František Vaculík má za sebou první roli v roli trenéra české skokanské reprezentace. Ta se rozhodně nevyvedla dle představ veřejnosti. Výsledková krize se podílela na tom, že pro šestatřicetiletého bývalého reprezentanta to byla také zároveň poslední sezona v této roli. Na jejím sklonku nám poskytnul shrnující rozhovor.
[b]Absolvovali jste soutředění v Harrachově, jednalo se o pomyslnou tečkou za sezonou?[/b]
Sezona končí třináctým cyklem, což je konec dubna. Sportovec si nemůže říct, že už nemám žádné závody, tak budu mít měsíc a půl volno. Máme ještě šanci teď skákat v Harrachově, tak jsme toho využili. Kluci se můžou naladit do další sezony a v klidu si zatrénovat. Do Planice už ale pojede jen Čestmír Kožíšek.
[b]Další sezona už se pojede bez vás, jaké byly hlavní důvody tohoto rozhodnutí?[/b]
Všichni viděli, že výsledky nebyly takové, jaké jsme si ještě na podzim představovali. To byl jeden faktor. Druhým faktorem je vize do budoucna, která bude trochu jiná. Změní se rytmus tréninku, kluci budou déle na soustředěních v zahraničí. Já mám rodinu, takže to byl pro mě druhý faktor.
[b]Je tedy známa nová strategie tréninku?[/b]
Přímo tréninku ne, to si rozhodne následující trenér. Nevím, jestli má už úsek nějaké jméno, to bych lhal. Samozřejmě bych chtěl, aby přišel někdo kvalitní ze zahraničí a nastavil si to sám. Přáním ale bylo, aby soustředění byla delší a častější. Tím by se lépe využil čas v zahraničí.
[b]Chtěl jste měnit systém českého skoku a pojetí tréninku, není vám líto, že jste nakonec nezůstal ani celý rok?[/b]
Je a není. Otázkou je, jestli to bylo vůbec nastaveno správně, protože výsledky dobré nebyly. V sezoně už jsem si dost rozebíral, kde se mohly stát chyby. Kluci měli problémy v nájezdovém postavení, což s tou novou technikou úplně nefungovalo. Do budoucna bude potřeba přemýšlet a nastavit systém nejen z pohledu trenéra, ale i s fyzioterapeutem, kondičním trenérem nebo biomechanikem.
[b]Od systému, který jste zde chtěl nastavit, se tedy odchází?[/b]
To bych úplně neřekl, ani si nemyslím, že bych dělal něco úplně svého, nebo jiného. Ve světě už jsou to běžné věci, akorát se pak liší v konkrétních metodách nácviku. Taky záleží na možnostech a pohyblivosti konkrétních závodníků – co si s nimi pak trenér může dovolit.
[b]Kam povedou vaše další kroky?[/b]
Zatím je to dost čerstvé, takže zatím vůbec nevím, jestli budu dál pokračovat na jiném místě trenéra.
[b]Závodní sezona je takřka uzavřena, jak byste ji zhodnotil?[/b]
Myslím, že některé věci se nám dařily. Ještě z podzimních soustředění jsem měl dobrý pocit. Po sezoně budeme ještě i s kluky analyzovat, kde se stala ta největší chyba a vše se to pokazilo. Já si myslím, že nájezdové postavení, ze kterého jsme chtěli dělat pohyb, nevycházelo. Do budoucna budeme potřebovat určitě navázat užší spolupráci s fyzioterapeutem. Sice máme v týmu maséra, ale je potřeba kluky posunout pohyblivostí dál. Pak si i lépe sednou do nájezdu a udělají ty věci, které od nich potřebujeme.
[b]Dá se na téměř uplynulé zimě vůbec najít něco pozitivního?[/b]
Bylo to těžký (smích). Samozřejmě pár tréninkových a kvalifikačních skoků vyšlo. Bylo vidět, že kluci na to mají. Do závodu to ale nevycházelo, takže hlava šla dolů a postupně si myslím, že kluci neodešli kondičně či technicky, ale mentálně. Což je logické. Pro mě byl nejhorší závod družstev na mistrovství světa, pak jsem v podstatě vůbec nespal.
[b]Zmiňoval jste mentální stránku skokanů – vnímal jste u některých myšlenky na konec kariéry?[/b]
Lhal bych. Samozřejmě, že kluci teď úplně naladění nejsou. Myslím, že teď potřebují od toho všeho čtrnáct dní odstup a jiný trénink. Věřím, že se srovnají a chuť do další sezony přijde. Máme tu ale i mladé skokany, tam je potřeba to ale správně uchopit, aby měli trenéra a jezdili i třeba jednou za měsíc na soustředění, ať mají nastavený rytmus a systém práce. Jména jsou – například Rygl, Škarka, Křenek. Ale je potřeba už s nimi teď začít kvalitně pracovat.
Františku Vaculíkovi děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme mu mnoho zdaru v nové životní etapě.
[i][b]Foto: František Vaculík [/b](autor: Jan Baier)[/i]