Klemens Murańka a Daniel-André Tande ukončili kariéru!

Zatímco skokanská špička vstupuje do závěrečné fáze letní přípravy, dva závodníci, kteří se ji v poslední době pokoušeli marně dohnat, svou snahu již vzdali. Nedlouho po třicátých narozeninách předvedli svůj poslední telemark ještě nedávno stabilní účastníci Světových pohárů. Řeč je o Klemensi Murańkovi a Danielovi-André Tandem, jež už na můstcích v aktivní roli neuvidíme.

O něco překvapivější je zřejmě konec někdejší norské hvězdy. Daniel-André Tande se během své kariéry stal hned čtyřnásobným leteckým světovým šampionem, z toho v roce 2018 individuálním. Do své medailové sbírky přidal rovněž týmové zlato z olympijských her a stříbro z mistrovství světa. Ve Světovém poháru dokázal celkem osmkrát triumfovat, přičemž v hned 27 případech vystoupal na stupně vítězů a dvakrát skončil v sezonní klasifikaci na třetí příčce. V roce 2017 byl navíc Nor blízko vítězství v Turné čtyř můstků, o které přišel až kvůli špatně dopnutému vázání před posledním skokem v Bischofshofenu. Ve své poslední sezoně již Tande paběrkoval a se ziskem 90 bodů skončil po vynechání takřka kompletní druhé poloviny ročníku na konečné 38. pozici – druhé nejhorší od jeho debutu v roce 2013. Vůbec naposledy se v oficiálním závodě představil v březnu před domácím publikem na Holmenkollenu.

Právě na legendárním můstku nad Oslem slavil poslední vítězství ve své bohaté kariéře, které přišlo takřka rok přesně po jeho hororovém planickém pádu z března 2021. Děsivý moment jeho kariéru notně poznamenal a velkým dílem se podílel na jejím konci. Bývalý reprezentant klubu Kongsberg koneckonců pro svazový web prohlásil: „Po mém ošklivém pádu v Planici před více než třemi lety jsem postupně dospěl do stavu, kdy mi strach nedovolí skákat z velkých můstků a nyní začalo mé tělo mít problém i se středním můstkem v Lillehammeru. Strach zkrátka překonal radost ze skoků. Proto mi připadá správné nyní ukončit svou skokanskou kariéru, během které jsem si splnil mnoho dětských snů.“ Stabilní člen norských družstev z mnoha vrcholných akcí dodal, že jeho rozhodnutí nemá nic společného s faktem, že po loňské zimě vypadl z norského A týmu a byl zařazen do „béčka“.

Foto: Klemens Murańka (autor: Jiří Korbel)

Sbohem Klemense Murańky je možná o něco očekávanější, po absolvování několika měsíců poctivé letní přípravy a soustředění ji však fanoušci rozhodně také nečekali. Někdejší dětský supertalent mezi dospělými své schopnosti nikdy naplno nerozvinul a maximem v závodech SP pro něj zůstala čtvrtá příčka z loterijního jednokolového klání ve Willingenu z roku 2021. Mimo tento podnik se do elitní desítky dokázal dostat již jen dvakrát, i tak má ale medaili z vrcholné akce díky týmovému bronzu z MS v klasickém lyžování ve Falunu 2015. Rodák ze Zakopaneho dokázal v roce 2013 získat individuální juniorské stříbro v jednom z posledních zimních závodů na Ještědu, další tři juniorské medaile získal s polským týmem. Ve Světovém poháru debutoval před domácími fanoušky v roce 2008 ještě jakožto 13letý hošík, většinu kariéry však pendloval mezi A a B týmem. Mezi elitou naposledy bodoval v závěrečném závodě sezony 2020/2021.

Ve větším rozletu Murańkovi bránily problémy se zrakem a zády. Hlavní důvody konce kariéry popsal pro web skijumping.pl: „Rozhodnutí jsem neudělal ze dne na den, přemýšlel jsem o něm aspoň dvě, tři sezony. S každým rokem se mi hůř hledala motivace, i kvůli bolavým zádům, kvůli kterým mám omezenou hybnost, což se táhne už od roku 2019. Snažil jsem se na zimu shodit váhu a normálně trénovat, ale postupně jsem dospěl k rozhodnutí, že nemá cenu hledat motivaci na sílu. I když jsem se snažil, nepovedlo se mi nic vykřesat a radši končím.“

Hlavní foto:  Daniel-André Tande (autor:  Jiří Korbel)

zdroje: skijumping.pl, skiforbundet.no