TÝMOVÉ ZVRATY UPLYNULÉ ZIMY. Rakousko, Norsko, Finsko. Univerzální pódiové schéma, ještě před rokem použitelné pro každý týmový závod. O rok později se suverénnost „Velké trojky“ hodnotí jinak. Své výsadní postavení pouštějí neochotně, nicméně týmové ani individuální závody se jenom kolem nich netočí. Sezona 2008/09 se postupně nesla ve znamení německého a polského návratu, ruského upevňování sílící moci a „expanzivních“ útoků papírových outsiderů do řad plnohodnotných týmů. A taky v duchu norské krize a finské „krize, která nebyla“. Jen Rakousko, až na sobotní kiks, zůstává bytelnou pirátskou bárkou, úspěšně lovící cenné skalpy do své sbírky. „Kapitán Hook“ může být se svým týmem po roce opět spokojen.
At. 1: Nečekaně dlouhá chřipka norského skoku
Norský pokles formy v letní sezoně, to je spíš pravidlo. Ale s letními prohrami se asi Mika Kojonkoski nakonec trochu přepočítal. V listopadovém Kuusamu nastoupil k úvodu zimy tým bez duše, který se až na výjimky (Anders Bardal) plácal ve skokanském bahně nepřirozeně dlouho. Až Kojonkoski zvažoval návrat do rodného Finska.
Z nemoci, který měla jak lehká viróza po začátku sezony přejít, se ale vyklubala vleklá choroba, trápící dříve silný norský tým i v závěru zimy. S prvním jarním dnem sice Norové symbolicky zvítězili v týmovém závodě a chlubí se i historickým titulem z prvního ročníku Team Tour. Anders Jacobsen ještě přidal individuální bronz z MS, jako celý tým stříbro ze soutěže družstev. Ale norský tým se nezdá být pořád úplně fit. Léčba nesmí skončit.
At. 2: Finská „krize, která nebyla“
Odchod Janne Ahonena – plačte! Odchod Tomi Nikunena – plačte! Zranění Janne Happonena – plačte! Jenže finský tým netruchlil. Aspoň ne tolik, aby se oslabil. Nová atmosféra a větší prostor pro dřívější „béčka“ zapůsobila opačně, než kdokoliv čekal. Finský tým od začátku do konce působil jako sebevědomý manšaft, který má v záloze víc es, než soupeři čekali.
Odkryl se talent Ville Larinteho, který v osmnácti poprvé pronikl do elitní desítky hodnocení SP. Čistil se štít Harri Olliho, který v sobě po nepřehlédnutelných avantýrách probudil zase duši skokana. Vrátil se Matti Hautamaeki, nabídnutou šanci odměnil Kalle Keituri. A Janne Vätäinen, který převzal jako nový šéftrenér nad podceňovanou sestavou odpovědnost, se právem řadí mezi nejúspěšnější trenéry zimy. Jen je otázka, jak si v příští sezoně nový řád poradí se „starým“ materiálem.
At. 3: Německé obrození
Petera Rohweina, německého ex-trenéra, vypoklonkovalo celé Německo málem už po loňském Turné čtyř můstků. Až na jaře ale přišel ten, kterému teď Němci líbají ruce – Rakušan Werner Schuster. Mladistvý přístup, netradiční tréninková osvěžení, zocelování juniorů po boku zvedajících se matadorů.
Živá voda zaúčinkovala bleskově, už v létě měl cestu za snovou sezonou vymetenou Georg Späth. Nebýt jeho zranění kolene, který už zdárně doléčil, německý tým byl zářil ještě víc. Veškerou senzaci tak navázal na sebe Martin Schmitt. Ostýchavý fénix, který vstal z popela a vybudil znovu fialovou Milkamánii. Prodejnost fialových čapek zvýšil Schmitt ještě stříbrem z mistrovského Liberce. Německo se po letech vrací na výsluní.
At. 4: Gigant Rakousko vs. „malí, ale šikovní“
Že je Rakousko na samém vrcholu sil, netřeba dodávat. Omílat dokola jejich dokonalost a vynášet do nebe jejich sympatické tváře, nač? Za všechno mluví výčet jejich úspěchů – jasný vítěz týmového i obou individuálních Křišťálových glóbů, triumf na Turné čtyř můstků a dva tituly na MS. Záhadou je, proč týmu snů uniklo vítězství v podniku jim šitém přímo na míru. Team Tour zůstane jejich letošním černým puntíkem.
Naopak očekávání na plné čáre překonávají státy, kde skoky nevévodí národní oblíbenosti a sponzoři nehrnou peníze jen k nim. Francouzi stagnovali, ale poprvé dokázali sestavit hodnotný manšaft do týmové soutěže. Kazachstán a Ukrajina plodí čím dál tím víc konkurence schopné bojovníky a Rusko posiluje vydobytou pozici na světové scéně. Několik pódií Dimitri Vassillieva berte jako dobrý příklad. Na řadě je expanze Estonců, (snad) Slováků, Bulharů a uvidíme, třeba i Turků.
Připravujeme ohédnutí za českou sezonou.
Foto: pódium planického závodu družstev – 21.3. 2009(zdroj: skijumping.pl)
