Český skokanský tým se kromě ztráty formy poslední dobou potýká také s častými změnami na trenérském postu. Letos na jaře reprezentaci přebral dobře známý Slovinec Vasja Bajc, jenž se na tento post vrátil po patnácti letech. Po závodním víkendu ve Wisle nám poskytl obsáhlý rozhovor, kde nám nastínil své představy a plány pro svou českou misi.
[b]K českému národnímu týmu se vracíte po patnácti letech, jak byste srovnal situaci tehdy a teď?[/b]
Těžko se to srovnává, časy se změnily. Skokanská technika je jiná, stejně jako materiál, a celkově jde vývoj ve skocích na lyžích rychle kupředu.
[b]V českém svazu panovala při vašem minulém odchodu složitá situace, je to teď lepší?[/b]
Mohu říct, že momentálně se snažíme dělat to nejlepší v rámci podmínek, které máme. Když jsme před dvěma měsíci začali, byla to úplně jiná situace. Kluci měli rozdílnou techniku, a ne úplně ideální materiál. Museli jsme tedy začít od nuly, spoustu věcí změnit, což je samozřejmě těžké udělat za dva měsíce. Myslím, že kluci potřebují trochu více sebedůvěry, pořád je to hodně nestabilní. Musíme ale pokračovat v této cestě, dále pracovat a lepší časy určitě přijdou.
[b]Kdo nyní tvoří hlavní tréninkovou skupinu?[/b]
Začali jsme se širší skupinou, protože jsem chtěl vidět všechny potenciální kandidáty. Po dvou měsících jsme pak tuto skupinu zúžili. Ve starší skupině je celkem pět závodníků (Koudelka, Polášek, Kožíšek, Sakala, Holík – pozn. red.) a potom máme juniory – Lejska, Vaverku, Křenka, Rygla a Hausera. S touto skupinou budeme pracovat po zbytek sezony.
[b]Zaujal vás některý z mladých skokanů?[/b]
Určitě tam jsou tři kluci, kteří mají potenciál. To jsou Vaverka, Rygl a Lejsek, se kterými se opravdu dobře pracuje. Hauser a Křenek mají ještě problémy v letu kvůli asymetrické poloze, ale doufáme, že najdeme řešení, aby se mohli připojit ke zbytku juniorů.
[b]V českém týmu se poslední dobou často měnili trenéři a pojetí skoku, jaká je momentální koncepce?[/b]
Nevím, co přesně dělali v minulosti, ale myslím, že to nebyla správná cesta. Také myslím, že způsob tréninku nebyl vhodný, soustředění byla příliš krátká. Když chcete dosáhnout skutečného zlepšení, soustředění musí být delší. Na tom budu trvat. Během více dnů se můžeme krok po kroku zlepšovat a vše zautomatizovat.
[b]Jaké je potřeba udělat změny, aby se Češi přiblížili světové elitě?[/b]
Chci, aby kluci skákali víc horizontálně a agresivně, pracujeme také nad správným úhlem kolene a holeně. Kluci mají problém s pohyblivostí kotníků, když nejsou dostatečně flexibilní, tak těžkou dostanou kolena dopředu tak, jak bych chtěl. Na tom ještě budou muset zapracovat pomocí strečinku, aby neskákali tak vertikálně. Nyní jsme ve fázi tréninku a změn, a ne každý skok je samozřejmě ideální, potřebujeme čas.
[b]Momentálně tedy stále probíhá fáze velkých změn v technice?[/b]
Je to teď těžké, protože když jsem přišel, tak kluci na tom byli poměrně špatně, co se fyzické kondice týče. V porovnání se slovinským týmem na tom byli asi o 30 % hůř, takže jsme od začátku začali s těžkým fyzickým tréninkem. Toto má pak samozřejmě negativní vliv na techniku a její trénink. Potřebovali tedy o něco víc času na fyzickou přípravu, když dosáhnou lepší úrovně a stanou se dynamičtějšími, tak bude jednodušší zlepšovat i samotnou techniku.
[b]Součástí letní přípravy byly také tréninky ve větrném tunelu, na co byly hlavně zaměřené?[/b]
Kluci si tam mohli zjistit, jak důležité je postavení rukou a kolen v letové fázi. Když jsou nohy příliš měkké, tak je letová fáze nestabilní. Myslím, že si z toho odnesli spoustu pozitivních zážitků. Dělali jsme také změny v nastavení lyží a kombinéz. Nyní máme Jana Maturu, který umí dělat kombinézy sám a nám na míru, takže to nám může jen pomoct.
