skokani

Zvítězit doma? Paráda. Den nato repete? Senzace. Opepřit to rekordem? Fantazie. Vskutku báječně si nahradil neúspěšnou misi za životní výhrou na Turné čtyř můstků jeden z jeho horkých favoritů Gregor Schlierenzauer. Navíc opět připomněl, že lety jsou jeho výsostné vody. „Na letech se cítím absolutně senzačně, vždycky si během letu jen tak pohrávám s větrem,“ rozplýval se při myšlence na létání devatenáctiletý Rakušan. Zato jury dostala pěkný políček od lídra Světového poháru Simona Ammanna. Ten si na ni postěžoval novinářům.

Ve čtvrtek v podvečer po skončení závodu proběhla tisková konference, na které byl nespokojenějším a nejšťastnějším skokanem bezesporu Wolfgang Loitzl. První životní výhrou začal velice dobře rok 2009. A stal se tak velkým spolufavoritem Turné čtyř můstků.

ROZHOVOR Třetí místo v celkovém hodnocení Světového poháru, muž z Bad Mitterndorfu. Wolfgang Loitzl je ten, kdo s největší pravděpodobností bude bojovat o celkové vítězství T4M se Simonem Ammannem a Gregorem Schlierenzauerem. Loitzl skáče tak dobře a konstantně jako nikdy předtím v jeho kariéře a má jasný cíl v nastávajícím Turné.

Již tuto sobotu vypukne v německém Obersdorfu kvalifikací 57. ročník Turné čtyř můstků. Také letos se neobejde bez české účasti.

ROZHOVOR Markus Eggenhofer je nová tvář rakouského týmu. Jednadvacetiletý skokan vybojoval druhé místo v letní sérii Kontinentálního poháru a také druhé místo na Mistrovství Rakouska ve Villachu (můstek K-90). Tento mladý skokan minulý víkend debutoval v Kuusamu ve SP a zaujal 25. místo. Sympatický „Eggi“ v rozhovoru pro Laola1.at odpovídal na otázky o svých začátcích v týmu a rovněž o svých cílech pro novou zimní sezónu.

Jakuba Jandu čeká ve čtvrtek spolu s Romanem Koudelkou a dalšími skokany světové třídy první kvalifikační boj letošní zimy. Ovšem Jakub musí v Kuusamu bojovat nejen s větrným počasím. Po příjezdu ze soustředění v Lillehammeru se cítil bez sil a navštívil raději doktora. Ten potvrdil, že za malátnost může virus, a naordinoval ostře sledovanému skokanovi české výpravy medicínu. Účinnou. „Už je to lepší,“ prozradil Janda pro ČTK telefonicky z Kuusama. Start v úvodním, sobotním závodě SP08/09 tedy oběma českým borcům může znepříjemnit už jen „pověstný“ kuusamský vichor.

V poslední době se v norském tisku objevily spekulace o možném ukončení sportovní kariéry Bjoerna Einara Romoerena po mistrovství světa v Oslu v roce 2011. Sedmadvacetiletý skokan je nyní nejstarší v norském reprezentačním týmu. Proto MS v Norsku může být jeho posledním. ,,Nejsem starý, ale ostatní jsou mladší,“ poznamenal se smíchem Romoeren.

Zatímco v Zakopanem se okolo tréninku Jakuba Jandy mlžilo, zpravodajové Sportovních novin TV Nova vystopovali „zaručenou“ aktualitu – Jakub Janda opět trénuje s českým extrenérem Vasjou Bajcem. A právě Slovinec, momentálně koučující turecké začátečníky, by měl stát za rostoucí formou frenštátského skokana.

Na jedné straně obrovská radost dvojnásobného vítěze, na straně druhé české zklamání. Po sobotním skokanském marathónu mohl Gregor Schlierenzauer rozdávat zářivé úsměvy na tiskové konferenci, zatímco český mladík, Roman Koudelka, s naštváním i smutkem pod můstkem jen nevěřícně kroutil hlavou nad nepříznivým vývojem. „Měl jsem bohužel smolnej den,“ povzdechl si.

