O stavu českého skoku na lyžích toho již padlo opravdu mnoho. Po propadáku v podobě olympijské sezony 2017/2018 bylo vyměněno vedení úseku skoků a čekal se jasný krok vpřed. Pokud si po pěti letech řekneme, že tehdejší výsledky by nynější optikou byly brány jako veliký úspěch, je jasné, že se něco nepovedlo. Je tedy snaha o další změnu, se kterou přichází svěží vítr v podobě dvou stále mladých, dnes již bohužel bývalých skokanů. Jejich jména jistě nebudou fanouškům skoků neznámá…
Níže tedy jako první představujeme nejen oba odvážné muže, ale také vizi jejich projektu a vše jsme doplnili také o dotazy z naší strany!
Takže o kom je vlastně řeč?
Vít Háček – 28 let, do 20 let aktivní skokan na lyžích, většinu času v B týmu, v současné době v lednu složeny státní závěrečné zkoušky na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Kandidát na předsedu OSÚ SL.
Filip Sakala – netřeba představovat, kandidát na sportovního ředitele (sportovního ředitele schvaluje rada na návrh předsedy)
Naše vize jsou takové, že pohlížíme na skoky komplexně. Moc dobře si uvědomujeme, a na to je potřeba pamatovat, že skoky na lyžích není jenom reprezentace, ale jsou zde i kluby a kluboví trenéři, samozřejmě mladí závodníci, kteří vytváří základnu pro budoucí reprezentaci, a na to musíme pamatovat a myslet v tomto ohledu jednoznačně na budoucnost. Tuto problematiku vidíme opravdu jako zásadní. Také víme, že situace, ve které se skoky nachází, není určitě záležitostí poslední doby. Také proto říkáme, že jsme nepřišli dělat revoluci. Musíme ale pevně nastavit a stabilizovat celý systém, né tak, abychom letos v zimě vyhráli světový pohár, ale abychom měli naději a vše směřovalo k tomu, že ho vyhrajeme ho za 5, 8, 10 let a budeme opět patřit mezi skokanskou velmoc.
Co se týče současné, ať už dospělé, juniorské, či další reprezentace, musíme závodníkům vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou moci plnohodnotně připravovat a budou se cítit jako profesionální sportovci, kteří mají k výkonu vše, co je v profesionálním sportu potřeba. Myslíme si, že vzhledem k tomu, že jsme oba odmala až do dospělosti skákali, tak jsme schopni porozumět a vcítit se do kůže závodníků, a na tom především bychom chtěli stavět naši práci. Tohle je typický příklad, kde vidíme náš obrovský přínos také v relativně nízkém věku, a to že se klukům dokážeme velmi přiblížit. Také jsme rádi, že především od současných skokanů cítíme velikou podporu a setkali jsme se zde veskrze s pozitivními ohlasy, to strašně potěší a nutí nás to, abychom na tom opravdu pracovali.
Celou reprezentační koncepci stavíme na tom, že bychom chtěli přivést mladé ambiciózní trenéry ze skokansky vyspělých zemí (zejména Slovinsko), kteří vezmou práci v ČR jako osobní výzvu a vnesou do týmů čerstvý vítr. Z našeho pohledu je i lepší vsadit na „mladé“ trenéry, kteří u nás vydrží delší dobu a rychle si zvyknou na prostředí okolo českého skoku. Zároveň si samozřejmě uvědomujeme, že i v České republice máme stále ještě velmi kvalitní trenéry. Celá myšlenka tedy stojí na dlouhodobé spolupráci tak, aby se budoval vztah trenér – skokan, samozřejmě s potřebnou mírou autority. Ne však autority vynucené, ale autority, kterou si závodník vybuduje k trenérovi na základě jeho profesionálního přístupu. S tím je samozřejmě spojená i důvěra závodníka a trenéra, která je extrémně důležitá. Tato koncepce má také pomoct tomu, aby byl závodník během sezony co nejméně odjímán svému trenérovi, protože víme, že toto hraje pro psychiku také velkou roli. Z toho se v první řadě musí vycházet při tvorbě reprezentačních družstev a rozdělování trenérů.
Naše dlouhodobé cíle jsou samozřejmě nejvyšší, ale jsme si vědomi toho, že v případě Víťova zvolení by nás nečekala jednoduchá cesta, ale zatím musíme připustit, že se jmény (zahraničních trenérů), se kterými jsme už předběžně jednali, máme pozitivní ohlasy a pár z nich projevilo zájem s námi spolupracovat. Pochopitelně hrajeme s tím, že v současnosti nemůžeme za OSÚ SL jednat oficiálně, tudíž jednání byla pojata pro futuro.
Pokud tedy tento bod shrneme, hlavní cíl, který jsme si v krátkodobém horizontu stanovili, je stabilizace celého úseku. Důležité je, aby si byl každý vědom toho, jakou pozici zastává a jak ze své pozice může pomoci závodníkům a klubům.
