Že jste na základní škole nesnášeli fyziku a v matematických vzorcích jste plavali jak igelitový pytlík na vodě? Pak má pro vás FIS nemilou zprávu. Ze skoku na lyžích se totiž možná už brzo stane změť fyzikálních vzorců a propočtů. Již během letošní letní Grand Prix hodlá FIS vyzkoušet nový „větrný vzorec“, který by markantně zasáhl do výpočtu výsledků. Tedy nejen délka a stylové známky určí vítěze. A co že si od toho šéf úseku skoku Walter Hofer slibuje? Prý nic. Jen chce zjistit, zda by se ze skoků mohl stát „spravedlivější sport“.
Představme si, že je třeba leden a právě sledujeme třetí závod Turné čtyř můstků. Na Bergiselu o velikosti HS 130 v Innsbrucku se skokané pomalu soukají do kombinéz a pořadatelé nastavují lavičku, pro všechny skokany stejně. Závod se rozjíždí, závodníci létají vzduchem a po každém pokusu se v televizním záběru objevuje změť čísel, prakticky přes půl obrazovky. Řekněme, že právě skočil Roman Koudelka.
Trošku si posteskneme – zdá se, že pokus nevyšel. Ale když se na obrazovku zadíváme pozorněji, zjistíme něco jiného. Metry – 119,5; styl od rozhodčího číslo jedna, dvě, … pět. A co to tam je dál? Síla větru, výška nájezdu,… Dozvíme se, že Romanovi řádně fouklo do zad a síla větru dosáhla hodnoty 1,55m/s. A zjistíme, celí udivení, i to, že k Romanovu výsledku „zázračně“ přibylo dalších 7,5m. Takže on vlastně skočil 127m!
Kouzlo? Machinace s jury? Ne, prostě se jen použilo nové pravidlo. Na HS 130 skočíš 119,5m, foukne ti vítr o síle 1,55m/s a z počítače vyleze hodnota 127m. Že se v tom nevyznáte? Neděste se. To snad nikdo. Snad jen iniciátor Hofer.
„Jen si to vyzkoušet,“ říká Hofer. „Nesmysl!“ čertí se Schlierenzauer.
Letošní závěr sezony v Planici byl perfektním představením toho, jak (ne)přerušovat závody. Málokdo neskončil po dvou, tříhodinovém čekání naštvaný. Pod můstkem i u televize. Někdo se zas uvztekal poté, co viděl praporky plápolající na MS v Liberci. Walter Hofer by s touto neregulérností a průtahy rád něco udělal a již v srpnu vyzkouší přímo v reálu své inovace.
Předvede „větrný vzorec“, který bude podle daného měřítka přičítat či odečítat skokanům body podle toho, jak zrovna zafouká vítr nebo jak se zrovna nastaví nájezdové okno. Vyjde se z naměřených hodnot větru a jeho směru. A taky z „poučky“, že 1 metr nájezdu dělá u skoku asi 5 délkových metrů. K tomu ještě dostane „zvláštní úlohu“ závodník č.1, od kterého se budou provádět další propočty.
„Nic od toho neočekáváme, chceme slyšet názory a uvidíme,“ uvedl jeden z autorů nápadu. „Možná se použije něco, možná to skončí v autu,“ říká Hofer. „Vím jen, že by to mohl být velký krok v bezpečnosti a spravedlnosti skoků, alespoň na papíře, protože štěstí hraje při skoku příliš velkou roli.“
Právě! Na papíře. Jenže by se mohlo stát, že takové „papírové skoky“ totálně zničí „reálnou hodnotu skoku“. Vždyť co takové rekordy můstků? Jak by se přepisovala historie, když by se vlastně začala psát úplně nová? Na to snad zatím nemá odpověď nikdo.
Málokdo ale k této novince nezaujal určité stanovisko. Jednou stranou jsou sami skokané. A zdá se, že jsou k vymoženosti spíše skeptičtí. Takový Gregor Schlierenzauer se nechal slyšet, že se zavedení obává. „Jen ať se ze skoků nestane taktická bitva trenérů. A nechtějme taky počítačově usměrňovat venkovní sport!“ hlásá úřadující vítěz Světového poháru. „Navíc si myslím, že pro diváky to bude těžko pochopitelné. Bude divné, když vyhraje ten, kdo skočí méně než jiný,“ řekl Rakušan svatou pravdu. Snad to s novinkou dopadne úplně stejně, jako když chtěla jury na Tour de France zakázat cyklistům vysílačky…
Zdroj: sport.cz
Foto: ilustrační foto (zdroj: HaT)
