skokani

ROZHOVOR. Jakoby na výzvědy odjeli čtyři čeští skokani minulý týden do Hinterzartenu. Na soustředění v úvodním městě Grand Prix byl kromě Romana Koudelky, Martina Cikla a Ondřeje Vaculíka i horký adept pro letní týmovou soupisku Lukáš Hlava. Na můstcích sice tehdy ještě chyběl Jakub Janda, trénující individuálně – ale společnost jim dělal jiný Kuba. Trenér Jakub Jiroutek. I se svými italskými svěřenci. „Byli tam na soustředění zrovna Italové, tak jsme skákali kvalifikaci mezi sebou. A pak ze srandy závod družstev,“ popisoval nejen česko-italské klání Lukáš Hlava v rozhovoru pro skoky.net.

Finský skokan na lyžích Janne Ahonen ve své autobiografii, kterou zveřejnil začátkem týdne v Helsinkách, otevřeně mluví o své slavné kariéře. Pětinásobný vítěz Turné čtyř můstků mimo jiné odhalil, že pokus dlouhý 240 metrů při letech v Planici, který neustál a spadl, absolvoval v kocovině po prohýřené noci.

ROZHOVOR ze Skisprung-web.de. Německý skokanský server zpovídal. A my vám teď přinášíme překlad: Martin Schmitt a jeho myšlenky. Jak hodnotí minulou sezonu? Jak vidí svého trenéra i své soky? A jaký je jeho pohled na budoucnost? „Nejdřív se soustředním na Vancouver. Pak na Oslo,“ poodhalil jednatřicetiletý skokan.

Roar Ljoekelsoey letos dosáhl Kristových let. A zřejmě mu to nedá spát. Naprosto seriózně totiž mluví o zakončení své bohaté skokanské kariéry. Hned po olympiádě ve Vancouveru. Poslední sezona, dvě nevyšly třiatřicetiletému Norovi podle představ, nebyl právě základním kamenem norského národního výběru. Tak se rozhodl, že ještě naposled zmobilizuje všechny síly, naposled se na můstcích popere s elitou o medaile – a v březnu v Planici prostě zamává skokům na rozloučenou.

ROZHOVOR. Poprvé si musel občanku měnit před čtyřmi lety. To, když už konečně vyměnil své rodné jméno Vlastibor na své „opravdové“ oslovení Borek. Teď by si možná rád změnil v rodném listě ještě jednu kolonku: věk. Na svých osmadvacet, které oslavil v červnu, se prý vůbec necítí. S Borkem Sedlákem jsme ale v rozhovoru pro skoky.net probrali i to, proč se v Chorvatsku cítil jak cirkusák. A také vítr, který mu ve Villachu sebral lepší výsledek. Hezky začerstva, ráno poté, co z Rakouska dorazil domů. Evidentně v dobré náladě…

ROZHOVOR. Loňskou autonehodu mu připomínají už jen jizvy po operacích. Jinak se Antonín Hájek, držitel českého leteckého rekordu, plně připravuje na svou obnovenou skokanskou premiéru. Letec z Harrachova, který v rozhovoru pro skoky.net přiznal svou vášeň pro jakákoliv prkýnka se skluznicí, se v poslední době dostává do presu. Tréninky na suchu, příprava na první letní skoky, školní povinnosti maturanta. I uhánění k interview nebylo tak snadné, v pondělním podvečeru se na internet připojil se zpožděním. „Omlouvám se, dřív to nešlo,“ zněl on-line pozdrav. „Zdržel jsem se na tréninku a pak u přítelkyně…“

Janne Ahonen už pilně protahuje své „staré“ klouby a brousí si zuby na olympijskou sezonu. Dvaatřicetiletý Fin ale není jediným, kdo se po pauze pokusí o comeback. Už od minulých Her v Turíně si pořádně nezazávodil „hubatý“ Němec Alexander Herr. A ačkoliv před třemi lety rezolutně odmítal smír s německým svazem, letos na „nikdy“ přece jen došlo.

Už zanedlouho Adam Malysz zahájí první soustředění před olympijskou sezónou. Bývalý vítěz Křišťálového glóbu bude skákat na můstcích ve švýcarském Zürichem a před domácími diváky v  Polsku ve Wisle a v Zakopanem. Nejlepší polský skokan říká, že má motivaci a je optimisticky naladěný před blížící se olympijskou sezónou.

Každý, kdo bedlivě sleduje skoky na lyžích a severskou kombinaci, si určitě říkal, kdy tento moment nastane. A ono se stalo. David Zauner, rakouský sdruženář se podívá mezi skokany specialisty.