Třítýdenní pauza, přes dvacet dnů tréninků a udržování stávající formy. Po turné 4Nations přichází na řadu dvojice závodů v polském skokanském království a o posledním srpnovém víkendu se nejlepší světoví skokané utkají na umělé hmotě můstku Wielka Krokiew. S jakými ambicemi do Zakopaneho pojedou naši sportovci, jsme se zeptali třech českých reprezentantů na Velké ceně Lomnice nad Popelkou.

Byl mladý, perspektivní. A bezesporu po dědečkovi podědil skokanské geny. Přesto musel Jan Mazoch, vnuk slavného Jiřího Rašky, ukončit kariéru předčasně. Tedy musel, vlastně chtěl. Hlavně se chtěl zbavit nepříjemného pocitu z plachtění a strachu, který jej začal na můstcích provázet. Je to škoda, protože nebýt loňského nešťastného pádu, důvod ke strachu by nebyl a Mazda by se s kariérou loučil třeba až za dalších deset let. Namísto toho se velké loučení odehrává už teď a nám nezbývá než rekapitulovat.

Pan Zlobivý má na kontě další průšvih. A to takový, že se něco málo šušká dokonce o předčasném konci kariéry. Harri Olli si ani po dvou veřejně známých „výstřelcích“ nedal pokoj – po závodě v Einsiedelnu proměnil svou noc v jednu velkou party, ráno zaspal a nestihl autobus, který měl Finy nepravit ze Švýcarska do další zastávky Grand Prix, do Courchevelu. Finský svaz ještě Olliho nechal dokončit turné 4Nations a tím i vydělali, když Olli zaznamenal jedno vítězství a jeden bronz, ale hned poté se jasně rozhodl: Harri Olli už nemá ve finském týmu své místo. Navíc se čeká na krok Olliho sponzora, který už jednou hrozil rozvázáním smluv. A pokud se Fin, který je nyní srovnán s Matti Nykanenem, skutečně nepolepší, možná bude ukončení aktivní kariéry jediným východiskem.

„Není pochyb, že jsem měl dnes štěstí. To Georg Späth měl letos vyhrát 4Nations GP,“ prohlásil na tiskové konferenci čerstvý vítěz letního turné Gregor Schlierenzauer. Skutečně může osmnáctiletý Rakušan mluvit o štěstí, stejně jako sedmadvacetiletý Němec o velké smůle. Lehké zranění jej vyřadilo právě na ten nejdůležitější, soutěžní den.

„Teď jsem pořádně rozčílený.“ Taková reakce přišla z úst Gregora Schlierenzauera hned poté, co vyrovnal vlastní dva roky starý rekord courchevelského můstku. Důvod je už všem známý, i ve velké vzdálenosti se mladý Rakušan pokusil o telemark a to nedopadlo zrovna dobře. Napoprvé se jen těsně dotkl hmoty a ještě se pádu vyhnul, kousek před hraniční čarou však už balanc nevyrovnal a po mokré umělé trávě sklouzl. Řeklo by se: Měl smůlu. Škoda, neměl se pokoušet o telemark. Ale Schlierenzauer nadnesl další důvod.

S aktivní skokanskou kariérou se rozloučil před třemi lety. Ale jeho jméno je se skokanským světem spojováno i v přítomnosti. Pětatřicetiletý Rakušan Andreas Goldberger přesedlal z lyží na komentátorské křeslo a občas si na závodech skočí jako předskokan. Ovšem s kamerou na hlavě. A nyní neodmítl ani nabídku serveru sportsplanet.at prochatovat podvečer s fanoušky, z něhož vám přinášíme výběr odpovědí.

Po velkém úspěchu českých skokanů v sobotním týmovém závodu a poctě postavit se na stupně vítězů se musel jeden český zástupce ujmout povinnosti a objevit se také na tiksové konferenci. Tohoto úkolu se zhostil Borek Sedlák. Spolu s ním zasedli za stůl Rakušan Manuel Fettner a Němec Martin Schmitt, den poté, po individuální soutěži, prozradili své pocity také tři nejlepší jednotlivci: Georg Spa¨th, Andreas Kofler a Thomas Morgenstern.

