„Když vše půjde, jak má, bude Sebastian Colloredo schopný měřit se s nejlepší patnáctkou světa,” říkal ještě před Kuusamem český trenér italského týmu Jakub Jiroutek, „záleží hlavně na jeho psychice.“ Závody ve Finsku ale nevyšly a italský tým přizval na pomoc sportovního psychologa. V rozhovoru pro skoky.net vysvětluje Jiroutek nejen problematiku italského týmu, ale poukazuje na problémy mladých skokanů vůbec. A také na ty české.
Na úvod – bezprostřední „dojmy“ po Kuusamu. Zklámání, naštvání?
Zklamání. Družstva skákali kluci dobře, hlavně mladý Roberto Dellasega 118,5 metrů, Diego Dellasega taky 105,5 metrů. Ale zklamání hlavně v kvalifikaci, kde měl Sebastian Colloredo normální podmínky a psychicky to nezvládl. Andreu Morassiho to sfouklo a mladí ještě nemají na Světový pohár, je to stejné, jako kdyby skákal Svěťák Kožíšek a (Jiří) Mazoch.
Colloredo je jedním z labilnějších skokanů?
Je typický tréninkový typ. Odtrénuje mraky hodin kondice a v tréninku je výbornej i na můstku, pak má problém. Ale už měl v týdnu dvakrát sezení se sportovním psychologem. Říkám, v tréninku i v Kuusamu byl na úrovni Koudelky, kolem 20. fleku, pak mu bouchla hlava. Mentální trénink je stejně důležitý jako kondiční, dost se to podceňuje. Rakušané, Norové mají své sportovní psychology.
Dřív nic podobného v Itálii nepraktikovali?
Neměli psychologa. S Ceconem jsme se domluvili, že je to třeba. Máme výborného chlapa kolem šedesátky, který byl psychologem Alberta Tomby v době jeho největší slávy, dále působil v basketbalové NBA a tenisu.
Co další odlišnosti oproti skokanským velmocím?
Italům stále chybí disciplína, máme mladý tým a kluci chtějí výsledek hned, tak jako celá mladá generace. Bez práce a hned. Ale jak říkám: z nebe nic nespadne jen tak!
Takže s vámi přišel k týmu i nový směr tréninku – poctivá, a hlavně dlouhodobá práce, kde výsledky nejsou okamžitě?
Colloredo a Morassi musí ukázat již nyní, že jsme pracovali správně a hodně. Nemám u nich strach o výsledky, udělal jsem spolu s Robertem Ceconem maximum v přípravě a výsledek přijde! Stále si musíme uvědomit, že máme jen 2 skokany na úrovni SP, takže když budeme bodovat stabilně, je to pokrok. Ale s Colloredem myslíme výš. Mladí se musí učit, jsou to skvělí kluci, čtyři z nich budou ještě za rok mezi juniory. To Česko může jen závidět!
Může tak Itálie za pár let třeba i vývojově předběhnout ČR, dejme tomu výhledově k MS 2013 v italském Val di Fiemme?
To těžko odhadnout, Češi mají stále skvělý tým do budoucna: Cikl 22 let, Hájek 22, Hlava 25, Koudelka 20. Ale pak je díra, Kožíšek a pak nic a nic.
Problém tedy může nastat za takových deset let? A teď se vás ptám jako ex-kouče u českého béčka.
Určitě, problém bude. Musí se začít u mládeže o 180 stupňů jinak… Ale to je věc Čechů. Já jsem v Itálii a mám své starosti.
A jaké starosti, pro ilustraci?
Například kam pojedeme trénovat po Lillehammeru. Harrachov nebude, musíme něco naskákat před Turné, máme 20 skoků na sněhu… Pak řeším letenky do Sappora na CoC a zůstaneme tam i na SP, řeším halu, kam půjdeme trénovat na Turné čtyř můstků. Je toho dost, ale miluju tuhle práci!
Dá se popsat, proč ji milujete?
Tím sportem žiju od pěti let, skoky jsou pro mě vše. Hlavně mě baví od rána do večera trénovat s klukama – a pak člověk mládne a vůbec nebere ten svůj věk. A vidět pokroky na suchu, pak na můstku. Závody, to je už jen třešeň.
