Pokud dojedete rychlostí přesahující devadesát kilometrů v hodině na hranu skokanského můstku a máte se následně vrhnout do více než sto metrů hluboké propasti, to poslední co byste v tu chvíli chtěli vidět, je hřbitov. A právě panoráma s výhledem na tamější místo posledního odpočinku je pohledem, který se pod skokany rozprostírá při závodech na Bergiselu.
Ač můstek v průběhu více než osmi desítek let procházel změnami, tento charakteristický rys mu zůstává.
Historické milníky
Poprvé se na kopci zvaném Bergisel závodilo 23. ledna 1927, kdy se na zdejším přírodním můstku konalo mistrovství Tyrolska. Nejdelší dosažený skok měl hodnotu 47,5 metru. O rok později byla postavená umělá dřevěná nájezdová věž délky sto metrů, ze které bylo dosaženo rekordu můstků v délce 53 metrů.
V roce 1941 se konalo v Innsbrucku juniorské mistrovství v kopané. Mladí fotbalisté z klubů SV Villingen a SV Innsbruck si na zchátralý můstek vylezli a můstek se pod jejich vahou zřítil. Čtyři mladíci zde zahynuli. Nový můstek byl opětovně vystaven až po druhé světové válce v roce 1950.
3. ledna 1953 se zde koná první závod v rámci Turné čtyř můstků a jeho vítězem se stává Sepp „Buwi“ Bradl. Je tak nastolena tradice, která trvá do dnešních dnů. Kromě každoročního pořadatelství Turné jsou místní hrdí i na rok 1988, kdy v místním areálu sloužil Papež Jan Pavel II. mši pro 60 000 věřících.
Až do roku 1999 byl areál na Bergiselu rovněž pořadatelem snowboardových závodů s názvem Air & Style. Ve zmíněném roce však došlo k obrovské tragédii, kdy vypukla hromadná panika, jejímž důsledkem zahynulo pět osob. Závody se do Innsbrucku vrátily až v roce 2008, ale kapacita diváků byla omezena na 12 000.
Do nového tisíciletí vstoupil nově i samotný můstek Bergisel v podobě velké přestavby. Nájezdová věž byla postavena podle architektonického návrhu architekty Zahy Hadid a dostala svou současnou podobu, kdy křivka nájezdové rampy plynule přechází ve vyloženou konzolu, na které se ukrývá kavárna a současně rozhledna s výhledem na město. Stavba stála cca 15,4 milionu Euro.
Foto: Výhled z můstku
Olympijské hry v Innsrucku
Jen málokteré sportoviště se může chlubit hned dvojnásobným hostitelstvím soutěží pod pěti kruhy. Olympijské hry v Innsbrucku se konaly v roce 1964 a 1976. V prvním případě patřily stupně vítězů trojici Kankkonen (FIN), Engan a Brandtzæg (oba NOR), kteří si mezi sebe rozdělili nejcennější kovy na můstků středním i na můstku velkém. Do Innsbrucku bohužel nebylo dovoleno cestovat Jiřímu Raškovi, který o čtyři roky později exceloval na olympiádě v Grenoblu. Zdeněk Remsa však již tehdy ukázal, že dovede vychovat špičkové závodníky, když Josef Matouš vybojoval skvělé čtvrté místo na středním můstku a když dokonce po prvním kole vedl a vytvořil rekord můstku.
I v roce 1976 si ze skokanských soutěží Čechoslovák odvážel bramborovou medaili. Tentokrát na nepopulární čtvrté místo doskočil Jaroslav Balcar. Na středním můstku triumfoval Hans Georg Aschenbach před Jochenem Dannebergem. Závod na velkém můstku dopadl přesně podle představ domácích příznivců a možná ještě lépe než sami čekali. Mezi první šesticí byla hned čtveřice Rakušanů. Zlato si na krk pověsil Karl Schnabl, stříbro Toni Innauer.
Foto: Olympijská vzpomínka
Československý vítěz
Jediným Čechem, který dokázal v Innbsrucku vyhrát je Zbyněk Hubač. Stalo se tak v roce 1971. V roce 2006 zde Jakub Janda udělal významný krok k celkovému vítězství v Turné čtyř můstků, neboť se vyšvihl ze třináctého místa po prvním kole až k místu druhému.
Hlavní foto: Bergisel (autor fotografií: Petr Hybský)