David Jiroutek se podle očekávání stal novým trenérem skokanské reprezentace. Kouč z Harrachova, který loni vedl český rezervní tým, se k reprezentaci vrací po sedmi letech, neboť hlavním trenérem už byl v letech 2000 až 2002. Ve hře byla také varianta se zahraničním koučem, ale ta podle informací šéfa úseku skoku Svazu lyžařů České republiky Leoše Škody ve středu padla.

Přesně před rokem vylétlo auto Antonína Hájka ze silnice a do povětří vylétly i plány na domácí mistrovství světa. Ale co bylo, bylo a český reprezentant se rok po nehodě aktivně připravuje na návrat na můstky. „V dubnu jsme začali převážně individuálním kondičním tréninkem na novou sezonu, který teď končí,“ napsal do e-mailu pro skoky.net. Na začátku května se Hájek ještě jednou položí na operační stůl, odbude krátkou rehabilitaci a vrhne naplno do přípravy.

ROZHOVOR. Uhnat českého topskokana k rozhovoru, ač přes e-mail, to je docela kumšt. Roman Koudelka se teď po půlroce vrátil do školní lavice a starostí má nad hlavu. Možná i proto ji nechce zatěžovat víc než musí a vracet se k ožehavým tématům a la oranžová helma a reprezentační dopis. Roman si netroufal ani odhadnout, kdo by mu mohl mávat v příští sezoně. Bere situaci pragmaticky a doufá, že se „nějak“ domluví s každým.

Překvapením sezóny se pro mnohé stala vynikající forma Dmitri Vassilieva. Ruský skokan zažil bezesporu svou nejúspěšnější sezónu. Stal se jakýmsi tahounem celého ruského výběru. Po boku Vassilieva se dokázali jeho týmoví kolegové zvednout a dosáhnout i týmových úspěchů, na které čekali již dlouho. Ale přece jen se v jeho snové sezóně objevilo i zklamání.

Šesté místo v celkové klasifikaci Světového poháru 2008/2009 a také stříbrná medaile z MS v Liberci, to jsou výsledky, jimiž se po této sezóně může pyšnit Martin Schmitt. Německý skokan se vrátil po několika nepříliš povedených letech zpět mezi nejužší špičku.

Thomas Morgenstern-fenomén sezóny 2007/2008, sezóny, v níž byl také velmi obletovaný skokan, si prožil na jeho poměry spíše průměrnou sezónu. A z všemi obletovaného skokana je rázem možná trochu opomíjený a zastíněný až třetí, čtvrtý muž do party. Úspěšnější sezónu zažil totiž z rakouského týmu jak vítěz Turné čtyř můstků a světový šampion Wolfgang Loitzl, tak i vítěz SP, SP v letech a Severského turné Gregor Schlierenzauer. Když ,,Morgi“ říkal, že je velmi rád, že zůstal křišťálový glóbus doma, v Rakousku, určitě nostalgicky vzpomínal na svůj loňský triumf a jak právě v tuto dobu držel trofej on.

Čeká nás poslední skokanský víkend v podobě finálových bojů Světového poháru na mamutím můstku HS 215 ve slovinské Planici, kde má již v předstihu zajištěné oba křišťálové globy za skoky i lety Rakušan Gregor Schlierenzauer a finále Kontinentálního poháru na můstku HS 142 ve finském Kuusamu, ve kterém průběžně vede další Rakušan Stefan Thurnbichler.

Janne Ahonen ohlásil návrat ke skoku na lyžích. Jednatřicetiletý Fin, který téměř přesně před rokem ukončil kariéru, chce startovat na olympiádě ve Vancouveru 2010. Olympijské zlato totiž během kariéry nikdy nezískal.

Finský tým pronásleduje smůla. Nejprve zranění vyřadilo ze skokanského kolotoče Jana Happonena a teď si během úterního pádu při tréninku přivodil pohmoždění pravého kolene 24-letý Arttu Lappi. Důkladnější vyšetření ukázaly nemilou skutečnost.

Severské turné, pak možná lety v Planici a sezona pro Jakuba Jandu končí. Podle Jandových slov sezona stěžejní. Přesně před rokem mu létaly hlavou myšlenky na závěr kariéry, zjišťoval pracovní možnosti. Dával si poslední šanci. V létě ale obnovil kontakty s bývalým koučem Vasjou Bajcem a s prvními náznaky spolupráce přišly první náznaky vracející se formy. Nyní, za dalšího půl roku, se Janda rovná s první světovou dvacítkou a řeší další otazník – bude mi vedení nakloněno další rok? „Má skokanská budoucnost nezáleží jenom na mě a Vasjovi,“ připomněl Janda na MS v Liberci.

