„Důležité je vrátit skokům prestiž“ – rozhovor s vedením českého skoku, část druhá

Po první části našeho rozhovoru s Vítem Háčkem a Filipem Sakalou je na řadě část druhá. V závěrečném partu našeho povídání najdete vše, co se do toho úvodního nevešlo, a že toho bylo!

Jak to vypadá s žáky? Přes zimu byly zprávy, že se podařilo resuscitovat žákovskou reprezentaci, jaká je aktuální situace?

VH: Oživilo se to právě z důvodu předcházení „úmrtnosti“, protože největší úbytek nastává samozřejmě po dokončení základní školy. My potřebujeme mít co největší zastoupení právě v SCM, přičemž jedno je v Liberci a druhé ve Frenštátě. Žákovská reprezentace má motivovat děti, aby se tam dostali a načuchli k profesionální stránce sportu.

Kdybychom to vzali v počtech, kolik máme k dispozici žákovských závodníků?

FS: V reprezentaci žáků pracujeme s celkem 10 dětmi, celkově v klubech po celé ČR je to číslo přibližně mezi 140 až 150 závodníky. Naší snahou je tohle číslo navýšit, do roku 2026 jsme si stanovili cíl členskou základnu rozšířit na úroveň 300 až 400. Tam se musíme dostat, jinak zase budeme zase řešit, že do SCM přichází pouze jednotky závodníků.

Jaká bude strategie ke zvýšení počtu?

FS: Náborovou strategii jsme probírali tuto středu na trenérské radě. Jedná se o složitý proces, je potřeba spolupracovat s jednotlivými kluby, ale hlavně musíme mít dětem co nabídnout, což zase souvisí například s mediálním pokrytím a úspěchy českého skoku. Dnes nestačí jen vyvěsit letáky, děti jsou náročnější než dřív, musíme jim mít co nabídnout. Protože jde pořád o nebezpečný sport, je důležité i zapojení rodičů, aby nepanovaly obavy z jejich strany.

Když tady hovoříme o klubech, kolik jich vlastně máme?

VH: Na deseti místech máme 10 klubů celkem, společně s SCM v Liberci a Frenštátě je jich 12.

Jsou v souvislosti s nábory plánovány investice do klubů nebo výstavby malých můstků K-7, K-15, či mobilních můstků?

FS: Určitě i touhle cestou uvažujeme. Náš úsek vlastní minimůstek K-5, který bychom chtěli využívat právě pro nábory, další vlastní také ve Frenštátě. Ty menší můstky od K-5 po K-15 je dle mého každý klub schopný postavit svépomocí, ale není to jen o tom. Důležité je vrátit skokům prestiž, aby skoky byly vidět v televizi a aby holky nebo Roman skákali do desítky, pak bude mnohem jednodušší závodníky do systému dostat.

VH: Jak zmiňuje Saky. Jsou to dvě věci, které se nedají odloučit. O našem sportu musí být slyšet a musí se nastavit spolupráce co se týče výchovy, kde musí ruku v ruce fungovat úsek skoku a jednotlivá města, která nám zase mohou pomoci ve spolupráci se školou atd. Dnes se musíte nově příchozím dětem podbízet, což souvisí s tím, že o nás musí být slyšet hlavně v pozitivním slova smyslu a teprve pak se můžeme bavit o zvětšovaní členské základny. To se dá řešit jenom ve spolupráci přímo s klubem, zatím jsme nepřišli na žádný centralizovaný model, který by mohl fungovat.

Když jsme sbírali otázky od čtenářů, tak padla otázka, kde se dají nejblíže od Vrchlabí rozvíjet skoky na lyžích, nebylo by právě cestou k větší propagaci skoku rozvíjet skok i v malých podhorských městech pomocí malých můstků?

VH: Jmenovitě nejblíže se dá v Lomnici and Popelkou nebo v Harrachově. Například David Rygl je právě z Vrchlabí, Josef Buchar je z Jilemnice, což není daleko od sebe. Male můstky by stálo za to v těchto městech vybudovat, ale není to teď hlavni úkol. Máme problém s vlastní infrastrukturou, pokud se ale podaří dosáhnout našich cílů, pak se můžeme věnovat i podhorským městům se skokanskou tradici.

