Dopadová stráň musí být dostatečně tvrdá, aby se skokan při dopadu nepropadl a nedošlo k pádu, avšak dostatečně vodivá. U prvních, sněhových můstků stačilo stráň jednoduše ušlapat lyžemi a mohlo se skákat.
Úprava dopadové stráně
První opravdové můstky, které se stavěly zhruba od 20. let, měly zpravidla prudký dopad a šlapači se museli na stráni udržet. K tomu se používalo lano, jehož se šlapači drželi. Později, kdy se zlepšilo vybavení (kovové hrany lyží) odpadla nutnost použití lana a šlapači postupně udupávají stráň odshora dolů.
V současné době se můstky upravují nejmodernější technologií. Při neustálém ubývání sněhu je téměř nemožné plánovat velký závod bez zajištění kvalitního systému výroby umělého sněhu. Sněhovými děly jsou dnes vybavena všechna známá skokanská střediska. Rozhrnování a urovnávání vytvořeného umělého sněhu se pak děje pomocí nejmodernějších strojů – sněhových roleb, které se pohybují po můstku díky přichycení na laně s navijákem. Umělý lze však vyrábět jen pokud mrzne. Pokud je teplo a sníh na můstku neleží, je nutné ho dopravit z výše položených míst.
Je nutné podotknout, že výše popsaný způsob úpravy stráně je proveditelný jen u nejmodernějších můstků, nebo při pořádání významných akcí, kde je garantován návrat obrovských nákladů s tím spojených. U většiny můstků zůstává i dnes hlavním nástrojem lopata, lyže a hlavně lidská práce. A lidská práce je stále důležitá i u těch velkých závodů. V přestávkách mezi tréninky, zkušebními či soutěžními koly totiž není možné používat rolbu a proto i v tomto případě jsou i nadále v permanenci šlapači.
Úprava nájezdu
Tytam jsou doby, kdy si závodníci najížděli své vlastní stopy, na dnešních lyžích by bylo něco takového absolutně nemožné. V dnešní době se používá jediná stopa, která je pečlivě připravena organizátory závodů. Jedním, z dobrých a hlavně nenákladných způsobů je vytvoření stopy pomocí prken, která mají profil stopy, položí se na urovnaný nájezd a prostor okolo prken se doplní sněhem. Nevýhodou je, že se mnohdy nevytvoří stopa ideálně rovná.
Současné moderní můstky mají na nájezdu po obou stranách vytvořen ideální profil většinou z kovových trubek. Po tomto profilu je vedena (navijákem tažená) fréza, která vytvoří pro skokany ideální stopu. Nájezdová stopa musí být dostatečně hluboká a tvrdá, proto se často prolívá vodou a nechá zmrznout.
Nejmodernějším vynálezem je umělá stopa. Ta je tvořena dvojicí jakýchsi „korýtek“. Každé korýtko má bočnice, chladící trubky ve dně a plastové zábrany, které zajišťují, aby sníh, kterým se korýtka plní, nesjížděl dolů důsledkem velkého sklonu můstků. Po naplnění stopy sněhem ve vrstvě zhruba 7,5 cm silné, je posléze projeta ledovou frézou, která vytvoří ideálně rovnou stopu.
Foto: Úprava dopadové stráně (autor: Michaela Vondrášková)
