to obrací. Letos jsem vlastně na velkém můstku skoro neskákala, v Planici to bylo po Lillehammeru podruhé. Překvapila jsem tam sama sebe, asi si na větších můstcích začínám postupně víc věřit a doufám, že to bude ještě lepší.
Zmínila jsi, že jsi tu poprvé, jak se ti můstek líbí?
Vizuálně je nádherný. Profil mě lehce zklamal, ale přece jen je to Holmenkollen a zážitek je to určitě velký.
V jakém smyslu zklamal?
Profilově. Já preferuji takové ty starší „kozy“, jako máme třeba v Česku. Tady je profil hodně moderní a oblouk je mírný, což mi úplně nevyhovuje.
Lillehammer ti sedí více?
Ty můstky jsou velmi podobné a celkově mám na nich problém s timingem, což mě limituje ve druhé fázi.
Poprvé jsi i na RAW Air, jak na tebe turné působí?
Líbí se mi tu moc, užívám si to. Jak hory, můstky, atmosféru, všechno! Samozřejmě zamrzí, že před naším závodem odešla většina diváků, ale co naděláme.
S čím půjdeš do dalších dnů, přece jen náznaky na body byly?
Náznaky tam byly, budu se snažit určitě i v dalších závodech. U mě je to hlavně o tom, abych si věřila, a do závodu předvedla dobrý skok.
Foto: Klára Ulrichová (autor: Jan Štěrba)