Bavíme se o menších a mobilních můstcích, jsou tedy na řadě nějaké konkrétní projekty, co se týká rekonstrukce infrastruktury?

VH: Největším problémem je v tuto chvíli areál v Liberci, kde se snažíme ve spolupráci se svazem lyžařů posledního tři čtvrtě roku, a i dlouhou dobu předtím sami jako úsek, dospět k nějakému výsledku. Máme něco přislíbeno, tak doufáme, že to dopadne tak, jak bychom si představovali.

FS: Já bych zmínil areál ve Frenštátě. Ten by si taky pochopitelně zasloužil rekonstrukci, v tuhle chvíli tlačíme na město. Trápí nás zejména K-40, která je největší v ČR, ale hrozí, že nám za chvíli spadne na hlavu.

VH: V tuhle chvíli se nám podařilo navázat dobré vztahy s radnicí. Výhledově chceme areál zrenovovat celý, ale primárně cílíme na menší můstky. Dočkat bychom se částečně měli i financí na renovace velkého můstku a olympijského středního můstku, v návaznosti na to vymýšlíme cestu k obnově střediska, které je během letní sezony nepostradatelné.

A co můstky v Nýdku?

FS: Prezident svazu lyžařů byl v tomhle aktivní a nápomocný, momentálně čekáme na vyjádření z Třince, ale zatím se toho moc nepohnulo. Zatím ty můstky, ani klub nefunguji.

Je cílem vrátit do Frenštátu mezinárodní závody – Grand Prix, FIS Cup? A celkově jaký je plán mezinárodních závodů na území ČR?

VH: V tuhle chvíli jsme podávali žádost na získání prostředků na pořádaní ženského Světového poháru (Grand Prix) a FIS Cupu mužů. Přidělené prostředky máme již na juniorský Alpen Cup v Liberci, který proběhne ve stejném formátu jako loni.

FS: Plánovaný termín (AC) vychází na svatého Václava (28. – 29. září).

A jaký je plán na zimu?

FS: Domácí mistrovství proběhne klasicky v Harrachově, plánujeme zde také Youth Cup v rámci severské kombinace a republikové závody.

Řešili jsme převážně malé areály, tak se přesuňme k těm velkým, jak to vypadá s harrachovským areálem?

VH: Mám být úplně konkrétní (smích)?

Samozřejmě!

VH: Projekt je prakticky hotov (s konečnou HS162), nyní se podává žádost o vydaní stavebního povolení a jakmile dojde k vysoutěžení dodavatelů, tak můžeme začít stavět. Zatím je plán, že by se mělo začít do první poloviny června.

Vraťme se zpátky k členské základně, pokud se zaměříme na dívky, tak máme sice solidní družstvo, ale za ním je relativně velká díra.

FS: Takhle bych to ani nevnímal, máme tam Natálku Nejedlovou, nově je tam i Bára Štěpánková. Natálka tam už byla navíc jako kandidátka již v minulé sezoně, funguje a zvedá se relativně rychle. Bára už taky předvedla nějakou výkonnost. Takže tyhle holky by to mohly během září doplnit. V seniorech byla doteď jako jediná Kája Indráčková, nově ji doplní Verča Jenčová s Klárou Ulrichovou. Myslím si, že můžou mít před sebou klidně osm let kariéry.

Co se týče programu, už jsme nad tím hodně přemýšleli, dostali jsme hodně podmetů, členská základna není na dobré úrovni, v prostředí, které tady bylo nastavené, tak v každém klubu máte jednu nebo dvě holky. Ta, aby ten systém přežila, musela být opravdu talent a psychicky odolná, my chceme budovat i členskou základnu holek a za tímto účelem jsme vymysleli společně s Martinem Bayerem program speciálně pro rozvoj ženského skoku. Martin se inspiroval programem v USA, který bychom chtěli implementovat i tady u nás.