[b]Skokanům, zdá se, nastal tvrdší režim, než na který byli zvyklí – jak je to s motivací celého týmu vystoupit z komfortní zóny minulých měsíců?[/b]
Rozhodli jsme se, že budeme podporovat jen ty, kteří se budou řídit našimi pokyny. Musíme být tvrdší, protože dříve to bylo příliš individuální a skokani si moc rozhodovali sami. To nebylo správné, protože jsou určitá pravidla v ostatních týmech, která nám mohou sloužit jako návod. My se s Janem (Maturou, pozn. red.) budeme dělat vše pro to, abychom následovali techniku těch nejlepších a kluci pak musí dělat to, co po nich budeme chtít.
[b]Jak hodnotíte výkony ve Wisle, čekal jste víc?[/b]
Každý chce pro začátek samozřejmě aspoň body, které sice nemáme, ale nejsme až tak daleko. Hlavní problém byl timing na odrazu, který byl hodně pozdní, což je při tomto nízkém nájezdu velký problém. To znamená, že nohy nejsou v dobré kondici, na čemž budeme pracovat.
[b]Na můstku se dost trápil Filip Sakala, má na to vliv i váha?[/b]
Přesně tak. Filip rozhodně není na úrovni tělesné hmoty, se kterou by mohl skákat Světový pohár. Už jsem s ním mluvil, musíme na to reagovat a být v kontaktu se specialisty, nemůže si to hlídat sám, protože to nikam nevede. Podle toho, co jsem slyšel, tak už posledních pět let je to stejné, s čímž se nedá závodit. Je to dobrý skokan, ale na Světový pohár toto stačit nemůže.
[b]Před pár lety jste působil u ženského týmu v USA, kde poté zaznamenali ještě větší propad výkonnosti než český tým mužů. Jak si to vysvětlujete?[/b]
Když jsem přišel do USA, tak na tom byli opravdu špatně, až na Saru Hendrickson. Po třech letech jsme ale dosáhli dobrých výsledků, všechny byly v první patnáctce-dvacítce, některé i na pódiu. Když jsem ale odešel, tak se nejspíš opět projevila americká mentalita. Já jsem spíš tvrdší a myslím, že ve sportu není místo na demokracii. Můžeme sice diskutovat, ale někdo musí říct, kterým směrem se půjde a ostatní to musí respektovat. Myslím, že na tohle tam moc nejsou.
[b]Poté jste působil v Maďarsku, jaká to byla štace?[/b]
To byl velmi odlišný zážitek, začínal jsem zase od nuly s Virág Vörös. Po dvou letech byla schopna skákat na stupně vítězů v Kontinentálním a FIS poháru a šestkrát bodovala ve Světovém poháru. Potom bohužel udělala chybu na závěr sezony v Lillehammeru. Měla špatný vítr, ale byla příliš agresivní a ošklivě spadla, čímž si podruhé během dvou let přetrhla vazy v koleni. Teď je to těžké, sice se snaží, ale je v ní strach. Navíc tam není téměř žádná podpora od svazu, takže je to dost těžké pro každého, kdo tam chce něčeho dosáhnout.
[b]Do Česka jste se tedy těšil?[/b]
Jo, určitě jsem rád, že jsem tady a stále věřím, že dřív nebo později budeme víc a víc konkurenceschopní, zvlášť, až se vrátí Roman. Je teď v dobrých rukou, pracuje na rehabilitaci a ví, jak skákat. Je to lídr týmu a až se vrátí, tak bude silný a určitě vytáhne i ostatní nahoru.
[b]Otázka na závěr – je nějaký konkrétní skokan, který je pro vás vzorem současné techniky skoku?[/b]
Poslední dobou jsme koukali na spoustu videí těch nejlepších a teď jsme v Planici trénovali s Rjojem Kobajašim. Natočil jsem si jeho skoky a klukům jsem řekl, že takhle by se měli snažit skákat. Jeho skoky jsou plynulé, vše je harmonické a vypadá to velmi jednoduše. To je cesta, na kterou bychom se měli soustředit.
[i][b]Foto: Můstek ve Wisle [/b](autor: Jan Štěrba)[/i]
