skokani

Na pokračování seriálu Letního Kontinentálního poháru ve skoku na lyžích odlétá ve čtvrtek 23. září 2010 z Prahy do kazachstánské Alma-Aty skromná výprava české skokanské reprezentace ve složení: trenér Michal Doležal a tři závodníci – Ondřej Vaculík z Dukly Liberec, Čestmír Kožíšek z LSK Lomnice n.P. a Jakub Janda z Dukly Frenštát p.R. Návrat je plánován rovněž přímým letem na úterý 28. září.

K víkendovým závodům 7. ročníku Poháru Horeček a Ceny města Frenštátu p.R. které pořádá lyžařský oddíl TJ Frenštát p.R. na můstku K 90 m (HS 106 ) v sobotu 4. od 14 hodin a v neděli 5. září 2010 od 10 hodin ve skokanském areálu můstků s umělou hmotou ve Frenštátě p.R. „Na Horečkách“ se k dnešnímu dni přihlásilo 58 skokanů a skokanek. Z toho 35 z českých klubů a 23 z Polska.

Smůla pro Noriakiho Kasaie. 38-letý skokan se nemohl kvůli zranění zúčastnit závodů v domácí Hakubě. Kasai upadl během tréninku a poškodil si vazy v pravém koleni. Přesná diagnóza bude známá až po vyšetření v nemocnici.

Nevím o nikom kdo by lépe věděl o tom, co potřebuje zkušený Jakub Janda pro svoji zimní přípravu, než on sám. Vím ale o tom, že si to na celém SLČR (pominu velkoryse všechny fanoušky, ale to ke sportu patří všeobecně) nepřizná vůbec nikdo, s čestnou výjimkou Dukly Liberec a nejbližších spolupracovníků z Dukly Frenštát.

Skokanský reprezentant ČR Jakub Janda z TJ Dukly Frenštát p.R. si výbornými výsledky na německé části Intersportturené 4 můstků, SP v japonském Sapporu a SP v německém Klingenthalu a Willingenu vydláždil cestu na své třetí Zimní olympijské hry.

ROZHOVOR. Dvaadvacetiletý Martin Cikl si rozjel letní sezonu senzačně: 10. a 15. místo. V půli série 4Nations Grand Prix na začátku srpna si však během tréninku na suchu obnovil problém s kolenem, vynechal závod v Courchevelu a když se v Einsiedelnu znovu připojil k českému týmu, forma šla rapidně dolů, na 41. příčku…

ROZHOVOR. Česká jednička Roman Koudelka píše z Kuusama: „Tady se počasí pořád mění. Jestli to vypadá na další větrný závod, to nelze odhadnout.“ Ona otázka „Jaké je v Kuusamu počasí“ bývá každý rok zcela přebytečná. Kuusamský vítr by mohl „zkrotit“ vlastně jen nový větrný vzorec, ten ale platit na úvod SP nebude. „A já jsem rád,“ říká Roman, „že se nová sezona pojede podle starých pravidel, z důvodu, že se olympiáda pojede taky podle starých pravidel.“

… Kiuru, Aren, Erikson či Baxter. Jsou to skokané, které budete na závodech Světového poháru vídat už maximálně jako experty v televizním studiu nebo VIP-hosty. Nebo už o nich nikdy neuslyšíte. Ač je před olympijskou sezonou (a před tou se zřídka kdy končí), ti všichni odešli do skokanského důchodu (v Baxterově případě se zatím jedná o neurčitou pauzu).

První závody letošní zimní sezóny se blíží obřími kroky. Trenéři jednotlivých týmů tedy splnili svou povinnost a ohlásili nominace na Kuusamo. V již tradičně větrném Kuusamu se představí to nejlepší, co současný skokanský svět nabízí. Již první závody nám poodhalí současnou formu skokanů v letošní olympijské sezóně. A stanou se odrazovým můstkem pro sázkaře.

Ve čtvrtek se v Norsku začalo horšit počasí a zesílil vítr. Vzhledem ke špatné předpovědi počasí se Jakub Janda rozhodl po čtvrtečním tréninku na radu svého osobního trenéra Vasji Bajce přerušit svoji účast na soustředění v Lillehammeru. Na pátek mu Vasja zajistil zpáteční letenku.

