Na přelomu letošního dubna byl jmenován do pozice hlavního trenéra reprezentačních družstev bývalý olympijský medailista Jaroslav Sakala. Krnovský rodák nastoupil do této funkce ve stejný okamžik, kdy bylo oznámeno ukončení spolupráce s trenéry Gajem Trčkem a Jure Šinkovcem. Na první pohled se tak mohlo zdát Sakalovo jmenování jako plnohodnotná náhrada za končící slovinský tandem. Rolí zanedlouho šestapadesátiletého kouče ale není trénink mužského áčka, nýbrž supervize práce reprezentačních družstev, jak nám sám kouč ozřejmil po skončení úvodní zastávky Českého poháru.
Koncem dubna jste byl oznámen do funkce hlavního trenéra reprezentačních družstev, mohl byste přiblížit, v čem spočívá vaše funkce?
Mojí úlohou je, že bych měl být poradcem reprezentačních trenérů, hledat možné rezervy nebo alternativní postupy při jejich práci. Nemyslím, že bych měl mít vliv na konkrétní sportovce, kromě těch, které mám v klubu, ale konzultovat při trénincích, při závodech, nabízet možnosti komunikace na trase trenér-sportovec nebo mezi trenéry a najít nějaké rezervy, které jsou za mě třeba v kondičním tréninku.
Ve stejnou chvíli, kdy bylo oznámilo vaše jmenování, došlo k ukončení spolupráce s Gajem Trčkem a Jure Šinkovcem. Mohlo to být chápáno tak, že jste jejich náhrada ve funkci hlavního trenéra mužů. Tak to tedy není?
Tak se to taky přijmulo, a já jsem dostal asi 500 gratulací, že jsem trenér A družstva, což nejsem. Já osobně bych to nazval tak, že jsem supervizor k trenérům. Bavím se s nimi, hledám možnosti, co bychom mohli společně změnit, aby to vedlo k lepší výkonnosti.
Jaké byly vaše první kroky ve funkci, stihl jste už něco implementovat?
Podívali jsme se na kondiční plány, které trenéři dělají na rok dopředu. Udělali jsme to, že trenéři otestovali jak holky, tak kluky v béčku a nyní z toho budeme vycházet na soustředěních atd. Hledáme cestu k tomu, abychom se domluvili na tom, jak můj přínos implementovat do těchto plánů, které jsou trenéři zvyklí dělat. Já tam některé rezervy vidím a o tom se teď bavíme.
Jak funguje spolupráce s Vítkem Háčkem a vaším synem Filipem? Není to nějakým způsobem problematické, jste mu schopný říct kritiku tak ostře, jako komukoliv jinému?
Od té doby, co vzal Filip funkci (sportovního ředitele), tak se bavíme spíše na profesionální úrovni, co se týče skoků. Rodinné vazby tam chvála bohu nejsou, protože tam by opravdu nastaly nějaké třecí plochy. Já se do jejich práce nemíchám, Já jsem trenér v klubu a mám nějaké požadavky. Oni je buď plní, nebo mi vysvětlí, proč je nemohou splnit. Stejně tak je to i z mé strany, ale do jejich práce vůbec nezasahuju. Přemlouvali mě dlouho a letos jsem souhlasil s tím, že pokud mám nějak přispět českému skoku, tak právě z role poradce.
Dneska jsme tu viděli mnoho nadějných závodníků – Matěje Maturu, který předvedl fantastické skoky, nebo Davida Rygla, kterému se povedl závěrečný skok na 77 metrů…
(vstupuje) Nebo třeba Daniel Škarka.
Daniel Škarka dnes byl také skvělý… Napadá vás nějaké další jméno, které v rámci závodu nebylo tolik vidět, ale u kterého je velký potenciál do budoucna?
Já dlouhodobě vidím potenciál ve Štěpánu Kyselovi. Má trošku těžší pozici v tom, že má hrozně dlouhé nohy a krátký trup, ale postupně jak dozrává, tak i tohle dokáže kompenzovat. Má velmi dobrou tělesnou váhu a výšku na skokana špičkových kvalit. Pokud zvládne přechodovou fázi z odrazu do letu, tak si myslím, že může být jeden z těch, kdo by mohl doplnit další mladíky jako jsou Škarka, Křenek nebo Rygl.
Foto: Jaroslav Sakala (autor: Jiří Korbel)
