Létání je úzce spjaté s pochopením fyzikálních zákonů, především těch aerodynamických. Ve skocích na lyžích, kde rozhodující fáze spočívá právě v plachtění vzduchem, je tomu nejinak. O výsledcích proto rozhoduje nejen samotný výkon závodníků, ale i materiál a vybavení, ve kterém startují.
Výhodu se pochopitelně snaží získat každý. Ať již díky své tělesné hmotnosti, díky délce lyží či díky materiálu a střihu své kombinézy. V průběhu let se stále více zpřísňovala pravidla, aby byly závody pro všechny účastníky co možná nejspravedlivější, a spolu s pravidly se tudíž zpřísňovaly i kontroly. Jak tedy tzv. „equipment control“ probíhají v dnešní době?
Prvotní kontrolu provádí již rozhodčí na nájezdové věži. Ti dbají na to, aby měli skokani zapnutý zip své kombinézy až ke krku a zároveň aby startovali v kombinézách označených oficiální plombou.
Při závodech jsou dále někteří skokané náhodně vybráni i na detailnější kontrolu. Závodník, který má kontrolu podstoupit nesmí před zkouškou přijímat pití ani potravu a nesmí nijakým způsobem natahovat kombinézu apod.
První část výstroje, která se kontroluje jsou lyže. V případě lyží platí základní poučka, že čím delší lyže má skokan k dispozici, tím větší nosnou plochu mu poskytují. V dřívějších dobách se maximální povolená délka lyží pro každého skokana počítala podle jeho výšky. Skokané se proto snažili co nejvíce zredukovat svoji tělesnou hmotnost, aby získali v letu co největší výhodu. Na přelomu tisíciletí dosáhla vrcholu éra podvyživených až anorektických skokanů, jejímž nechvalně známým představitelem byl Němec Sven Hannawald.
Od té doby se pravidla změnila a maximální délka lyží se stanovuje podle koeficientu BMI. Skokané s vyšším indexem BMI mohou používat delší lyže a naopak ti s nižším lyže kratší. Na závodech jsou proto skokané váženi (v kombinéze a v botách, bez rukavic a bez přilby), podle jejich výšky a váhy je počítán jejich aktuální BMI index. Posléze je přeměřena i délka jejich lyží. V případě kdy délka lyží neodpovídá indexu BMI, je skokan diskvalifikován.
Foto: Jakub Janda představuje skokanskou kombinézu (zdroj: Ing. Jan Baier)
Druhou důležitou součástí skokanské výstroje je kombinéza. V jejím případě podléhá pravidlům jak materiál, ze kterého je vyrobena, tak i střih a její rozměry vzhledem k tělu skokana. Při kontrole se nejprve ověří propustnost. Ta musí dosáhnout minimální hodnoty 40 l/s. Tato hodnota se ověřuje speciálním měřidlem.
Dále je kontrola zaměřena na rozměry kombinézy. Ta musí být absolutně přiléhavá ke skokanovu tělu (vyjma nohavic od kolen dolů). Rozhodčí nejprve provedou vizuální kontrolu. V případě pochybností provedou rozhodčí kontrolu pohmatem a pokud si ani v tomto případě nejsou jistí, změří obvod určité části skokana (trup, stehno apod.) a poté i příslušnou část kombinézy. Vzhledem k tomu, že materiál kombinézy má svou určitou tloušťku (max. 1cm) je maximální dovolená odchylka mezi rozměrem měřené části těla a rozměrem kombinézy 2 cm.
Foto: Měření tloušťky materiálu kombinéz (autor: Vendula Bittnerová)
Poslední částí výstroje, kterou mohou rozhodčí podrobit kontrole je obuv. I díky velikosti bot je možné ovlivnit těžiště lyží a i v tomto případě se skokané snažili všemožně švindlovat. Současná pravidla proto zní, že bota smí být jen max. o 1 číslo větší, než je noha skokana.
Foto: Měřidlo pro stanovení velikosti nohy (autor: Vendula Bittnerová)
Foto: Šablona pro měření velikosti bot (autor: Vendula Bittnerová)
Hlavní foto: Equipment control (autor: Vendula Bittnerová)