Existuje naopak něco, co vás u Italů vyloženě zklamalo?
Mě nic nezklame, beru realitu a s ní musím pracovat. Nemám rád ubrečenost a vymlouvání na podmínky typu finance nebo vítr na můstku. Když člověk udělá maximum a je vždy pozitivní ke druhým v životě i ve sportu, pak má i on to sportovní štěstíčko!
Ubrečenost? Vymlouvání? Narážíte na něco konkrétně?
Ne, vůbec ne, ale prostě si všimněte, že každý velký skokan začne, jaký byl skok a jeho výkon, pak to ostatní. I Italové stále hřeší na podmínky a tak dál. A to, co se stalo v Kuusamu v družstvech, když jsme byli jako Itálie po druhé grupě na 2. místě a pak to anulovali, to nemá cenu komentovat. Až budeme tak dobří, že toto budou dělat kvůli nám, tak budu spokojen, ale je to i politika. A já jsem trenér a musím to respektovat.
Vadí vám, že tato politika ve sportu vůbec existuje? Že nejde pouze o „čistý sport“?
Vadí nevadí, musíme to respektovat. Dnes je sport o penězích a o tom, kdo do něj ty peníze dává, jací sponzoři. Nemá cenu se tím zatěžovat, je to prostě tak dané.
Mají Italové nějakou vlastnost, která je pro Čechy nepochopitelná? Jak negativní, tak pozitivní?
Obrovský nadhled, klid. Přijdou si pozdě. Nebo mají nadhled, když něco nevyjde. Někdy je to ve sportu pozitivní, ale někdy negativní.
Obrovský nadhled? Zajímavé, když Colloredo přitom potřebuje sportovního psychologa…
To je pravda, myslím spíše Itálii jako celek, ale samozřejmě mladí jsou jiní, chtějí vše hned a jsou i nervózní, když jim něco nevyjde.
Jsou profesionální sportovci všeobecně nervóznější, než bývávali?
Já myslím, že ano, je to těmi penězi. Je jich ve sportu dost a pak se vytrácí ta láska ke sportu… Ale jiné je to u nás a ve světě, tam jste finančně zabezpečení a máte lehčí mysl, u nás stále bojujete o místo a o živobytí.
Do Itálie jste se stěhoval před půl rokem. Jak se v Itálii žije skokanskému trenérovi? Těžší nebo lehčí než v ČR?
Myslím, že lehčí v tom, že se soustředím jen na sport, řeším jenom trénink a organizaci soustředění, v Čechách jsou stále ty vztahy, závist, více se diskutuje než dělá!
V Itálii takové doprovodné jevy nejsou?
Možná jsou, ale jsem cizinec a soustředím se na svoji práci, jsem za to placený a dobře, takže vše jde kolem mě.
Ani žádné „skupinkování“ skokanů podle klubů? Jsou Italové jeden celistvý tým?
No, také jsou boje mezi kluby, ale snažíme se s Ceconem dát to dohromady.
V porovnání s Českem – jak velké boje?
Menší, daleko menší. U nás musí pochopit, že už je málo skokanů a dětí, musí se začít zabývat tím, ať je jich více, a ne bojovat. Nebo tu zbudou jen funkcionáři!
A celkově – lítost nad tím, že na jaře vyhrála Itálie nad Kazachstánem, nehlodá ve vaší hlavě..?! (pozn. Jakub Jiroutek se rozhodoval mezi angažmá v Itálii a Kazachstánu.)
Ne, Kazaši mají velké finanční problémy. A jsem šťastný, že jsem s Robim (Ceconem). On je skvělej člověk, má stejný náhled na skoky, na život… Ani takovou holku snad člověk nepotká!
DODATEK REDAKCE: Opravujeme zprávu z 1.12., přes původní plány neodjet na závody do Norska Italové v Lillehammeru nastoupí. „Nakonec jsme se s Ceconem domluvili, že poletí do Lillehammeru s Colloredem, Morassim a Robertem Dellasegou,“ informoval v úterý Jakub Jiroutek. „My ostatní počkáme na sníh do Ramsau. Dnes nebo zítra (tj. ve středu) mají začít stříkat, tak snad bude možné za týden skákat.“
Foto: Jakub Jiroutek mezi kolegy trenéry (zdroj: skijumping.pl)
