Ani nedostatek finanční podpory ze strany SLČR nezabránil v létě Zdeně Pešatové ve velkém výkonnostním progresu. Momentálně nejlepší česká skokanka se dokázala pod vedením trenéra Jiřího Hájka probojovat dokonce na stupně vítězů v závodě Kontinentálního poháru. To se v minulosti z Češek povedlo jen Michaela Doleželová, jejíž kariéra je však nyní zahalena otazníky. Reprezentačnímu trenérovi se totiž zatím vůbec neozvala.
Léto se neslo především ve znamenaní úspěchů Zdeny Pešatová, počínaje medailovými body v Alpen Cupu a konče třetím místem na Kontinentálním poháru v Oslu. Máte z jejích výkonů radost?
Jistěže mám velikou radost. Tak, jak jsem Zdenu po příchodu na Sportovní gymnázium v Jilemnice začal poznávat, viděl jsem, že i když loni v létě nemohla po zranění trénovat, tak bez přípravy v zimě udělala některé slušné skoky a ukázala velký potenciál. Letos od jara může trénovat skoro naplno a to se samozřejmě začíná projevovat v technice i kondici. Jsem rád, že jsem ji přesvědčil, že musí naprosto předělat nájezdové postavení a tato změna začíná přinášet ovoce. Také oceňuji, že byla ochotná dát vlastní peníze na přípravy v Breitenbergu. Rovněž vychází můj model tréninku, kdy jsme do srpna jen na malých můstcích a od září přecházíme na ty větší.
Mimochodem na profilově skvělé ještědské K-120 jsme trénovali před Oslem a Zdena si tam skočila kolem 125 metrů. Také jsem vědomě zapojil do přípravy o prázdninách mateřský klub v Desné a Patrik Chlum udělal s holkami hodně práce na kondici.
Kde je podle Vás Zdenčin strop? České skokanky například čekají na nějaké výraznější výsledky ve Světovém poháru…
Samozřejmě, že v 16 letech u Zdeny nemůžeme hned čekat třeba umístění v TOP6 ve Světovém poháru. Cesta je v postupné, poctivé práci. Kam až to dotáhne, závisí především na Zdeně samotné, protože toto je jen začátek, který ukázal, že se dá závodit s každým a budou rozhodovat věci jako zdraví, váha, životospráva, ale i podmínky od svazu apod.
Letos určitě nebude SP náš hlavní cíl. Tím je jednoznačně Mistrovství světa juniorů a Olympijské hry mládeže (YOG). Od příští sezony chceme jezdit pravidelně SP s vidinou kvalifikace na OH. Strop by měl být velmi vysoko, protože v Oslu byly téměř všechny nejlepší juniorky.
Třetí pozice v Kontinentálním poháru je z českého pohledu druhá nejlepší v historii, jen v roce 2013 stanula Michaela Doleželová o příčku výš. Jedná se z Vašeho pohledu o největší trenérský úspěch?
Z mého pohledu trenéra byl vrchol v podílu na několika medailích z MSJ v devadesátých letech a také podíl na přípravě Tondy Hájka před OH ve Vancouveru, kde obsadil 7. místo. Tenkrát prakticky celou přípravu i zimu absolvoval v B-týmu, který jsem s Radkem Žídkem trénoval.
U žen, kde se stále ještě učím, je tento výsledek moc příjemný, ale vrchol vidím jinde. Třeba se ještě nějaké medaile někdy dočkám.
Po minulé sezoně jste dal Michaele Doležalové a Barboře Blažkové jako podmínku zařazení do reprezentace konkrétní váhu. Blažkovou jsme v létě mohli vidět skákat, Doleželovou ne. Jak to s oběma vypadá?
Bohužel Míša Doleželová se doposud neozvala. Zřejmě vidí svojí budoucnost ve studiu, ve kterém jí přeji hodně štěstí. Barbora Blažková se snaží něco s váhou udělat, ale jde jí to pomalu a sám nedokážu posoudit, jestli dělá úplné maximum. Výrazný pokrok se zatím nedostavil. Mimochodem, viděl jsem po pěti měsících Line Lahr a její postavu jsem nemohl poznat. Ve svých letech ukázala, že ženské partie shodit lze, tak proč by to nemohla dokázat Blažková. Ale to je ta profesionalita, která ještě chybí.
Dvě skokanky, které jste nominoval do reprezentace, se v létě na můstcích nepředstavily. U Jany Mrákotové jste naposled zmiňoval zdravotní potíže, Štěpánka Ptáčková se nám však taky neukázala. Co s nimi je?
Jana Mrákotová, která je pro mě podobný talent jako Zdena, měla celé jaro problém s kotníkem a před prázdninami onemocněla. Ukázalo se, že dostala mononukleózu a již tři měsíce je v posteli. Co bude dál, nevím, ale doufám, že v listopadu začne skákat.
Štěpánka Ptáčková měla v květnu těžký pád v Breitenbergu, kde si poranila koleno, ale pomalu začíná s přípravou a do zimy bude v pořádku.
Co Vaše další svěřenkyně? V létě jsme viděli skákat Michaelu Rajnochovou, Karolínu Indráčkovou, Veroniku Ptáčkovou a Martu Křepelkovou.
Karolína Indráčková také na jaře trochu marodila , ale nikdo neurčil žádnou konkrétní diagnózu. Trénuje velmi poctivě, bohužel má psychický blok na odraze a v letu, a tak skáče podprůměrně. Ve skoku ale člověk nikdy neví a stále věřím ve zlepšení.
Veronika Ptáčková po jarní operaci dohání manko v přípravě, ale již vidím určité pokroky. Slušně skákala na závodech o víkendu v Desné, kde porazila i Barboru Blažkovou.
Míša Rajnochová udělala v létě viditelný pokrok v přechodové a letové fázi. Věřím, že tento trend bude pokračovat nadále. Její kondiční potenciál je nutno převést na samotný můstek.
Marta Křepelková studuje a trénuje v Norsku. Bohužel neznám její formu, protože nemohla přijet na žádné podzimní závody do Čech. Tak třeba nás v zimě překvapí nějakým hezkým výkonem.
Jaký je momentálně program Vašeho týmu až do začátku prvních zimních závodů? Případně které skokanky v sestavě budou figurovat?
Zdena Pešatová by měla v říjnu absolvovat se skupinou Richarda Schallerta a Jaroslava Šimka soustředění ve Stamsu a v Oberstdorfu, v listopadu pak také v Hinzenbachu. Pokud bude mít Bára Blažková progres ve váze, může Oberstdorf i Hinzenbach absolvovat také.
S ostatními bych chtěl minimálně dvakrát do zimy udělat dvě kratší soustředění v Breitenbergu. Průběžně ovšem budeme skákat také na můstcích v Liberci.
Pro zimu k dvojici Pešatová a Blažková přiřadíme s Tomášem Vamberou další dvě závodnice pro závody SP a soustředění v Lillehammeru a COC v Notoddenu. Dále se uvidí podle výkonnosti, kolik závodnic bude jezdit SP a kolik jich poletí na MSJ do Rasnova. Na YOG do Lillehammeru by měla odletět Zdena Pešatová.
Foto: Zdena Pešatová (autor: Simona Horká)
