Autor: Petr Hybský

Na pulty knihkupectví přichází nová kniha z prostředí skokanského sportu. Svého překladu se dočkala biografie finské legendy Janne Ahonena. V české verzi vychází pod názvem „Jako orel královský“, vydavatelem je nakladatelství Olympia.

Harrachovské mistrovství světa navštívilo mnoho slavných skokanů let minulých. Jedním z nich byl i sympatický Nor Espen Bredesen. Ten mj. zavzpomínal na svůj olympijský triumf, světový rekord, ale i na své soupeření s Jensem Weißflogem.

V Praze na Letné otevřel své brány olympijský park, který nabízí zajímavý program pro všechny příznivce zimních sportů. Na své si přijdou i fanoušci skokanů na lyžích. Připraven je malý skokanský můstek a výstava skokanského vybavení. Do olympijského parku zavítají také legendy českého skoku.

V sobotu 1. února se ve skokanském areálu Jiřího Rašky uskutečnil již druhý ročník akce s názvem Raškohrátky. Pro děti narozené v letech 2004 – 2011 byl připraven závod v netradiční „Severské kombinaci“ sestávají ze skoku a slalomu.

V sezóně, která bude ozdobená olympijskými hrami a leteckým mistrovstvím světa v Harrachově, jsme pro Vás, fanoušky skoků na lyžích, připravili – doufáme, že zajímavé – překvapení. Překvapení v podobě publikace, která shrnuje všechny dosud uskutečněné ročníky Světového poháru a to jak v podobě výsledkové, tak i v podobě popisů událostí, které každou sezónu provázely.

Létání je úzce spjaté s pochopením fyzikálních zákonů, především těch aerodynamických. Ve skocích na lyžích, kde rozhodující fáze spočívá právě v plachtění vzduchem, je tomu nejinak. O výsledcích proto rozhoduje nejen samotný výkon závodníků, ale i materiál a vybavení, ve kterém startují.

Dopadová stráň musí být dostatečně tvrdá, aby se skokan při dopadu nepropadl a nedošlo k pádu, avšak dostatečně vodivá. U prvních, sněhových můstků stačilo stráň jednoduše ušlapat lyžemi a mohlo se skákat.

Říká se, že větru ani dešti poručit nelze. Své o tom vědí skokané na lyžích, pro které je vítr alfou i omegou závodů. Právě vítr je tím nevyzpytatelným čarodějem, který je schopen donést průměrného skokana k vavřínům pro vítěze a na druhé straně hvězdné letce srazit do šedi průměru.

První dochovaná zmínka o závodu ve skoku na lyžích se datuje na 22. ledna roku 1862, kdy byly uspořádány závody v norském Trysylu. Již tehdy platilo, že nezvítězí skokan, který dosáhne nejdelší vzdálenosti, ale ten, který nasbírá nejvíce bodů.

Už při sjezdu si uvědomuje, že rychlost je větší než včera, také odraz mu vyjde mohutněji, nese se vyrovnaně vzduchem a dokonce vnímá zástupy diváků. Přeletí čáru označující 120 metrů, zakrouží rukama, dostane se tak ještě o kus dál a přistane. Všichni čekají na výsledek. Tam, kam dopadl, kráčí obřadně hlavní měřič, vousatý Anwander, a píchá tyč do sněhu. Pak se do ticha ozve tlampač: „Sto čtyřicet dva metry! Nový světový rekord.“ Tak popisoval Ota Pavel Motejlkův pokus z roku 1964, který značil světový rekord.

Vážení příznivci skoku na lyžích. V období před začátkem nové sezóny jsme pro vás připravili seriál článků zabývajících se oblastmi skokanských závodů, které jsou zraku běžných fanoušků ukryté. A jsou tudíž takříkajíc „za oponou“.

Pozvolný a příkrý nájezd zakončený nekonečně dlouhou hranou – tak vypadá specifický můstek v rakouském Bischofshofenu. Z velké části využívá přírodního terénu a na jeho vrcholek nevede žádná lanovka, proto je nutné na něj stoupat hezky po svých.

Pokud dojedete rychlostí přesahující devadesát kilometrů v hodině na hranu skokanského můstku a máte se následně vrhnout do více než sto metrů hluboké propasti, to poslední co byste v tu chvíli chtěli vidět, je hřbitov. A právě panoráma s výhledem na tamější místo posledního odpočinku je pohledem, který se pod skokany rozprostírá při závodech na Bergiselu.

Když se zbavíte staré kozy a nahradíte ji moderní bílou labutí šíjí, máte ihned zaděláno na významné architektonické ocenění. I takový příběh byl napsán na slavném můstku v německém Garmisch-Partenkirchenu, kde se tradičně koná novoroční závod Turné čtyř můstků.