Situace okolo skoků na lyžích v zemi našich východních sousedů není velmi příznivá. Vzhledem k této situaci je fakt, že fanouškům něco řeknou jména jako Hektor Kapustík, nebo Tamara Mesíková, malým zázrakem, hlavně však zásluhou tvrdé, až mravenčí práce rodinných příslušníků, bývalých skokanů a nadšených dobrovolníků.
Slovensko jako důležitá součást nejen československého skoku na lyžích
Přitom v dobách společného státu bylo Slovensko nedílnou součástí historie skoků na lyžích. Bylo zde více funkčních můstků různých velikostí, většinou v okolí Banské Bystrice a ve Vysokých Tatrách, hojně využívaných v rámci Československa i celého světa. Z velkých akcí jmenujme například mistrovství světa v klasickém lyžování v letech 1935, které se konalo na již neexistujícím můstku Jarolímek a MS 1970 na Štrbském Plese. Tam svého času vznikl areál se dvěma můstky (K-90 a K-120), který, spolu s celou infrastrukturou a zázemím, záviděl celý skokanský svět. Vítězství sovětského reprezentanta Gariho Napalkova na obou můstcích tehdy pod můstky sledovalo téměř 140 000 diváků.
Slovenští skokané také dosahovali velmi dobrých výsledků. Banskobystrický rodák Martin Švagerko je juniorským mistrem světa z roku 1984, majitelem dvou medailí ze seniorských mistrovství světa (bronz z týmového závodu z MS 1989 z Lahti a stříbro z týmového závodu z MS 1993 ve Falunu) a také vítězem závodu Světového poháru v roce 1986 na středním můstku Le Mont ve francouzském Chamonix. Dalšími významnými skokany byli například Jozef Rusko, vítěz prvního, neoficiálního závodu Světového poháru ve Falunu v roce 1977, dále Miroslav Slušný, nebo Ján Tanczos.
Pomalý ústup na úplné dno, následné těžké „zmrtvýchvstání“
Po rozdělení ČSFR se situace skoků na lyžích na Slovensku pomalu, ale jistě zhoršovala, i díky ne úplně promyšlenému (a hlavně nedostatečnému) financování sportu, kdy většina financí šla na seniorské sportovce. Kluby a junioři si musely pomáhat stále více sami, můstky a areály chátraly. Měli jsme tak sice stále možnost vidět slovenské skokany v různých závodních kategoriích, jejich počet však setrvale klesal. Martin Mesík se až do roku 2008 pravidelně účastnil závodů Světového poháru a v roce 2006 v Kulmu stanovil dosavadní slovenský rekord v letech na lyžích letem dlouhým 195,5 metru. Když však v roce 2014 z tohoto sportu odešel Tomáš Zmoray, ve slovenských médiích se dokonce mluvilo o pomyslné „smrti“ slovenského skoku.
Právě v té době sourozenecká šestice Mesíkových založila Ski Klub Selce. Společně s dalšími rodinnými příslušníky a dobrovolníky, mezi nimiž jsou i bývalí skokané, si dali za cíl záchranu tohoto sportu. Jejich domovským stánkem je skokanský areál Selce – Dubiny u Banské Bystrice, který za uplynulých 10 let svépomocně zrenovovali do podoby, která umožňuje výchovu mladých skokanů. Nyní areál obsahuje pět přírodních můstků K10, K15, K20, K40 a K70. Součástí tvrdé práce bylo také vybudování příjezdové cesty, technologie umělého zasněžování, osvětlení a dalšího zázemí. V dlouhodobějším plánu je také položení umělé hmoty, získané v roce 2022 z italského Predazza, která by zajišťovala možnost tréninku i létě, realizace by ale potřebovala značnou finanční injekci. Klub Selce sestává ze závodníků nižší věkové kategorie, mezi nimiž je i talentovaná Tamara Mesíková. „V našem klubu máme zhruba 20 závodníků od 5 do 17 let, nejstarší je Tamara Mesíková, se kterou se pomalu snažíme dostat mezi světovou elitu, což k nám vede stále více dětí – snažíme se hlavně co nejvíce rozšiřovat členskou základnu. Největší problém je s chybějícími trenéry. Málo kdo je ochoten trénovat jen tak, nebo do toho i něco investovat,“ popisuje Marián Mesík z klubu Selce.