První pódium na světové scéně: srpen 2009, italské Pragelato, 3. místo. Od druhého umístění v pódiové trojce nechybělo mnoho ani v závěrečném klání léta v Klingenthalu. Na začátku října obsadil Emmanuel Chedal čtvrtou příčku, celkově v Grand Prix šestnáctou. Navázal na zimní představení, v hodnocení Světového poháru 2008/2009 vydobyl 17. pozici. I proto mohl šestadvacetiletý Francouz pro server skijumping-france.com říct: „Jsem spokojený.“

PŘEKLAD ROZHOVORU. V prosinci bude mít Adam Malysz dvaatřicet. Podle některých by měl skončit. Malysz se však plně připravuje na svou čtvrtou olympiádu a říká: „Nevím, kdy skončím.“ Rozhodně teď neuvažuje ani nad tím, co bude dělat potom. Malysz má jasno. V rozhovoru pro polský tisk Gazeta Codzienna prozradil: „Koncentruji se hlavně na olympiádu. Ta je teď nejdůležitější.“ Přinášíme vám zkrácený překlad rozhovoru.

Osm let – a komentátoři jej pořád titulují „skokanský Harry Potter“. Jenže pro švýcarského skokana na lyžích Simona Ammanna tohle označení už moc nesedí. Vlasy zastřižené, prsteníček čekající na blížící se svatební kroužkování. Ne klučina, z Ammanna je osm let po olympiádě v Salt Lake City závodník před třicítkou, jehož cíle by v roce 2002 zněly nanejvýš ambiciózně. Ne však pár dnů po výhře v letním podniku Grand Prix 2009. Ammann reálně vyhlíží Křišťálový glóbus.

Jakub Janda vybojoval na mezinárodním mistrovství České republiky pěknou stříbrnou pozici za Romanem Koudelkou. Proto jsme ho po závodu zastihli v dobré náladě. I přes to, že měl trochu na spěch – rozhovory a domlouvání odjezdu do Klingenthalu – se dostalo i na nás. Život skokana na lyžích není jistě jednoduchý. Skokům musí ledasco podřídit. Příprava zabere mnoho času, jak prozradil sám Jakub Janda, nestíhá vše co, by si přál..

Jen tak si oblékl trikot vítěze kvalifikace, jen tak zapózoval fotografům. Nechal se vyfotit s malým obdivovatelem, poctivě naučený úsměv na tváři – všude ten stejný úhel rtů, stejný poměr odhalených zubů. A když ho jeden z fanoušků požádal o podpis na tričko, natáhl ruku s předem podepsanou kartičkou. Co na tom, že mu zbytek z vysokého komínku autogramů popadal na zem a sám si je musel zase vysbírat. Gregor Schlierenzauer je v devatenácti za hvězdu první kategorie. Jak bylo vidět nejen v srpnovém Zakopanem.

ČEŠI NA POZADÍ NEDĚLNÍHO ZÁVODU. Závodníci si chvílemi museli připadat než na skocích na lyžích spíš jak na vodních lyžích. Hlavně v prvním kole nedělního závodu v Zakopanem projížděli travnatým dojezdem jak po vodní hladině. A když si lyže odepnuli, museli se k východu brouzdat několik centimetrů hlubokými kalužemi. Přírodní kropení umělé hmoty, které ušetřilo čas a peníze za vodu zakopanským pořadatelům, ale kupodivu nebylo to, co české skokany uvádělo do stavu trudomyslnosti.

Z NEDĚLNÍ TISKOVKY. Vše nasvědčovalo tomu, že to bude pro Anderse Jacobsena chmurný víkend. Zakopanské počasí připravilo dešťovou nesnáz a sobotní závod pro čtyřiadvacetiletého Nora zas 19. místo. „V sobotu to nebylo dobré. Měl jsem problémy s technikou, býval jsem pozdě na odraze,“ přiblížil Jacobsen sobotní trable. Ovšem neděle, ta přichystala pro Jacobsena sladké překvapení. „Skákal jsem dobře už v kvalifikaci, v závodu se mi pak technika výrazně zlepšila,“ popisoval. Zlepšila se tak markantně, že vymazal z čela výsledkový listiny veškerou konkurenci. Včetně Gregora Schlierenzauera.

ČEŠI O SOBOTNÍM ZAKOPANEM. 5. místo. Řada zářezů v elitní desítce pokračuje. 3.,7.,5. – Roman Koudelka však cítí, že má ještě rezervy. „První skok byly malinko nervy, byl zpožděný odraz,“ vysvětloval Koudelka po sobotní závodě problém při pokusu na 126,5 metrech. „Tam byla chyba a mohlo to být dneska ještě lepší,“ míní. Ve druhém kole se však dokázal odpíchnout ze 7. příčky a po zvýšení nájezdu o půlokno přidal další půlmetr. 127m okořeněných vysokými známkami za styl jej posunulo na 5. pozici k Simonu Ammannovi, lídrovi Grand Prix.