Jak jsi zmiňoval, máme asi 140 žáků. Kolik z toho je dívek?

FS: Odhadem 20. Ve věkové kategorii 10 až 12 let bych řekl, že máme dívky na velmi solidní úrovni. Naším cílem je, abychom jeli na kvalitu, holkám musíme nabídnout adekvátní prostředí pro jejich rozvoj, což si myslím, že se v posledních letech úplně nedařilo.

Letos byl ale krok dopředu u holek znatelný.

FS: Určitě, teď jejich výsledky musíme využít. Doteď nebyl ženský skok vnímán tak jako letos, jak ze strany vedení, tak veřejnosti. Ačkoli víme, jaká je sledovanost ženského skoku, tak si myslíme, že naše holky mají potenciál a do budoucna bychom se chtěli přiblížit prestiži biatlonu v době Gabriely Soukalové.

Zajímalo by mě, zda vůbec a jak, plánujete zejména v ženském týmu zajistit alespoň základní služby maséra, mentálního kouče a další?

FS: U holek bylo prvním krokem zajištění stabilního tréninkového systému. Současní trenéři pokračují už třetím rokem, což nebývalo běžné, mají také kondičního trenéra Dominika Ďurča. Za mě se tahle spolupráce se ukázala jako velmi správná a holky šly pod Dominikem kondičně velmi nahoru. Atmosféra v týmu je dobrá, bezkonfliktní, nově do systému nastoupil i David Bakeš, který pracuje v pozici mentálního kouče. Co se týká maséra, v týmu funguje Veronika Pánková. Máme také dva maséry a velmi dobrého fyzioterapeuta v rámci Dukly Liberec. Chtěli bychom ještě využívat někoho na nějaké konkrétní akce, ale rozpočet českého skoku je napjatý. Vývoj musí jít postupně.

VH: Co se týká lékařského zabezpečení, svaz lyžařů spolupracuje s ÚVN (Ústřední vojenská nemocnice), problémem je ale, že když je potřeba doktor, tak se o tom my z vedení kolikrát ani nedozvíme. Zabezpečení by bylo, ale musíme pracovat skrze trenéry, kteří by to měli přenést na své závodníky a závodnice.

Opět přejdeme k otázce od čtenáře – Roman Koudelka je pro současný skok velmi důležitý, má velký mimosportovní přesah, chcete ho využít například jako mentora pro nadějné juniory a dorostence?

FS: Roman je stále sportovec, od kterého můžeme ještě čekat obrovské výsledky, takže mentoring pochopitelně ano, ale ne že by měl on chodit za lidmi, ale naopak aby závodníci přišli za ním. Nějaká forma již fungovala v této sezoně, ale jeho primární role je dělat výkony. Jestli se někdo od Romana přiučí už záleží na samotných závodnících.

VH: Roman je náš nejviditelnější závodník, ale ostatní závodníci k tomu musí přijít sami, Roman je určitě otevřený ke spolupráci a nějaká společná soustředění v plánu máme.

Opět k Romanovi, který měl letos na české poměry vynikající sezonu, odrazí se jeho výkony na finanční podpoře od NSA či svazu lyžařů?

VH: Pro letošní rok se to neodrazí, tam ta kritéria jsou nastavena na delší časové úseky. Nicméně může to pomoci jednoduššímu získání podpory od potenciálních sponzorů.

Když jsme nakousli toto téma rýsuje se nějaký nový sponzor pro český skok?

FS: Ano, rýsuje (bez zatím bližšího komentáře).

Čtenáře by také zajímalo, jestli přemýšlíte případně o naturalizovaní například slovinských či jiných skokanů z ciziny?

VH: Žádná taková nabídka nepřišla a takové debaty nevedeme. Nechceme být průkopníci systému překupování závodníků, aby si každý stát kupoval své závodníky. Dokážu si to představit u závodníků s dvojím občanstvím, ale jinak mi to nedává smysl.

Další otázka z publika: V jakém věku je ideální začít se skoky, aby závodník mohl dosáhnout velkých výsledků?