Skokanský areál Selce – Dubiny. Můstky (zleva) K15, K10, K70, K40 a K20 (Autor: Miloslav Svoboda)
Současný stav slovenského skoku se tedy dá pojmenovat jako záslužná práce „rodinných klanů“. „Momentální stav skoků na lyžích na Slovensku bych shrnul asi tak, že se jedná hlavně o tvrdou, zhruba desetiletou práci lidí blízkých skokům na lyžích, bez nějaké větší podpory státu a svazu, ale myslím si, že pomalu, ale jistě jdeme nahoru a věříme tomu, že se nám k tomuto sportu podaří přitáhnout více dětí tak, aby to v budoucnosti mohlo fungovat ještě lépe,“ komentuje Marián Mesík. Kromě Ski Klubu Selce existuje v blízkosti Banské Bystrice i Klub přátel skoku na lyžích a severské kombinace (KPSLSK), který vede rodina Kapustíkových a který se stará o areál s malými můstky Králiky (K8 a K22, „Lietajúce Králiky“ – i zde se v budoucnosti plánuje umělá hmota z Predazza). Jeho členy jsou skokané známí z různých soutěží včetně závodů pořádaných v Česku, například Hektor Kapustík (rozhovor s ním jsme přinesli zde), Erik Kapiaš, Jakub Karkalík, nebo další nadějná skokanka Kira Kapustíková. Velký můstek Králiky HS140, který byl svého času jeden z největších velkých můstků, bohužel není delší dobu (od r. 2012) v provozu.
Kromě těchto dvou areálů s přírodními můstky jsou v Banské Bystrici funkční také Žlté Piesky (K63, K38, K18 a malý dětský můstek), můstky s umělou hmotou, které se tak dají využít na trénink po celý rok. Podmínky pro trénink nižších věkových kategorií tedy jsou, trénink na velkých můstcích je doménou zahraničí, zejména Česka a Polska. Marián Mesík to komentuje: „Za Klub Selce můžu jednoduše říct, že jaké podmínky si vytvoříme, takové máme. Náš areál prošel velkou obnovou a stále s tím bojujeme, hlavně v zimě, kdy se snažíme vytvořit ty nejlepší podmínky. Záleží také od přírodní zimy, poslední dvě sezony si vypomáháme i umělým zasněžováním tak, abychom vůbec mohli fungovat, aby děti mohli skákat a trénovat. Je to velké úsilí celého klubu a lidí okolo něj. Na můstcích Žlté Piesky trénujeme celé léto, na všech třech můstcích je zde umělá hmota. Staráme se a udržujeme tento areál svépomocně s majitelem, panem Kartíkem, abychom měli podmínky pro trénink dětí vytvořené i v létě, i když s těmi staršími skokany už musíme jezdit trénovat do zahraničí. Pro nás je podmínkami asi nejlepší Polsko a Česko, kde máme stále spoustu dobrých přátel, se kterými si vzájemně vypomáháme. Tato spolupráce je velmi nápomocná a snažíme se slovenský skok uchytit podobně jako v těchto zemích tak, abychom ho posunuli směrem ke světu.“
Kromě tréninku slouží můstky také k závodům, jmenujme například nedávno pořádanou Ligu Mládeže, nebo Memoriál Štefana Slivku. Startovní listina těchto závodů čítá kromě slovenských závodníků také závodníky z Polska, a především z Česka. Právě díky dobrým vztahům s kluby v Česku se možná v budoucnu dočkáme i závodu mistrovství Česko-Slovenska.