Kvalifikační skok 118m byl jistý postup. Řeklo by se: dobrý skok. Ale Jakub Janda, autor, říká: „Ne. Nepovedl. Na odraze to bylo totálně pozdě, prošlápnul jsem hranu,“ uváděl z omylu. „Ale co se dá dělat,“ povzdechl si. Není zdání, že s načasováním bojuje po celou GP. „Ty problémy tam byly vždycky. Bijeme se s tím, pracujeme na tom. Bohužel to nejde tak rychle, jak jsme počítali, protože tréninky jsou super,“ kroutí nad tím hlavou. Tak jako fanoušci.

Zhruba před měsícem Lukáš Hlava v rozhovoru pro skoky.net přiznal, že ho zlobila rychlost na nájezdu. Že nebyl dostatečně rychlý. Přitom okamžiky na nájezdu bývají nejslabší částí skoků i u Ondřeje Vaculíka. A do třetice, na nájezdu bojuje také Jakub Janda – ten až na jeho konci, na odrazové hraně. V Zakopanem se jim více méně daří tyto problémy řešit. Na nájezdu, kde se může skrývat záludnost na každém z jedenadevadesáti metrů.

AKTUÁLNĚ ZE ZAKOPANEHO. Wielku Krokiew zaplavuje už více než hodinu hustý déšť, obloha je nepropustně zatažená.

ROZHOVOR. Obloha azuro, den přesně na sluneční brýle a šortky. A krom toho na obloze svítilo pod můstkem Wilka Krokiew v Zakopanem i jedno české sluníčko – rozesmátý Roman Koudelka byl během pátečních tréninků ve skvělé náladě. Sobotní ráno už tak slunečně nevyhlíží, pod Tatrami se zatahuje. Ale to nic nemění na Koudelových ambicích: udělat dva výborné skoky, třeba jako v pátečním tréninku. Kdy interview otevřela „hodina matematiky“. Lépe řečeno: číselná řada 5. – 32. – 3. – 7. „Připomíná ti to něco?“ ptám se. Roman přitaká: „No“. Tak začni –

ROZHOVOR. Jakoby na výzvědy odjeli čtyři čeští skokani minulý týden do Hinterzartenu. Na soustředění v úvodním městě Grand Prix byl kromě Romana Koudelky, Martina Cikla a Ondřeje Vaculíka i horký adept pro letní týmovou soupisku Lukáš Hlava. Na můstcích sice tehdy ještě chyběl Jakub Janda, trénující individuálně – ale společnost jim dělal jiný Kuba. Trenér Jakub Jiroutek. I se svými italskými svěřenci. „Byli tam na soustředění zrovna Italové, tak jsme skákali kvalifikaci mezi sebou. A pak ze srandy závod družstev,“ popisoval nejen česko-italské klání Lukáš Hlava v rozhovoru pro skoky.net.

Finský skokan na lyžích Janne Ahonen ve své autobiografii, kterou zveřejnil začátkem týdne v Helsinkách, otevřeně mluví o své slavné kariéře. Pětinásobný vítěz Turné čtyř můstků mimo jiné odhalil, že pokus dlouhý 240 metrů při letech v Planici, který neustál a spadl, absolvoval v kocovině po prohýřené noci.

ROZHOVOR ze Skisprung-web.de. Německý skokanský server zpovídal. A my vám teď přinášíme překlad: Martin Schmitt a jeho myšlenky. Jak hodnotí minulou sezonu? Jak vidí svého trenéra i své soky? A jaký je jeho pohled na budoucnost? „Nejdřív se soustředním na Vancouver. Pak na Oslo,“ poodhalil jednatřicetiletý skokan.

Roar Ljoekelsoey letos dosáhl Kristových let. A zřejmě mu to nedá spát. Naprosto seriózně totiž mluví o zakončení své bohaté skokanské kariéry. Hned po olympiádě ve Vancouveru. Poslední sezona, dvě nevyšly třiatřicetiletému Norovi podle představ, nebyl právě základním kamenem norského národního výběru. Tak se rozhodl, že ještě naposled zmobilizuje všechny síly, naposled se na můstcích popere s elitou o medaile – a v březnu v Planici prostě zamává skokům na rozloučenou.

ROZHOVOR. Poprvé si musel občanku měnit před čtyřmi lety. To, když už konečně vyměnil své rodné jméno Vlastibor na své „opravdové“ oslovení Borek. Teď by si možná rád změnil v rodném listě ještě jednu kolonku: věk. Na svých osmadvacet, které oslavil v červnu, se prý vůbec necítí. S Borkem Sedlákem jsme ale v rozhovoru pro skoky.net probrali i to, proč se v Chorvatsku cítil jak cirkusák. A také vítr, který mu ve Villachu sebral lepší výsledek. Hezky začerstva, ráno poté, co z Rakouska dorazil domů. Evidentně v dobré náladě…