ROZHOVOR.Domácí šampionát hodnotil jako zklamání, individuální 19. a 31. místo jako úspěch rozhodně nebral. Ale poslední závod na Ještědu náladu českého borce řádně napravil. „Pátý místo je krásný výsledek, moc si to užívám,“ povídal Jakub Janda v jemném dešti, za zády ještědské můstky. Na jednu stranu mu v psychice uškodily – MS nepřineslo vysněné mety. Ale na druhou mu dodaly další motivaci do konce sezony. „Ty dva poslední závodní skoky vyšly výborně a kvůli nim už se na Severské turné docela těším.“ Nebýt sobotního závodu, možná by na konec zimy totálně rezignoval. Naopak se zvedá k novým útokům na přední příčky.

Páteční hořkost sladí sobotní výhra. Tedy – pro některé. Martin Koch a Wolfgang Loitzl se radovali nad týmovým úspěchem, Thomas Morgenstern s Gregorem Schlierenzauerem přijeli do Liberce pro víc. Ačkoliv to mladší z nich naplno nepřiznal. Noriaki Kasai, který na tiskové konferenci zastupoval bronzové Japonce, zase v dobrém rozmaru vtipkoval o dalším japonském cílu.

Pokaždé byl „ten druhý“. Na olympiádách, na šampionátech, zastíněn byl často ve Světovém poháru. Letos nejvíc. Přesto dokázal devětadvacetiletý závodník z Einsiedelnu odolat tlaku a zavřít ústa všem pochybovačným žvanílkům, kteří tvrdili: „je talent bez úspěchu“. Andreas Küttel poprvé v životě zastínil o dva roky mladšího týmového kolegu Simona Ammanna a po jednokolovém závodě na mistrovském velkém můstku v Liberci v sobě nechal zažehnout ohňostroj emocí a nevyčíslitelné radosti.

Ani velká lítost, ani velká radost. Roman Koudelka je se svým výstupem na domácím šampionátu poměrně spokojený. „Já se řídím tím, že devítka je mé šťastné číslo – byl jsem tu dvakrát devátý, a třeba do budoucna to bude něco znamenat. Z velkého můstku určitě nejsem zklamaný, zvlášť po těch trénincích, které mi nevycházely, a myslím si, že jsem zabojoval a jsem za to rád.“ Nad překaženou možností ještě něco s devátým místem ve druhém kole udělat moc nepřemýšlí. „Byly tam malý rozestupy, takže jsem se mohl propadnout nebo trochu posunout nahoru. Ale takovej je sport a s tím nic nenadělám.“

Přítelkyně skokanům pomáhají vyhrávat závody. Čerstvý mistr světa Andreas Küttel si nemohl vynachválit rozptýlení s přítelkyní a rodiči, kdy si ve volných chvílích zajeli i do Prahy, přítelkyně stříbrného Martina Schmitta Patricie podporovala svého milého po celou dobu pozvolného vzestupu, fandila na každém důležitém závodu i v době, kdy nevěřil v návrat ani on sám. A bilance první svatba – první medaile na MS pro Anderse Jacobsena jakoby pravidlo jen podporovala.

Loňský březen se nesl v duchu velkých odchodů. Ve stínu sbohem, znějících z finských či rakouských táborů zaznělo „dovidenia“ také od tatranských štítů. Zasloužilý slovenský skokan Martin Mesík a na jeho místo nastoupil tehdy teprve osmnáctiletý Tomáš Zmoray. Skokan z Bánské Bystrice, jen o 17 dní mladší než Roman Koudelka, převzal břímě tahouna slovenského skoku. A úloha to není vůbec jednoduchá. Zatímco ostatní skokané objíždějí Poháry minimálně ve dvou, Tomáš Zmoray se probíjí „skokanskou vřavou“ sám.

Prořídlý divácký kotel hučel na stráni nad libereckým dojezdem a tvořil co to šlo jakous takous atmosféru. Jakúúúb Jandáááá. Ale pak Janda vystřelil z nájezdové stopy do vzduchu a diváci nestačili oněměle zírat, jak vítr zanáší Jakuba neuvěřitelně mocně ke straně. Vybírání levé strany, to u Jandy není v této sezoně nic nového, ale takový letecký výlet k dřevěnému bednění okolo můstku, to nečekal nikdo. A zjevně ani sám Janda, který se stal pravděpodobně také jednou z příčin, proč jury za několik minut kvalifikační skoky úplně zrušila. „No, bylo to docela dramatický,“ vyšlo z polovyděšeného Jandy záhy po inkriminovaném skoku.

Nehezkou čáru přes rozpočet udělalo zrušení čtvrteční kvalifikace českým reprezentantům. Tři skočili, tři se kvalifikovali do závodu. A teď si budou muset boj o vstupenku do závodu ještě zopakovat. Kdy? To zatím není jasné, jury ještě čas startu restartované kvalifikace nezdělila. Každopádně úkol českých borců je jasný. A dál? Ondřej Vaculík by chtěl do druhého kola, Lukáše Hlavu by potěšilo repete ze středního můstku.

