Andreas Aren a Johan Erikson. Loni byla nominace švédského týmu pro Kuusamo jednoznačná. Ovšem letos je Švédsko v situaci přímo prekérní. Aren s Eriksonem nepatřili právě ke světové špičce, ale poté, co ukončili kariéru, se Švésko vzdaluje elitním skokanům ještě víc. A šéftrenér Hartmann nemá jinou volbu než povolat loňský B-tým.
Proč Švédsko o hlavní tahouny vůbec přišlo? Vždyť oba jsou ročník 1985. Věk nehrál roli. Trenér Wolfgang Hartmann vysvětluje: „Ve Švédsku se potýkáme s problémy v sociálním systému, s finančním zabezpečením skokanů.“ V Česku je možností armádní Dukla, v Německu sportovce zaměstnávají jako policisty. „Ale ve Švédsku nic podobného není. Skokané nemají žádný stálý plat.“ A pokud nejsou skokané příliš úspěšní, šance na obživu je mizivá. „Proto na jaře ukončil kariéru Andreas a po závodech Fis Cupu ve Falunu také Johan,“ řekl kouč. Musí do „normální“ práce.
Dvojnásobný odchod znamená pro Švédy velké oslabení. Třikrát Švédsko bodovalo ve Světovém poháru v loňské sezoně, pokaždé zásluhou dvojice Aren-Erikson. Čtyřiadvacetiletý Johan Erikson zasáhl loni do 12-ti závodů SP a dvakrát bodoval v Bad Mitterndorfu, skončil 21. a 30.
Andreas Aren oslaví 24. narozeniny teprve na konci listopadu, zrovna v době, kdy se jeho kolegové ze švédského týmu pokusí o první výsledky v sousedním Finsku. Také Aren loni zabodoval, připsal si 1 bod v Zakopanem. Kvalifikací prošel do hlavního závodu celkem desetkrát. A ač to není v porovnání s ostatními žádné terno, na aktuální švédské poměry docela solidní zima.
Foto: Carl Nordin (zdroj: skijumping.pl)
Zda se dá něco podobného očekávat od nového švédského tahouna, na to není snadné odpovědět. Na jednu stranu má Isak Grimholm ve svém portfoliu vítězství v závodě Kontinentálního poháru, jedinou výhru kariéry ukořistil v americkém Iron Mountain v roce 2007. Den nato si připsal ještě druhé místo, které si v CoC připsal už v roce 2002, na hmotě v Calgary. Sezona 2006/07 se dá bez nadsázky označit jako jeho životní, v celkovém hodnocení CoC tehdy obsadil 15. místo. Grimholm navíc není nezkušeným mladíčkem, patří do silného švédského ročníku ´85.
Čtyřiadvacetiletý Grimholm zato loni v SP nebodoval, ačkoliv nebyl od bodů daleko. Lety v Kulmu letos v lednu Švédům vyšly, Grimholm obsadil 34. a den na to 32. místo. O měsíc později pronikl do závodu SP v loňské sezoně potřetí, v Klingenthalu skončil čtyřicátý devátý.
Grimholmovými sekundanty budou devatenáctiletý Carl Nordin a dvacetiletý Fredrik Balkaasen. Dá se říct, že výkonnostně se nové švédské áčko poskládalo už na domácím mistrovství. Na říjnové hmotě zvítězil Grimholm před Nordinem, bronzový skončil nejslabší Balkaasen. Avšak slabší jen zdánlivě.
Foto: Fredrik Balkaasen (zdroj: skijumping.pl)
Nordinův nejlepší počin bylo 20. místo na CoC v Liberci loni v prosinci, Balkaasen nejvýše pronikl na 23. místo v CoC v Zakopanem letos v únoru. Poměr startů v SP mají vyrovnaný 0:0. A konečné pořadí CoC: sezona 2007/08 znamenala 107. místo pro Nordina a 123. místo pro Balkaasena. Sezona 2008/09 – 136. Nordin, 141. Balkaasen. V domácím Fis Cupu ve Falunu na závěr letošního září však Balkaasen dvakrát Nordina výrazně porazil. Skončil druhý a pátý, Nordin obsadil až 15. a 17. místo.
Taková je bilance švédských sil před olympijskou sezonou. Týmu, ze kterého vzešel před 24 lety největší progres skoků na lyžích. Právě za Švédsko skákal inovátor inovátorů, Jan Boklöv. Shodou okolností v roce 1985, kdy se narodilo trio Erikson – Grimholm – Aren, předvedl Boklöv světu první prototyp V-stylu. Budou mít Švédové po letošní zimě důvod k jinému „V“, důvod ke gestu „Victory“? Výhra je utopií, slušný výsledek ale ne. A o to Švédům jde – o body.
Zdroj citací: sportsplanet.at
Hlavní foto: Isak Grimholm a Wolfgang Hartmann (zdroj: skijumping.pl)
