Uplynulá sezóna byla pro Němce vším jiným, jenom ne úspěchem. Německý skok se nachází v krizi. Po nekonečných spekulacích ohledně hlavního trenéra je konečně jasno. Svoji pozici obhájil dosavadní první muž Peter Rohwein. V rozhovoru pro německý deník Frankfurter Allgemeinen Zeitung mluví o budoucnosti skoků na lyžích u našich západních sousedů.
FAZ: Se závodníky teď v Oberstdorfu testujete nový materiál, takže se už připravujete na novou sezónu. Znamená to, že zůstáváte národním trenérem?
PR: Ano, je to tak.
FAZ: Nepřál jste si uplynulou sezónu čas od času sedět raději v zubní ordinaci, než být německým trenérem?
PR: Pocházím ze sportovního prostředí a celý život jsem nedělal nic jiného. Věděl jsem také od začátku, jak je pozice spolkového trenéra přijímána veřejností a že je to velmi, velmi těžké. Tak jako je to teď u Klinsmanna: Když nejsou naplněna očekávání a představy, zvlášť pokud jsou kladeny nerealistické nároky, potom si člověk natluče. Protože představa, že můžeme dosahovat úspěchů s pouhými dvěma skokany rok po roce, desetiletí za desetiletím, je prostě nerealistická.
FAZ: Co se musí změnit?
PR: Jsou to strukturální záležitosti. Některé nižší trenérské pozice musí být přeobsazeny. Vždycky jsem byl pro týmovou práci, při které je každý zodpovědný za úspěch, ale i neúspěch. A v současnosti je realitou pravý opak. Musíme rozvoj skoků směřovat také do nejnižších vrstev.
FAZ: Jak by se to ale mělo uskutečnit?
PR: To je také úloha pro technické vedení (Rudiho Tusche, pozn. red.), aby se skok na lyžích vrátil na výsluní. Dlouho šla tahle tahle disciplína mimo jejich úhel pohledu, protože to všechno jakž takž běželo. Nesmyslně se cpalo do severské kombinace, stejně tak do běhu na lyžích. Trvalo to léta, ale tyto disciplíny se dostaly o jeden krok vpřed, v kombinaci to trvalo deset let a to není v dorostenecké oblasti nic. Nelze tedy teď očekávat, že naši dorostenci příští rok hned všechno vyhrají. Je to střednědobá, ne-li dlouhodobá záležitost. Buď teď uděláme střih a nastoupíme tu cestu, nebo ne.
FAZ: Ve skocích na lyžích je u různých národních týmů k dispozici mnoho zahraničních trenérů. Proč tomu tak je?
PR: To je stejné jako ve fotbale. Existuje určitý počet trenérů, kteří rotují v lize. Ale my také víme, jak skoky na lyžích fungují, nejsme hloupější ani chytřejší než Finové, Rakušané nebo já nevím kdo. Máme takové odborné zázemí jako málokteré národní týmy. Já zastávám názor, že každý národní tým by měl být odshora až dolů obsazen svými vlastními trenéry.
FAZ: Máte jistou podporu u svazu?
PR: Na to odpovídám ano: jsem spolkový trenér. Velmi přesně jsme si to vyjasnili při olympijských hrách u příležitosti našeho vnitřního zasedání. Prezídium, sportovní ředitel i prezident mi velmi jasně řekli: počítáme s tebou i po olympijských hrách. To je pro mě důležité.
FAZ: To „vnitřní zasedání“ bylo kvůli případu Alexe Herra, kterého jste nenominoval pro soutěž družstev a který poté ohlásil svoje vystoupení z německého týmu. Poslední signály německého svazu ale ukazují na to, že se budete pokoušet o nové rozhovory. Může se Herr vrátit?
PR: Je potřeba si pořádně vyjasnit svoje představy o tom, jak by měla budoucnost vypadat. Nechci v tomto případě obcházet tým. Kluci musí také dostat příležitost vyjádřit k této záležitosti svoje stanovisko. Úspěchy Alexandra Herra se přece odehrály jen díky německému týmu. Jeho výmluvy zněly stále jen: Formu mám. V tréninku to jde výborně, v závodě to nefungovalo. Musel bych mít také patřičné závoduschopné vybavení. V týmu osoba Alexandera Herra vyvolávala stále znovu nějaké problémy – kdyby na nás nebyl vyvíjen tlak zvenčí, zvládli bychom ty problémy sami.
FAZ: Jak hodnotíte vystupování vašich svěřenců v uplynulé sezóně?
PR: Je to už ta vnější image. Já to tam nahoře na věži nevidím, ale stále znovu mi někdo říkal: Řeč těla poví víc než tisíc slov – a to já nemám rád. Stále znovu odněkud zaznívalo: Vůbec je to nebaví, nechali křídla svěšená – ale tak to vůbec nebylo, uvnitř týmu to vypadá úplně jinak.
FAZ: A sportovní výsledky?
PR: Michael Uhrmann odstartoval velice dobře. Potom přišlo Turné čtyř můstků a všichni s ním zacházeli jako s vítězem. V Obertsdorfu byl osmý, v Ga-Pa potom už dvanáctý a ráz na ráz to sním šlo z kopce. Rychle se dostal do negativního naladění. Možnost, jak tuto spirálu smrti zastavit, by byla spolupráce s dalšími „pečovateli“, například duševními trenéry. Neměl vůbec špatnou sezónu, byl to dokonce jeho nejlepší výsledek mezi jednotlivci.
FAZ: Dokáže Georg Späth víc, než co ukázal tuto zimu?
PR: Určitě ano. Má to svoje důvody, které ale od nás budou znít jako výmluvy. Máme permanentní problémy s lyžemi od firmy Rossignol, která teď odstupuje. Teď děláme velice pozitivní testy a zkoušíme začít znovu s firmami Fischer a Atomic.
FAZ: Martin Schmitt…
PR: Ano, Martin Schmitt…Martin Schmitt je jednoduše problémové dítě, protože zažil ty obrovské úspěchy, je podle nich měřen a sám se také podle nich hodnotí. Ale má obrovskou vůli. Už třetí rok má tu obrovskou vůli – také před médii. A on si, pane bože, opravdu nic dokazovat nemusí. Ale dělá to a to dělají lidé, kteří jsou přesvědčeni, že to zase jednou půjde. A on si to chce dokázat a dokázat to sobě, ne veřejnosti. To je prostě obdivuhodné.
FAZ: Myslíte si, že mu to jednou zase půjde?
PR: To ano, ale nemyslím si, že zase jednou bude ten, který vyhraje v sezóně 18 závodů – to dneska tak jako tak nemůže nikdo.
FAZ: Jak vidíte vy sám sebe jako trenéra?
PR: Moje práce je velice rozvětvená. Musím se dostat blíž k závodníkům, ale zároveň si musím udržet dostatečný odstup. Musím umět uhodit pěstí o stůl, ale také nechat některé věci plavat. Potřebuji přímou práci se závodníky. V této oblasti funkce hlavního trenéra v Německu velice ztrácí. Kvůli tomu to člověk může se zaujetím dělat tak tři, čtyři roky. Nebezpečí, že otupí, vybije baterky, je prostě příliš velké. Chci být sám k sobě upřímný. Ale zatím mne to jednoduše baví. A konečně – člověk musí být také tak trochu blázen.
zdroj: Frankfurter Allgemeinen Zeitung