AKTUÁLNĚ: restartovaná kvalifikace začne v pátek v 14:30h!

Babiččina svíčková s šesti, to je nejoblíbenější jídlo Romana Koudelky. Na mistrovství si ho ale dopřát nemůže, ačkoliv návštěvu doma během volnějších dnů povolenou má. „Nevím, jestli by to bylo to pravý, svíčková s šesti před závodem, ale třeba by to pomohlo,“ zažertoval si Roman po středečním tréninku. Ani jako odměna „vypsaná“ nebyla, pokud by vyšel závod na velkém můstku. Motivace totiž Koudelkovi vůbec nechybí. Teď spíš hledá způsob, jak se nejvhodněji uvelebit při nájezdovém postavení. To bylo během tréninkových dnů tématem číslo jedna.

Padal jemný déšť a na zemi mírně namrzal na rozšlapaném sněhu. Liduprázdné tribuny opustili poslední platící diváci, marně mžourající skrz neprodyšnou bariéru mlžného oparu. Ani závodníci nedokázali úterní trénink plně využít a mnohdy s hlavou skloněnou chvátali do své stavební buňky, ukrýt se před vlhkem i pokusy, které se za minimální viditelnosti často zvrhly ve směšnou délku. V areálu se ale našel někdo, kdo na nic z toho nedbal, který si i přesto užíval svou znovunabytou náladu. Thomas Morgenstern se oklepal a je zpět, samý úsměv, připraven urvat medaili na oblíbeném můstku.

Slovincům letošní sezona opravdu nevychází a dokonce se už jednou řádně viklala židle pod staro-novým slovinským koučem Matjažem Zupanem. S lety v Oberstdorfu před dvěma týdny však přišly první úspěchy a na Mistrovství světa v Liberci slovinský tým doslova září. Ale jak to? Robert Kranjec, nejoslnivější slovinská hvězda na libereckém nebi, prý zná odpověď.

V Liberci spolu už jednou soupeřili. V říjnu, před půl rokem, o výhru v letní Grand Prix. Přetahovaná se pak přenesla do úvodu sezony i jejího zbytku. Po vládě Gregora Schlierenzauera přišla vláda Simona Ammanna. A pak zase Schlierenzauerova… Oba jsou hnání za vítězstvím, stejně silným pudem, ač každý z jiného důvodu. Ammanna žene vědomí přibývajících let a nenávratné ztráty aktuální formy. Schlierenzauera mladí a bezhlavá touha po slávě „hned teď“. Zatím však dva z velkých mezníků sezony zabral jiný. „Vyfouknuté“ Turné čtyř můstků i první mistrovské zlato si tak budou chtít dravci Ammann a Schlierenzauer vynahradit na velkém libereckém můstku.

OBRAZEM: Ten pád nepotřebuje komentář a věděl to i jeho aktér. Thomas Morgenstern se probíjel podél dojezdu směrem k buňkám s hlavou sklopenou a s odmítavým výrazem kráčel do ústraní. Jeho skleněné oči prozrazovaly, že za pár okamžiků si bude nejen svlékat od sněhu provlhlou kombinézu, ale že ze sebe slzami svlékne i nahromaděný vztek s beznadějí. Mistrovství světa v Liberci obětoval celou sezonu, vše směroval loňský vítěz Světového poháru k jediným dvěma závodům v jeho nejoblíbenější skokanské destinaci.

Sapporo, rok 2007 – Harri Olli byl na dosah mistrovského zlata pouhé dvě desetiny bodu. Liberec, rok 2009 – Harri Olli se zklamal podruhé, po senzačním vedení propásl druhou šanci. Začíná už se z mistrovských závodů stávat Olliho noční můra, nebo jen Fina dostihne vždy táž smůlovitá smůla? Nač ale dělat monstrózní závěry, když je řešení nasnadě. V Japonsku se na světovém pódiu zjevil jako svatá panenka, aniž to kdokoliv čekal, a ani v sobotním závodě na libereckém HS 100 nešlo nemluvit o prvním kole jako o schopnosti „být na správném místě ve správnou dobu“.

„Skvělý závod s dobrými skoky a poctivými podmínkami. Ačkoliv bylo těžké držet po prvním kole druhé místo hodně těžké, jsem nakonec nesmírně šťastný za to, že jsem medaili v individuálním závodě vybojoval. A že je zlatá.“ Takovými slovy se uvedl čerstvý světový šampión na tiskové konferenci. V zápětí ještě dodal: „Dneska mám perfektní den.“ Srovnat výhru v Turné čtyř můstků s mistrovským triumfem ale dokázal porovnat jen těžko.