Slovenští fanoušci se po 16letém čekání dočkali bodů v závodech nejvyšší kategorie. Na bodový zisk Tomáše Zmoraye z roku 2009 letos v Grand Prix navázal Hektor Kapustík, jenž dokázal bodovat hned ve třech ze čtyř dosavadních závodů. Dosud nejvýše byl na 17. pozici v Courchevelu, čímž pomalu šlape na paty slovenskému letnímu rekordu v podání Martina Mesíka (11. místo). Ve Wisłe bral slovenský mladík 41. a 25. pozici, čímž si připsal další důležité body do olympijské kvalifikace. Po nedělním klání jsme pořídili rozhovor rovněž s ním.
Vnímal jsi při závodě nervozitu, když jsi dlouho čekal a nakonec postoupil jako poslední šťastný poražený?
Určitě ano, bylo to velmi těsné, doslova do předposledního skokana jsem čekal, jestli postoupím, nebo ne. Nakonec to vyšlo, ale při druhém skoku mi bohužel vítr nepřál. Jedna lyže mi šla pod vzduch a už to neletělo.
Hlavní příčinu bys tedy viděl spíš ve větru než v technice?
Já si myslím, že technika byla v pohodě. Možná tam byly nějaké chyby, ale nebylo to moc přemotivované. Sice jsem ještě nemluvil s trenérem, ale opravdu si myslím, že to bylo spíš větrem.
V těchto případech je samozřejmě nevýhoda systému High Five, že se maže první kolo. Jak se ti obecně líbí tento formát závodů?
Je to zajímavé, že i slabší skokani mají větší šanci se dostat do druhého kola. Někdy to ale samozřejmě nemusí vyhovovat všem.
Vnímáš nějakou změnu, když tam čekáš s ostatními ze skupiny, nebo je to pro tebe jako klasický závod?
Spíš je to klasické.
Poprvé jsme se setkali na Grand Prix v Courchevelu, kde jsi víceméně okupoval poslední místa (Kapustík tehdy dvakrát skončil 49.). Letos to bylo o dost jiné – co všechno se od té doby událo, že to šlo tak nahoru?
Od té doby uplynuly dva roky, změnil jsem tréninky, začínám spolupracovat i s Vasjou Bajcem. On mi před Courchevelem hodně pomáhal a jsem za to hodně vděčný. Stále mě ale trénuje Vlado Frák a otec pomáhá, když jsme doma.
Tvůj tatínek v rozhovoru po Courchevelu říkal, že jsi ve skokanském světě absolvoval posun z gymnázia na univerzitu – máš pocit, že pomyslné první zkoušky jsi složil?
Myslím si, že ano.
Foto: Hektor Kapustík během sobotního závodu ve Wisłe (autor: Jan Štěrba)
Jak bys zhodnotil své celkové působení během víkendu ve Wisle?
V sobotu jsem byl trošku ve stresu. Ani nevím proč, protože v tréninku jsem tu měl super skoky. Něco mě ale vystresovalo, takže první den nebyl zrovna nejlepší. V neděli byly první dva skoky super a o třetím skoku už jsem říkal.
Člověk dlouho sledoval slovenské skoky spíš v závodech dětí, teď jste se s podobnou partou dostali až sem. Jaké je objíždět vrcholné závody nejen s rodinou, ale s celým týmem?
Je to podle mě hodně dobré, že můžeme pracovat všichni spolu. Určitě je to lepší, než být na vše sám.
Teď jsi začal čím dál tím víc nakukovat do elitních závodů, jaké budeš mít další startovní plány? Bude to spíš o velkých závodech, nebo se budeš vracet i do nižších kategorií?
Mám v plánu jet určitě i Grand Prix v Rasnově a Predazzu, možná v Klingenthalu. Chtěl bych ale jet i na nějaké „konťáky“.
V Predazzu je v plánu olympijská generálka – jak se na ni těšíš a jak vidíš svou první olympiádu?
Zatím je to pro mě hodně daleko a nevím, co od toho čekat. Těším se ale určitě moc a jsem zvědavý, jaké to bude.
V létě jsi pomalu atakoval historicky nejlepší slovenské výkony, od výkonů Martina Mesíka už jsi v Courchevelu nebyl daleko. Jak vnímáš to, že už jsi kousíček od toho být aspoň v létě nejlepší Slovákem v historii?
Mám radost, že se mi konečně vrací forma k vrcholu, to je pro mě nejdůležitější.
Kde vidíš zatím své největší rezervy, aby ses tím nejlepším Slovákem opravdu mohl stát?
Myslím si, že určitě můžu zlepšit techniku ve vzduchu a možná i sílu na odrazu. Musím pracovat a zlepšit se ve všem, nedá se soustředit jen na jednu část.
Závody s tebou často objíždí i sestra Kira, je tam nějaká rivalita?
Přijde mi, že si formu tak trochu střídáme. Rivalita tam podle mě není, spíš se podporujeme navzájem.
Náhledové foto: Hektor Kapustík (autor: Jan Štěrba)