Také je třeba celkově modernizovat fungování úseku, a to i v návaznosti na vývoj celého skoku, který jde v detailech neskutečně dopředu. Je naivní myslet si, že i v největší formě může skokan konkurovat prostředí, kde se hraje o centimetry na kombinéze apod. V tomto má velký přínos zejména Filip Sakala, který objížděl světové poháry a všechno toto mohl sledovat. Toto by také spadalo do kompetence sportovního ředitele, který se ve skoku pohybuje dlouhou dobu. Také v tomto ohledu pojímáme funkci sportovního ředitele výrazně jinak, než tomu bývalo doteď. Podle Vítka Háčka je pozice sportovního ředitele nejdůležitější ze všech.
Dále je potřeba zintenzivnit, resp. navázat, spolupráci s fakultami a odborníky v oblasti kondiční přípravy. Máme pozitivní feedback od trenérů, kteří spolupracovali s Univerzitou Palackého v Olomouci. Myslím si, že akademické podklady by trenérům mohly pomoci k tomu, mít jasné „noty“ k trénování, aby se jejich práce zakládala více na faktech než dojmech. Nám by pak také číselná data umožnila rychle a flexibilně reagovat v případě, že by se příprava nevyvíjela správným směrem.
Neprodleně musí být rovněž nastavena spolupráce s ACS Dukla, což spojuje reprezentaci a klubovou přípravu. Musí být zajištěn trenérský dohled po celý rok a Dukla vnímána stejně, jako tomu bylo v minulosti. Kluci přeci musí mít jasný důvod, aby po dokončení základní školy třeba zkusili další studium v Liberci, kde pro ně bude zajištěn prvotřídní tréninkový systém.
Také nesmíme zapomínat na spolupráci se Svazem lyžařů ČR, jelikož je nám jasné, že pokud se skok mají někam posunout, bez Svazu lyžařů to bude obtížné, a proto musí být naše spolupráce velice úzce navázána a my věříme, že Svaz lyžařů na to nahlíží podobně.
Jdete do „akce“ ve dvou, nebo je váš tým širší?
Jdeme do toho jednoznačně jako tandem Vít Háček na pozici předsedy a Filip Sakala na pozici sportovního ředitele. Když na letech v Kulmu tato myšlenka (tedy myšlenka tandemu – to že Filip Sakala po Kulmu končí, nevěděl ani Víťa Háček) poprvé padla, bylo nám oběma hned jasné, kdo do jaké pozice, oba se tak známe, že bylo nepochybné že jeden o druhém víme, kdo může skokům pomoci z které pozice.
Obě funkce, které hodláme zastávat, mají své mantinely. Celý OSÚ SL má jasně nastavená pravidla týkající se vedení apod, která jsou daná jednak stanovami Svazu lyžařů, a poté statutem, jakožto předpisem, schvalovaným valnou hromadou, který upřesňuje stanovy Svazu lyžařů vzhledem k OSÚ SL. Rada úseku skoku na lyžích musí zůstat zachována. Nejsme naivní a víme, že ve dvou, pokud je kolem dalších několik lidí, příliš nezmůžeme. Ale záměr máme přece všichni společný!
Na co ze současného systému byste chtěli navázat?
Na velmi aktivní spolupráci se svazem lyžařů a budování vztahů s Duklou, bez těchto dvou důležitých institucí se určitě plnohodnotně pracovat nedá. Dále bychom určitě chtěli navázat na poměrně dobrou práci s mládeží, protože si myslíme, že generace 14-18 je v tuhle chvíli na solidní úrovni. Nesmíme ale usnout na vavřínech a naopak, musíme této generaci vytvořit takové podmínky, aby třeba právě z ní mohl vzejít další Ploc, Sakala nebo Janda.
Poté jsme si vědomi toho, že třeba Jakub Janda a spol dovedl do značné fáze například projekt přestavby můstků ve Frenštátu. O této konkrétní situaci jsme právě s ním již debatovali – rád nám pomůže obrazně „otevírat dveře“, a to i s ohledem na jeho zvučné jméno, spojené s tímto sportem a také aktuální politickou přítomnost. Za to jsme samozřejmě nesmírně vděční a jsme zároveň moc rádi, že i třeba tímto způsobem by chtěl skokům pomáhat i v budoucnu.
Můstky ve Frenštátu nejsou jediným tématem, mohli bychom jmenovat další… Tady jsme velice rádi za všechny, kteří tyto další areály, alespoň třeba i v zimním období, udržují, a to dokonce i celou dobu krásně upravené, a umožňují tak trénovat i ostatním klubům.
Co byste chtěli naopak zlepšit?
Jak už jsem zmínil výš, musíme v první řadě nastavit funkční strukturu. Obecně se může zdát, že je dnes u skoků tak trochu chaos. Chceme, aby bylo jasně patrné, že jsme sice tam kde jsme, ale míříme směrem mezi vyspělé skokanské země a dá se očekávat zlepšení, nemělo by to být naopak. I každý fanoušek potřebuje jasně vidět, že třeba to letos nevyšlo, ale za rok budeme konkurenceschopni…
Tedy abychom se vrátili k tématu…. Každou pozici jasně definovat, sjednotit cíle každého článku a pak se musíme společně zaměřit na zavedení jednotné metodiky tréninku u reprezentace a také v klubech. Co si myslíme, že je dnes problém, je přechod z juniorské kategorie mezi dospělé. Domníváme se, že je to částečně zaviněno špatnou komunikací mezi kluby a reprezentačními trenéry a pak samozřejmě taky tím, že každý klub má trochu jiný systém a ve chvíli kdy se sejdou na závodech, musí repre trenér rychle pochopit pojetí daného sportovce, což někdy může být problém, vzhledem k tomu, že většinou před závodem jsou pouze dvě oficiální tréninková kola.