Je 9. červenec, podvečer se snáší nad finským Lahti, komentátor z amplionů na stadionu vzrušně vykřikuje finská slova, pro nás nesrozumitelná. Jen jediné je zřejmé – „Janne Ahonen“. Král skokanů, žijící legenda právě sedí na odrazové lavičce a dívá se dolů na ostatní skokany, jak na dojezdu tvoří ze svých lyží slavobránu. Naposledy přichází svištění zpod jeho lyží a důrazný odraz. A pak jen rozevření skoček do V a poslední ptačí let. Božský Janne dává své sbohem. A stylově, opět jako vítěz.

Už třetí měsíc vylehává, kuríruje se a nabírá síly. Autonehoda z konce dubna jej sice připravila o letní sezonu a přichystala pro něj dokonce operaci, ale Antonín Hájek se nevzdává a znovu s nadějí vzhlíží k můstkům. O návratu sice mluví opatrně, nechce nic zakřiknout, ale touha po skocích je z jeho slov patrná.

Další markantní oslabení pro Finsko. Po odchodu Janne Ahonena do skokanského důchodu přilétlo jako blesk z čistého nebe závážné zranění klíčové postavy, Janne Happonena. Nová finská jednička si na společném tréninku v německém Klingenthalu při doskoku pochroumala nohu a ihned byla převezena do nemocnice.

…bohužel právě jen proto, aby mu definitivně zamával. Na pozvánce k jeho skokanskému rozloučení stojí Lahti HS 97 – 9. července 2008, půl osmé večer místního času. Pozvánku s takovou hlavičkou rozeslal svým přátelům skokanům z Finska i hodně širokého okolí. Na můstku v Lahti se totiž objeví i skokané, kteří mají svou slavnou éru také za sebou.

Za smolný by mohl letošní květen označit rakouský reprezentant Arthur Pauli. Devatenáctiletý skokan se nejprve po týmovém soustředění dozvěděl, že namísto národního manšaftu bude hájit rakouské barvy „pouze“ s A-týmem. A pak přišel páteční trénink a s ním i skutečný pád. Po skoku na můstku v Bischofshofenu ztratil na několik minut vědomí a momentálně leží na jednotce intenzivní péče v nemocnici ve Schwarzach-St. Veit.

Fanouškům jedenadvacetilété hvězdy českého létání zatrnulo. Antonín Hájek totiž seděl v autě, které v úterý havarovalo. Závažnost zranění zatím není známa, prvotní vyšetření ale zlomeninu neprokázala. Nyní se však spekuluje o zlomené pánvi.

Matti Ensio Nykänen, patrně neúspěšnější skokan dosavadní historie tohoto sportu. V dobách své největší slávy čněl o třídu výš nad ostatní. Fin hrál, řečeno fotbalovou terminologií vyšší ligu. V podstatě měl jen jediného soupeře – sám sebe.

V roce 2006 byl natočen film o jednom z nejlepších skokanů historie – o Matti Nykänenovi. Zanedlouho by měl spatřit světlo světa další film s podobnou tématikou. Tentokrát o tom vůbec nejhorším skokanovi všech dob. O Michaelu Edwardsovi.

Říkává se, že v nejlepším se má přestat nebo že odejít se má na vrcholu. Otřepané fráze jakoby se najednou nehodily pro Janneho Ahonena. Kdyby se rozhodl ukončit kariéru po loňské sezóně, kdy nedosáhl na jediné pódiové umístění, odcházelo by se mu z kolotoče velkých závodů mnohem snáz. Letošní loučení, následující po návratu Seveřana do světové špičky, je pro jeho fanoušky bolestné. Jak ukázala nedávná tisková konference, je bolestné i pro samotného Fina.

Před týdnem se v médiích poprvé objevila zpráva, kterou málokdo z fanoušků skoků na lyžích čekal. Janne Ahonen zvažuje konec kariéry, objevilo se ve finském tisku. Bylo to těžko uvěřitelné, vždyť sám Ahonen chtěl ve vrcholovém sportu vydržet až do zimní olympiády ve Vancouveru, kde by se naposledy pokusil vybojovat chybějící zlato do rozsáhlé sbírky trofejí. S nadějí, že legendární Fin skočky na hřebík ještě nepověsí, vyčkávali Janneho fanoušci do středy, kdy se měl Ahonen oficiálně vyjádřit. Prosby obdivovatelů však vyslyšeny nebyli, Janne Ahonen na tiskové konferenci s konečnou platností oznámil konec. Uzavřel tak jednu skokanskou éru.