Skokanský areál Žlté Piesky. Můstky (zleva) K63, K38 a K18 (malý dětský můstek je mezi K38 a K18) (Autor: Miloslav Svoboda)
V provozu momentálně není ani jeden z můstků na Štrbském Plese, ačkoliv střední můstek nedávno prošel kontrolou odborníků z Harrachova a jeho stav je nadějný. Je to také můstek, který má certifikát FIS a mohl by tedy být dějištěm mezinárodních závodů. Poslední pořádanou akcí zde byla Univerziáda v roce 2015, od té doby areál včetně vyhlídkové věže slouží hlavně jako turistická destinace. Doskočiště se využívá i pro sjezdové lyžování, prostor pod můstkem jako stadion pro běžecké lyžování, nebo jako místo pro kulturní akce. Marián Mesík komentuje situaci okolo Štrbského Plesa následovně: „Bylo by dobré zprovoznit Štrbské Pleso, alespoň ten menší můstek, ale musel by být ve Štrbě, nebo jeho okolí nějaký klub s můstky, například ve Svitu, nebo v Tatranské Lomnici, kde by vyrůstali talenti, kteří by pak chodili i na Pleso. My jako Klub Selce bychom to už s nějakými 10 skokany využili, ale ne na každodenní bázi. Je pravda, že Štrbské Pleso by zase přilákalo zahraniční závodníky, silné kluby nebo i reprezentace, které se na tyto můstky vyptávají. Rádi bychom, aby se tam někdy vrátily závody, například alespoň FIS Cup. Je to areál, který nám kdysi záviděl celý svět, nebyl problém ani s přírodními podmínkami. O to víc nás to mrzí, že se tam vůbec neskáče.“
O poznání horší situace s můstky je v Tatranské Lomnici, i když nedávno prolétla sociálními sítěmi zpráva o investorovi, ochotnému darovat finance na obnovu. Co se bude dít, ovšem ukáže až čas. Bohužel také další skokanské areály s můstky, které byly nedílnou součástí slovenského skoku, jako Svätý Jur, nebo Svit, jsou delší dobu mimo provoz, po rezavějících ocelových strukturách můstků v Liptovské Kokavě již není ani památky.
Budoucnost? Jednoznačně děti!
Ze současné situace skoků na lyžích na Slovensku je jasné, že obnova bude dlouhá a náročná, ačkoliv v tuto chvíli může být „světlem na konci tunelu“ fakt, že se v této zemi stále vyskytují talentovaní skokané a skokanky a lidé ochotní věnovat tomuto sportu více než jen svůj čas. Neobejde se to ale bez pomoci příslušných orgánů, protože momentálně to stojí na ramenou především rodin a dobrovolníků (od svazu se nám dodnes i přes snahu bohužel nepodařilo získat vyjádření k současné situaci). Na otázku, v čem vidí největší budoucnost, Marián Mesík za Ski Klub Selce odpovídá: „Hlavně věříme, že si udržíme alespoň tyto dva areály (Selce a Žlté Piesky, pozn. red.) a že přijde nějaká lepší finanční podpora, abychom měli i na rozvoj dětí. Není totiž dobré jen jezdit trénovat například do Polska, děti musí vyrůstat ve svém regionu, čím blíže to bude, tím lépe. Když jim vytvoříme dobré podmínky, budeme mít více dětí v tomto sportu. Bez nějaké podpory se to ale neobejde, protože bez toho to – možná – udrží hlavně rodinné kluby, které se o to momentálně starají a které slovenský skok drží v současném stavu. Z hlediska nových areálů nebo můstků vidím budoucnost hlavně v rozšiřování dětských areálů, dětských můstků, to je základ. Může se stát, že někdo vyroste, budeme mít třeba 5 dobrých skokanů, ale pak dělat vše jen okolo nich není cesta. Zkrátka rozšířit členskou základnu, založit více klubů.“
Doufejme tedy, že působení a tvrdá práce klubů Selce a KPSLSK, rodin Mesíkových a Kapustíkových, dobrovolníků, bývalých skokanů a všech nadšenců bude symbolickým odrazovým můstkem pro celý slovenský skok na lyžích. Marián Mesík to uzavírá slovy: „Když budeme držet spolu, věřím, že se nám podaří společnými silami posunout skok výše a s nějakým dobrým výsledkem rozšířit působnost skoku po celé zemi, nejen v Banské Bystrici a v Selcích.“
Klub priateľov skoku na lyžiach a severskej kombinácie (facebook.com)
Zväz slovenského lyžovania (ZSL)
Úvodní foto: Můstky na Štrbském Plese K120 (vlevo) a K90 (Autor: Miloslav Svoboda)