FS: V případě, že člověk má všechno, co je potřeba, tak bych se nebál říct, že kdyby začal skákat ve třinácti, tak ty výsledky mít může. Vybaví se mi ale třeba příklad Evy Pinkelnig, která se skoky začala ve dvaceti letech a vyhrála Světový pohár. U kluků je to za mě trochu o něčem jiném, když závodník má patřičnou průpravu, ví, jak se hýbat, umí jít přes sebe a nemá strach, pak si myslím, že ten limit bude okolo 13 let.

Další ze čtenářů se ptá: Jaký smysl má podporovat sport, který nemá amatérskou základnu a dnes už ani de facto profesionální základnu? Takový sport je mrtvý.

VH: Já bych odpověděl na druhou část otázky. Skoky jsou olympijský sport, který buduje zejména profesionální základnu. Dvě devátá místa ve Světovém poháru jsou na české poměry z posledních let určitě skvělým výsledkem, navíc máme čtyři závodnice, které dokázaly letos bodovat v rámci SP, takže za mě profesionální základnu máme. Svět je sice někde jinde, a to i pochopitelně díky finančním prostředkům, ale to není otázka čistě skoku, je to i v ostatních sportech včetně biatlonu. Mít světový tým jako byl za doby Jaroslava Sakaly, Pavla Ploce nebo Jiřího Parmy bez zvýšení financí prostě není možné. Co se týká amatérské základny, není to zkrátka sport, který se dá od určitého věku provozovat bezpečně.

FS: Například v Polsku je amatérská základna poměrně silná, ale jde o to, že skoky jsou nákladný sport. Nebyl by problém je podporovat, ale v Polsku si amatéři sami staví můstky, hradí si výjezdy atd. Rozhodně je to cesta, jak celkově pozvednout ten sport výš, kdyby byl například nějaký „okresní přebor“ ve skocích na lyžích, tak by to přitáhlo lidi i z končin o kterých dosud nikdy neslyšel. Myslím si ale, že v Česku na to teď nejsme připraveni. Energie není na rozdávání a tu musíme věnovat na nastavení udržitelného modelu, aby i bez nás disciplína mohla fungovat.

Co bude nyní vaším cílem pro nejbližšího čtvrt roku?

FS: V hlavě máme s Víťou určitý plán, loni, když jsme nastupovali do funkce, to bylo dost narychlo a stačili jsme akorát nějak nastavit spolupráci v rámci SCM, žákovské reprezentace a reprezentačních mužstev. Teď se chceme věnovat převážně klubům. Na poslední rozšířené trenérské radě jsme položili solidní základy. Musíme zkrátka do toho začít šlapat, musí tady být jednotná metodická koncepce, musíme správně uchopit nábory a rozšířit členskou základnu.

VH: Jak zmiňoval Filip, na trenérské radě jsme rozdali úkoly a víme, co máme očekávat od ostatních. Co se týká reprezentace, tak teď je na trenérech, aby začali v nastaveném trendu včas oproti minulé sezoně, kdy jsme začínali výrazně později. Naše pozornost teď směřuje na rozšíření a zkvalitnění trenérské a členské základny.

Po dlouhé době tedy můžeme očekávat mezidobí, kdy nebudou žádné razantní změny oproti ostatním sezonám?

FS: Zemětřesení už proběhlo, určité personální změny proběhly i v rámci trenérské rady, kdy dva předsedové ukončili svoje členství. Nicméně mám pocit, že po šesti letech, co jsem ve velmi blízkém kontaktu s prostředím českého skoku, si tady lidi nalili čistého vína a uvědomili si, že situace je tristní a je třeba s tím něco dělat. Lidé v rámci skoku začali poprvé, co jsem se vrátil ze Slovinska, spolupracovat a chtějí něco změnit. To, jak jsme nastavili systém, je za nás funkční, a teď jde jenom o to, abychom dostali společně s trenéry dost času na dotažení všech změn do konce.

Foto: Vít Háček a Filip Sakala (autor: Jiří Korbel)