Chcete se tedy primárně zaměřit na posily ze zahraničí, nebo spíš doplnit stávající tým?
Samozřejmě, chceme se z části opřít o zahraniční trenéry, zejména o mladší trenéry ze skokansky vyspělých zemí (např. Slovinsko). Máme u nich takovou představu, aby se jednalo o profesionály, kteří se hodlají v tomto oboru maximálně vyvíjet, zároveň to pro ně může být v současné situaci i velká výzva. Tato myšlenka má i přidanou hodnotu v tom, že se tím může snadno vyřešit i výše zmíněná potřeba zajištění každodenní přítomnosti trenéra na Dukle.
Ale také bychom se chtěli zároveň opřít i o naše trenéry. Víme, že i v ČR, a to i momentálně, máme kvalitní lidi. Jak jsme psali výše, všichni musí mít jasně definované pozice a především, každý si musí být vědom toho, kde začíná a končí jeho pole působnosti a v neposlední řadě, že všichni táhneme za jeden provaz. Vít Háček: „V této otázce právě vidím silnou pozici sportovního ředitele, který musí být na 100 % aktivní právě v té sportovní stránce.“
Kritika pravidelně zaznívá i ohledně transparentnosti jednání úseku. Jak byste ji zlepšili?
Můžeme jednoznačně říci, že komunikace s médii bude z naší strany naprostou automatikou. Musíme určitě čelit příjemným i méně příjemným rozhovorům a určitě jsme připraveni čelit i kritice. Média nám mohou pomoci nastavit to pomyslné zrcadlo. Vít Háček „Filip Sakala toto určitě prokázal i během své sportovní kariéry, kdy dával rozhovory v dobrých, ale i těžkých chvílích a vždy se k tomu postavil čelem.“
Český skok postihl velký odliv skokanů, jak byste je udrželi u sportu?
Věříme, že jediná správná cesta, jak udržet závodníky/ce, je vytvořit jim kvalitní prostředí pro sportovní výkon, je třeba mít ke klukům blízko, abychom věděli, s jakými problémy se potýkají, a především kopat za každého jednotlivého sportovce. V případě, že budou reprezentanti ČR konkurenceschopní, a budou mít kvalitní zázemí, konce kariéry ve 20 letech nebude téma.
V tom vidíme opět naši velikou přednost, do problémů závodníků v tomto přelomovém věku se umíme velmi dobře vžít. Je to velice těžká situace a závodník musí mít vidinu toho, že se mu vůbec vyplatí v tom sportu dále setrvat. Pakliže jsou myšlenky závodníka nastaveny tak, že po každém dalším soustředění či závodech výkonnost nepřichází a je v nedohlednu, pochopitelně se i myšlenky obrací tímto negativním směrem a myšlenky na konec kariéry nejsou překvapením. Každý musí mít pocit, že to, co dělá, dává smysl a má to vzestupnou tendenci, tedy vyplatí se v tom sportu setrvat, ačkoliv i třeba momentální forma schází…rozhodně to nesmí být naopak. Tomu opět výraznou měrou pomůže stabilizace prostředí, zajištění trenérského dozoru (Dukla) a celkový profesionální přístup.
Nicméně, nehodláme za každou cenu u sportu držet každého jenom proto, abychom měli závodníky, v případě, že u někoho neuvidíme snahu. V tomto věku je to profesionální sport a ten lze dělat jenom naplno. Osobně si však nemyslíme, že by k tomu, co zaznělo v tomto odstavci, měl někdo z našich závodníků sklony.
Víme samozřejmě, že úzce spjaty s touto otázkou, a zároveň velkým motivačním prvkem, jsou i finance, zejména pak ve věku okolo 20 let a výše. To je další oblast, kde musíme aktivně jednat o všech možnostech, tyto hledat a informovat se detailně o jejich nastavení. V této oblasti se vůbec nebráníme vyjednávat o případných osobních finančních odměnách i pro mladší závodníky s potenciálem do budoucna (zejména ve věku studia střední školy, kde ještě osobní finance nehrají zpravidla takovou roli), kterým by tato myšlenka měla pomoci jednak v profesionálním přístupu ke sportu, a zároveň by to mělo působit motivačně i na závodníky téhož věku, kteří třeba aktuálně na tyto odměny nedosáhli, ale v příštím období na tyto dosáhnout mohou.
Vše výše zmíněné samozřejmě platí jak pro skokany, tak pro skokanky naprosto stejně, a to na všech úrovních.
Foto: Vítek Háček (zdroj: osobní archiv) a Filip Sakala (zdroj: ČOV)
